Výdaje na ohřev vody tvoří zhruba čtvrtinu z celkových nákladů na provoz domácnosti. Při výběru systému ohřevu je tedy nutné zvážit hospodárnost jednotlivých řešení.

Jako médium pro ohřev vody lze s ohledem na nejdostupnější zdroje energií zvolit buďto tuhá paliva, elektřinu, plyn, tepelné čerpadlo nebo – což je v moderních domácnostech stále populárnější – solární energii. V případě nejrozšířenější varianty, tedy elektrického ohřevu, se nabízí dvě základní možnosti, a to v tlakovém zásobníku (bojler od 50 do 200 litrů), nebo pomocí průtokového ohřívače 6 až 18 kW.

Základní typy ohřívačů vody

Podle kapacity akumulační nádrže rozlišujeme malé a velké zásobníky, přičemž kapacita ohřívače pro běžnou domácnost se pohybuje v rozmezí 50–200 litrů (50 l/os./den). Podle uložení se rozlišují zásobníky závěsné – uložené nastojato, zásobníky ležaté a stojaté (stacionární) pro průmyslové využití. Ohřívače se liší také provedením, materiálem a technologií ohřevu. V kombinovaných ohřívačích zajišťuje ohřev vody elektrická spirála a teplá voda. Jako nepřímotopné zásobníky se označují akumulační nádrže, kde se voda ohřívá horkou vodou z plynového nebo elektrického kotle. Ze značek lze vzpomenout např. Ariston, Karma, Vaillant, Junkers a další.

Podle čeho rozhodovat

Nová verze kombinovaných akumulačních ohřívačů vody (bojlerů) modelů OKCE a OKC 125 s ocelovou nádobou a pevně vestavěným výměníkem (DZD Dražice)Při ohřevu vody v elektrickém bojleru (akumulačním zásobníku) lze využít zvýhodněnou distribuční sazbu. Třetinu dne (celých 8 hodin) se bojler nahřívá přibližně jen za polovinu běžné ceny elektřiny, sníženou cenu elektřiny ale zároveň využíváte i u všech ostatních domácích spotřebičů (vaření, pračka, myčka, sušička atd.). Zvolení odpovídajícího objemu bojleru se pak odvíjí od počtu osob a spotřeby vody v celé domácnosti a také od místnosti, v níž je bojler umístěn. S tím totiž souvisí délka rozvodů – zdroj teplé vody by měl být vždy umístěn co nejblíže místu spotřeby. V dlouhých rozvodech dochází ke zbytečným tepelným ztrátám. Vhodným místem je například přímo koupelna. Za optimální teplotu vody odborníci považují 50 až 55 °C.

Pro průtokové ohřívače žádná zvýhodněná elektrosazba neexistuje a navíc je třeba myslet i na dostatečný příkon. Pro bojler je nezbytný samostatný napájecí okruh, postačuje však jednofázový přívod. V případě průtokového ohřívače je obvykle nezbytné vybudovat třífázovou přípojku. Pevné místo na trhu zaujímají i zásobníkové nebo průtokové plynové ohřívače. Obecně jsou známy jako „karmy“ a od elektrického ohřevu se liší hlavně požadavkem na vyvložkovaný komín (pro spalinovou cestu výhradně v nerez provedení).

Bojler, nebo průtokáč?

Zatímco bojler je vhodný pro každodenní pravidelné využití, průtokový ohřívač slouží spíše k nárazové momentální potřebě v menších (třeba rekreačních) objektech, v pronajímaných bytech, samostatných kuchyních apod. Pokud tedy nutně potřebujete pokrýt potřebu teplé vody na osobu a den, vsaďte raději na ekonomičtější bojler. Čtyřčlenné rodině se spotřebou 120 l denně stačí bojler s příkonem topného tělesa 2 kW, což při zvýhodněné dvoutarifní sazbě D25d představuje asi 25 korun/den. Naproti tomu při použití průtokového ohřívače s příkonem 15–18 kW vyjde 15minutové sprchování 1 osoby asi na 17 Kč.

Elektrické průtokové ohřívače

Známy jsou například ohřívače Stiebel Eltron, DZ Dražice, AEG aj. s pevným připojením k elektrorozvodu. Tvary i rozměry jsou přizpůsobeny k použití u umyvadel, kuchyňských dřezů (instalace nad i pod dřezem či umyvadlem), ale i v garážích, dílnách a v rekreačních objektech, kde je žádoucí okamžitý odběr teplé vody. Pomocí těchto ohřívačů lze připravovat teplou vodu hydraulicky nebo elektronicky řízeným a regulovaným způsobem.

Ohřev vody elektřinou a plynem

„Elektrický bojler sice udržuje stálou teplotu vody, je však třeba počítat s tím, že dokáže připravit jen omezené množství vody, proto je třeba volit dostatečně velký objem bojleru,“ vysvětluje Lukáš Beran z portálu Topenivodaplyn.cz. „K hlavním výhodám plynových průtokových ohřívačů pak patří jejich jednoduchost a malé rozměry. Je ovšem nutné počítat s jejich nižší účinností a s jistým kolísáním teploty vody, které je závislé na změnách průtoku.“

Při výběru zařízení pro ohřev vody nezáleží pouze na jeho typu, ale také na objemu, který je třeba volit podle potřeb a zvyklostí členů domácnosti. Upřednostňujete-li sprchování, pak ve zmíněné čtyřčlenné domácnosti stačí elektricky ohřívaný zásobník o objemu 150 litrů, pro dostatek teplé vody ke koupání ve vaně vyberte v případě ohřevu elektřinou raději zásobník s objemem 250 litrů. Pakliže zvolíte plynový kotel se zásobníkem, v obou případech postačí zásobník na 120 litrů.

Plyn jako významný hráč

Na spotřebě primárních energetických zdrojů se v současné době podílí přibližně 20 %, využívají ho zhruba 3/5 domácností, ovšem ohřev vody plynem lze považovat za výhodný až při spotřebě nad 900 m3 za rok. A používat ho výhradně k ohřevu vody v domě, který nemá plynové vytápění, se ukazuje jako dražší než třeba použití elektřiny. Plynové přímo ohřívané zásobníky uchovávají teplou vodu do zásoby a dodávají ji podle požadavku rychle a při stálém tlaku, i když se voda odebírá na několika místech současně. Samozřejmostí je možnost napojení moderních pákových a termostatických baterií.

Varianty na pevná paliva

Těžko vynechat zmínku o spotřebičích na pevná paliva, včetně kuchyňských sporáků se zabudovaným výměníkem tepla – tedy ohřívačem vody. Jsou určeny k napojení na radiátory centrálního vytápění a na bojler k ohřevu vody. Sporáky na dřevo nebo dřevěné brikety se vyznačují ekologickým provozem. Ohřívače na tuhá paliva jsou určeny k užívání jako nezávislý zdroj teplé vody. Ke kvalitním a osvědčeným značkám kotlů a zplynovacích kotlů na tuhá paliva patří Atmos, Buderus, Benekov, Dakon, Viadrus a další. Dřevo a dřevoprodukty (brikety, pelety, peletky) představují optimální variantu pro objekty s tepelnými ztrátami do 16 kW, kusové dříví se pak hodí hlavně pro rodinné domy s výkony 5 až 15 kW, neboť vyšší výkon už vyžaduje značnou spotřebu.

Tepelné výměníky

Slouží k předávání tepla všude tam, kde nelze předávat teplo přímo ze zdroje do spotřebiče. Nejdůležitějším parametrem každého tepelného výměníku (TV) je předávací výkon a vždy se navrhují pro konkrétní aplikace a podmínky provozu – se solárním systémem, tepelným čerpadlem nebo kondenzačním kotlem, běžným plynovým kotlem, elektrokotlem i kotlem na tuhá paliva. Využívají se teplovodní krbové nebo kamnové vložky a akumulační nádoby. Výměník může být osazen také za nebo nad krbovou či kamnovou vložku na kouřovod. Výhodou je zužitkování zbytkového tepla, odcházejícího do komína, třeba právě k ohřevu vody. „Krbová kamna a krbové vložky už dávno nejsou pouhým doplňkem interiérů, ale staly se z nich plnohodnotné zdroje tepla, a to jak pro vytápění objektů, tak i pro přípravu teplé vody, říká Martin Pachta z Romotopu.

Text: Petr Saulich, Foto: Archiv firem a redakce

logo MessengerPoslat Messengerem