Mezi stavební hmoty, které v posledních letech zažívají prudký růst obliby, patří podlahové stěrky a lité podlahy. Důvodů je mnoho.

Na trhu je široká škála moderních podlahových krytin, které vyžadují perfektní rovinnost (hladkost) podkladu. Na úpravu podkladu jsou citlivé zejména například módní velkoformátové dlažby. Proto je nutné stávající potěry dorovnávat pomocí samonivelačních hmot. Při rekonstrukcích se prostřednictvím samonivelačních hmot upravují celkové výškové poměry jednotlivých prostor, popřípadě se překlenují spolu s odpovídajícím přednátěrem balasty na podkladech. Na podlahové povrchy vyrovnané příslušnými N samonivelačními hmotami lze následně pokládat širokou škálu podlahových krytin od dlažby přes plovoucí podlahy, koberce, PVC, přírodní lina, lepené dřevo, korek a laminát až po epoxidové nátěry a stěrky.

Jak vybrat správnou samonivelační hmotu

Výběr těchto hmot na trhu je skutečně velký a orientovat se v nich není vůbec jednoduché. Samonivelační hmota na konkrétní použití by se měla vybírat s ohledem na její základní vlastnosti, které musí odpovídat způsobu využívání daného prostoru, druhu následně aplikované podlahoviny, požadavku na tloušťky vyrovnávání, případně na rychlost aplikace. Z tohoto důvodu je důležité připomenout si rozdělení samonivelačních hmot podle druhu pojiva: dělí se na cementové a kalciosulfátové. Cementové dosahují větších pevností při příznivější cenové hladině, kalciosulfátové mají menší pnutí při vyzrávání, což je předurčuje i pro problematické podklady, ale jsou dražší a méně pevné.

PROBLEMATICKÉ PODKLADY

Při rekonstrukcích podlah se mnohdy nabízejí žalostné pohledy na obnažené zbytky asfaltů, lepidel či jiných nepříjemných a těžko odstranitelných kontaminujících zbytků. Pro tyto účely existují na trhu dvě unikátní samonivelační stěrky – weber.niv DUR a weber.floor 4320, které obsahují přídavek vláken výrazně zlepšujících mechanické charakteristiky stěrek. Jde především o pevnost v tahu za ohybu, což je právě při aplikacích na problematické povrchy stěžejní. Problematický podklad je ale třeba připravit i pro aplikaci stěrek. Prvním důležitým krokem je diagnostika podkladu a následné mechanické odstranění nesoudržných balastů z podkladů v co největší míře. Dalším, neméně důležitým krokem je výběr vhodného přednátěru. K dispozici je polyuretanakrylátový adhezní můstek s křemičitým pískem weber.podklad haft pro nesavé podklady v pigmentovaném provedení, díky kterému lze vizuálně kontrolovat stoprocentnost pokrytí povrchů. Pro ještě složitější podklady je samozřejmostí i epoxidová kotva, která se skládá z materiálu weber.sys epox. podklad a zásypu křemičitého písku. Zajímavé je, že touto stěrkou lze vyrovnávat i dřevěné stabilní podklady či podlahy z OSB desek.

Jak na to

Pracovní postup aplikace samonivelační hmoty je poměrně náročný a je dobré ohlídat jeho dodržení. Výsledkem bude nejenom kvalitní podlaha, ale i úspora peněz a času:

Diagnostika stávajícího podkladu Pro odhad spotřeby samonivelační hmoty se nejprve proměří nerovnosti na stávajícím podkladu pomocí dvoumetrové dřevěné nebo hliníkové latě.

Postup při lití podlahy: 1) Tenkovrstvý epoxidový nátěr s čipsy 2) Zaměření nerovností na stávající podlaze a osazení dilatační pásky na stěnu 3) Kontrola rovinnosti po nivelování plochy před kladením podlahové krytiny 4) Odvzdušnění cementové samonivelační hmoty po nalití na plochu pomocí trnového válečku

Zkouška pevnosti a tvrdosti podkladu

Pevnost a tvrdost podkladu se posoudí pomocí ocelového trnu, který se do něj zarývá. U podlah s neznámou skladbou se volí sonda v tloušťce podkladních vrstev.

Měření vlhkosti podkladu

Velmi důležitým parametrem podlahy před aplikací samonivelačních hmot je zbytková vlhkost stávajících potěrů. U betonových potěrů nesmí podle ČSN jejich zbytková vlhkost přesáhnout 4 %, u anhydritových potěrů dokonce 0,5 %. Zbytkové vlhkosti se měří pomocí CM metru – karbidovou zkouškou.

Zkouška savosti podkladu

Savost stávajícího podkladu se posoudí pomocí nalití malého množství vody na podklad. Pokud se voda po zhruba 5 minutách beze zbytku vsákne, jedná se o savý podklad, v opačném případě je podklad nesavý.

Odstranění zbytků volných částic

Volné částice, zbytky nátěrů, lepidel a dalších balastních materiálů se odstraňují mechanickou cestou, a to obroušením, tryskáním nebo odfrézováním až na vrstvu pevného soudržného podkladu. V případě potřeby se podlaha musí odmastit.

Vysátí podkladu vysavačem

Volné odbroušené částice a prach vysaje průmyslový vysavač.

Osazení obvodových dilatačních pásek

Kolem obvodových konstrukcí se osadí dilatační pásky z měkkých mirelonových materiálů. Tyto pásky dovolí přenesení pnutí nivelačních hmot při vyzrávání.

Penetrace podkladu

Podklad se penetruje podle zkoušky savosti příslušným druhem přednátěru pomocí válečku, štětce nebo štětky, a to celoplošně a rovnoměrně. Na savé podklady přijde přednátěr (například Weber.podklad A) ředěný vodou v příslušném poměru. Na zvláště savé podklady se penetrační nátěr nanáší případně dvakrát. V případě nesavého podkladu poslouží jako přednátěr adhezní můstek (Weber.podklad haft). Pokud budete aplikovat nivelační hmotu na problematické podklady, použijte jako přednátěr epoxidovou kotvu.

Lokální vyrovnání větších výtluků

Vyrovnání lokálních výtluků lze provést pomocí rychle tuhnoucí opravné hmoty (např. Weber.bat opravná hmota).

Míchání samonivelační hmoty

Samonivelační hmoty se míchají s vodou, a to pomocí pomaloběžného míchadla. Množství záměsové vody je nutné dodržet podle návodu na pytli. Hmotu je třeba promíchat až do homogenní směsi, nechat přibližně 3 minuty odstát a následně opět krátce promíchat.

Lití samonivelační hmoty

Při lití je třeba dolévat co nejdříve čerstvou směs k již rozlité na podlaze. Hmota se roztahuje podlahářskou šavlí nebo raklí a dbá se na rovnoměrnost vrstvy.

Odvzdušnění samonivelační hmoty

Hmota se průběžně rovná a odvzdušňuje pomocí ježkového válečku příslušné velikosti. Váleček se upevní na teleskopickou tyč, případně lze použít i podlahářské boty – tretry.

Kontrola vyzrálé samonivelační hmoty

Po vyzrání samonivelační hmoty se provádí vizuální kontrola a kontrola rovinnosti, a to opět pomocí dvoumetrové dřevěné nebo hliníkové latě. Odchylka rovinnosti nesmí být větší než 2 mm na dvoumetrové lati. Takto vyrovnané podlahové plochy jsou připraveny k následné pokládce podlahoviny.

ROZDĚLENÍ SAMONIVELAČNÍCH HMOT

− podle tloušťky vyrovnávacího lože: standardní do 10 mm a hmoty pro vysoké lože do 30–50 mm
− podle pevnosti v tlaku: od 20 MPa do 40 MPa
− podle doby do pochůznosti po aplikaci: na rychlé s pochůzností do 4 hodin a pomalé s pochůzností do 24 hodin
− podle doby, od kdy je možné aplikovat konkrétní podlahovinu: rozpětí od 24 hodin od pochůznosti až po zhruba 7 dnů

Trendy a novinky

Do kategorie designových podlah lze zařadit probarvené samonivelační hmoty, které slouží jako konečná povrchová úprava trendových interiérů. Lze je vidět v tlumených minerálních odstínech s rustikální barevnou strukturou. Pro odolnost vlhkosti a zvýšenou otěruvzdornost se takové podlahy napouštějí speciálními vosky na lesklé nebo polomatné bázi. Atraktivní skupinu tvoří podlahy s epoxidovými povrchovými úpravami. Skýtají nepřebernou škálu odstínových řešení v kombinaci s dalšími dekorativními prvky, jakými jsou například vícebarevné podlahy, dekorativní barevné chipsy či ornamentální vložky opatřené transparentní lakovou krycí vrstvou. Takto dokončené úpravy splňují nejenom vytříbené estetické nároky, ale i vysokou úroveň mechanické i chemické odolnosti.

text: Stojan Černodrinski, foto: archiv

logo MessengerPoslat Messengerem