Kdo by před pár lety řekl, že topit elektřinou bude výhodné! Ale co se včera zdálo drahé, je dnes levnější a zítra bude ještě výhodnější. 

Elektrické vytápění je výhodné zejména tam, kde není třeba ohřívat například velké objemy vody (pro velké domy či domy s bazénem bývá naopak vhodnější tepelné čerpadlo). Pokud jde o menší či středně velký dům s nízkými tepelnými ztrátami, je elektrické podlahové vytápění velmi ekonomické při nákupu i provozu.

Jaký je to pocit?

Pro řadu z vás nebude asi žádnou novinkou tvrzení, že v místnostech vytápěných různým způsobem, například elektrickým podlahovým, teplovodním s radiátory, krbem atd., se budete cítit odlišně. Tento pocit ovlivňuje řada okolností. Velmi důležité je, jak je rozložena teplota vzduchu zejména ve vertikálním směru. Nejodolnější vůči změnám teploty je hlava, naopak velmi citlivě reagují na teplotu kotníky a lýtka. Optimální je vždy rovnoměrné rozložení teploty od podlahy ke stropu, čím jsou rozdíly vyšší, tím je tepelný komfort horší.

Jak ukazují výsledky I. etapy měření účinnosti, spotřeby energie a kvality vnitřního prostředí při použití různých topných systémů, realizované díky spolupráci firmy Fenix Jeseník a Univerzitního centra energeticky efektivních budov při ČVUT (UCEEB) v laboratořích UCEEB, nejrovnoměrnější rozložení teplot je v prostorách vytápěných tzv. velkoplošnými sálavými systémy – tedy podlahovým a stropním vytápěním. Měření probíhalo při simulované venkovní teplotě –12 °C a za podmínek odpovídajících tzv. domu s téměř nulovou spotřebou energie.

Výsledky prokázaly, že i u těchto energeticky velmi úsporných budov hraje typ vytápění významnou roli pro vytvoření kvalitního vnitřního prostředí. Zatímco u konvekčního podokenního topidla byla nejnižší teplota u podlahy a rozdíl mezi teplotami u podlahy a pod stropem byl až 3 °C, u elektrického podlahového vytápění byla nejvyšší teplota u nohou a teplotní rozdíl maximálně 0,5 °C.

Dva systémy 

Pro správný návrh elektrického podlahového topení je třeba znát kromě velikosti, půdorysu apod. i tepelné ztráty objektu. Projekt slouží nejen k dosažení tepelného komfortu, ale i k optimalizaci pořizovacích a provozních nákladů. Při určování koncepce se většinou volí mezi přímotopným nebo smíšeným způsobem vytápění.

Systém zvaný přímotopný se vyznačuje malou mírou akumulace tepla. Topná rohož nebo fólie je umístěna bezprostředně pod podlahovou krytinou. Toto vytápění velmi rychle dosáhne požadované teploty v interiéru.

Ve smíšeném systému jsou topný kabel nebo rohož umístěny v přibližně 5–6 cm silné vrstvě betonu nebo anhydritu, která má tepelněakumulační funkci. Udrží teplo déle než fólie. Je to dnes nejběžnější řešení pro trvalé vytápění.

Ať už zvolíte přímotopné nebo smíšené vytápění, je nutné se rozhodnout, zda topná podlaha bude:

– Jediným zdrojem tepla v místnosti, nebo
– Doplňkovým zdrojem k jiným topidlům = doplňkové vytápění.

Podle toho se pak volí velikost plošného příkonu topné rohože nebo topné fólie. Pokud topidlo v místnosti předimenzujete a opatříte ho vhodným termostatem, neodebere více elektrické energie (kWh) než správně dimenzované topidlo, jeho výhodou bude navíc daleko dynamičtější provoz. Nevýhodou však budou vyšší pořizovací náklady a možná i vyšší hodnota hlavního jističe. Ta tvoří významnou část účtu za energii. Takže projekt je důležitý a slouží k optimalizaci pořizovacích a provozních nákladů, ale i tepelnému komfortu při každodenním užívání.

Takže…

Pro výběr přímého nebo poloakumulačního systému je pak samozřejmě důležitý i přístup konkrétního stavebníka. Jde o to, jestli klade důraz na pořizovací, nebo provozní náklady. Ale zásadní chyba se při výběru snad udělat ani nedá. Současné novostavby mají velmi nízké požadavky na energii pro vytápění, takže provozní rozdíly mezi oběma systémy nejsou nijak markantní.

Topné fólie Ecofilm F jsou určeny jako podlahové vytápění do suchých konstrukcí – pod plovoucí podlahy nebo s použitím doplňkových podložek HEAT-PAK pod PVC a koberce (FENIX)

Kdy zvolit fólii?

Přímotopné vytápění má jasnou prioritu minimálně ve dvou případech. Prvním jsou dřevěné a laminátové plovoucí podlahy, které se pokládají na vyrovnávací izolační podložku. Ta vyrovnává drobné nerovnosti podlahy a tlumí kročejový hluk. Topný kabel uložený v betonu (což je případ smíšeného vytápění) by se nacházel až pod touto izolací a izolační podložka by bránila šíření tepla do interiéru. Toto řešení tedy zhoršuje ekonomiku provozu. Vhodnější jsou topné fólie, položené přímo pod plovoucí podlahou.

Druhým případem jsou pak montované stavby, které mají tzv. suché podlahy – to znamená, že přímo na tepelnou izolaci se pokládají například OSB desky nebo sádrovláknité desky apod. Zde je přímotopný systém jedinou možností podlahového vytápění.

Text: Stojan Černodrinski, Foto: Archiv firem a redakce