Při hledání optimální dispozice rodinného domu hrají roli především individuální požadavky a představy. Ve starším domě je ovšem vždy třeba začít u věcí, které nelze změnit.

Ať už budete sledovat odborné či lifestylové časopisy, chodit po návštěvách nebo navštívíte bytového architekta, dozajista se setkáte s pojmy klasický či moderní styl, retro, koloniální nebo venkovský styl, minimalismus, art deco, feng- -šuej. Většinou vás na prezentaci vždy něco zaujme, ale jak už to tak bývá, často i odradí. Důvod je prostý – máte svůj vlastní vkus. Optimálním a dozajista i nejlíbivějším řešením je zkrátka a dobře styl vaší rodiny…

Zásada pohodlí, zdraví a bezpečí

• snažte se sehnat maximum informací a nejlépe i původní projektovou dokumentaci (jinak se v těch nosných a nenosných zdech a v hlavolamech rozvodů nevyznáte)
• forma je (většinou) pevně daná, soustřeďte se tedy na změnu obsahu
• přestavba či rekonstrukce je zpravidla nákladnou záležitostí, buďte realisté, zítra už může „frčet“ něco jiného, ale vy řešíte bydlení na spoustu let dopředu
• myslete na to, že náprava chyb je mnohdy nemožná
• v domě žijí lidé, zvyšuje nebo snižuje se jen jejich počet, věk a fyzická kondice
• vycházejte i ze zdravotního stavu, životního stylu a zájmů jednotlivých členů rodiny

Malujte, měřte, počítejte

Praxe potvrzuje, že ideální dispozice rodinného domu existuje i neexistuje. Ve většině případů totiž platí, že to, co jste ve stadiu zrodu nového domova považovali za dokonalé, s odstupem času zevšední, a posléze dokonce přestane vyhovovat. Jinak řečeno, nejideálnější dispozice je individuální dispozice. Pokud ji budete hledat, hledejte u vás v domě. Tak, abyste pokud možno z oken viděli to, co chcete vidět, abyste měli všechno kolem domu na dosah, aby se vám doma líbilo. Říká se, že představy o ideálním bydlení splní teprve třetí dům v pořadí. Jenže to se vztahuje na novostavbu, ale jak je to s domem-pamětníkem?

Jak velká je místnost?

Nabízí se odpověď, jak komu a jak pro koho. Hospodyně dozajista potvrdí, že velikost místnosti nejpřesněji definuje doba úklidu. Ano, obývák by měl být největší místností, ale upřímně řečeno, všeho s mírou. V pokoji o rozměrech fotbalového stadionu se dá jen stěží hovořit o vzájemném kontaktu.

A navíc, jak už bylo naznačeno, ve starším rodinném domě můžete rozehrávat hru na „škatulata, hejbejte se“ vždy jen ve vymezeném prostoru. Stejným problémem naopak může být poddimenzování rozměrů, neboť zde je třeba vždy dodržet alespoň základní požadavky, vycházející z příslušné normy (ČSN 734301) o navrhování obytných budov. Ta mimo jiné přesně udává výměry místností bytů a rodinných domů.

Centrum rodinného domu

Hlavní obytný prostor domu představuje zpravidla plošně největší a dispozičně jediné místo, kde se odehrává společný a společenský život rodiny. Zasluhuje pečlivou a podrobnou rozvahu o jeho zónování a vybavení.

Možná zde se nabízí jedna z mála šancí pro porušení výše zmíněné pevné formy stavby, třeba spojením s kuchyní či jídelnou, nebo výměnou obyčejného fasádního okna za terasové dveře nebo jinou prosklenou plochu a přímé propojení obytného interiéru s exteriérem. Třeba se snídaní na terase, s večerním posezením, s přímou cestou k záhonům s bylinkami, květinami, k bazénu nebo jen tak na trávník. To nehovoříme o pohodlí, o neustálém výhledu do zeleně, o spoustě denního světla, sluníčka a čerstvého vzduchu.

V každém případě, než se pustíte do bourání a přesouvání vnitřních příček a velkých okenních otvorů, nezapomeňte na dobrozdání statika.

Při hledání optimální dispozice rodinného domu hrají roli především individuální požadavky a představy. Ve starším domě je ovšem vždy třeba začít u věcí, které nelze změnit.

Obývací prostor v moderním pojetí 

Představuje jakousi nepsanou trojkombinaci kuchyňského koutu, jídelny a obývacího pokoje. Ve většině starších domů kuchyň představovala upozaděnou, neukliditelnou a spotřebiči přecpanou provozní místnost, v lepším případě doplněnou o jídelní kout s rohovou lavicí. Není se tedy co divit, že jsou to převážně ženy, které touží po radikální změně. Chtějí být i při vaření v neustálém kontaktu s ostatními členy rodiny, zároveň třeba sledovat oblíbený televizní pořad, účastnit se dětských her nebo přímo od kuchyňské linky diskutovat s návštěvou. Stejně zbytečná a málokdy využívaná je samostatná jídelna – většinou se pak jí u konferenčního stolku před televizí.

Text: Petr Saulich, Foto: Archiv firem a redakce

logo MessengerPoslat Messengerem