Navštívili jsme zajímavě zrekonstruovanou stodolu na Českobudějovicku, kterou její majitel pojednal velmi originálním způsobem. Vznikl tak multifunkční prostor pro nejrůznější oslavy a svatby i opravy bagru či motocyklů.

Pan Aleš žije se svou rodinou v jednom křídle typického jihočeského statku s velkým dvorem uprostřed obytných a hospodářských budov a rozsáhlých pozemků. Kousek od hlavní obytné budovy se nachází zrekonstruovaná stodola.

Navštívili jsme zajímavě zrekonstruovanou stodolu na Českobudějovicku, kterou její majitel pojednal velmi originálním způsobem. Vznikl tak multifunkční prostor pro nejrůznější oslavy a svatby i opravy bagru či motocyklů.

Trocha historie

Štítová zeď s podezdívkou se v budoucnosti dočká fasády ve stylu nádražních budov z 19. století.„Naše rodina statek obývá od roku 1938, kdy děda budovy s pozemky koupil a až do kolektivizace zde provozoval zemědělskou činnost. Jsme zde tedy třetí generace,“ říká s notnou dávkou hrdosti pan Aleš. Stodola byla postavena roku 1887 z lámaného kamene, který se těžil v nedalekém lomu. Umístění stodoly na severním svahu a její mělké, asi dvaceticentimetrové základy předznamenaly její postupné chátrání.

„Ještě můj otec občas přeložil nějakou tašku na střeše a stodolu více méně udržoval, ale stavba začala ze svahu ujíždět. Postupem doby se uvolnil severní štít, který se vyboulil o metr a půl, takže reálně hrozilo zřícení. Ale jelikož máme úctu k našim předkům, tak se naše rodina rozhodla stodolu zachránit.

Nejdříve se měl opravit jenom štít a vyměnit krov a tašky, ale po zralé úvaze jsme se nakonec rozhodli, že stodolu opravíme důkladněji. A že ji budeme využívat i pro rodinné oslavy a setkávání s přáteli.“

Zápisky z rekonstrukce

Rekonstrukční práce započaly v roce 2015. Nejprve pan Aleš s kamarády demontoval a odstranil střešní tašky a krov, poté musel nastoupit manipulátor, který zbořil padající zeď, takže ve finále zůstaly jen tři obvodové stěny. „Tehdy nám konečný cíl připadal hodně vzdálený a připadali jsme si jako v pohraničí,“ vzpomíná pan Aleš na první, demoliční fázi rekonstrukce.

Poté začali bagrovat mlat, protože vinou stoletého posunu mělce založené stodoly vznikl mezi severní a jižní stranou stodoly výškový rozdíl větší než 1,5 m. Pod původními základy jižní strany musela být vybudována opěrná zeď a na severní straně byly vybetonovány základy nové. Teprve po zabezpečení základů se mohlo přistoupit ke svazování kamenných zdí betonovým věncem. „Rekonstrukce stodoly probíhala neuvěřitelně rychle, po věnci následovaly štíty a střecha. Všechno bylo hotovo za 1,5 měsíce,“ rekapituluje pan Aleš postup prací. „Další větší akcí bylo lití podlahového drátkobetonu v tloušťce 15 cm a hrubá stavba byla hotova.“

Technické údaje

- Půdorys: 10 x 20 m

- Použité cihly: Heluz 44 P+D

- Podlaha: drátkobeton

- Překlady dveřních otvorů: ocelové nosníky tvaru I, beton

- Střecha: systém příhradových vazníků

Netradiční pojetí

Pracovnu kapitána Nema na podmořské lodi Nautilus připomíná tovární okno a steampunkové graffiti na zdi.„Kamarádi Ondřej a Lukáš mi nabídli pomoc a řekli, že by některé stavební a všechny zámečnické práce zvládli sami. Kluci mi tak neuvěřitelně pomohli nejen při rekonstrukci základní stavby, ale také při vytváření interiéru i množství pěkných detailů. Například ta tovární okna i traverzové překlady ve dveřích, to je jejich práce,“ oceňuje pan Aleš pomoc kamarádů.

„Graffiti na cihlovou zeď zhotovil jeden kamarád z Tábora, za víkend bylo hotovo. Když jsem si spočítal, kolik by stálo omítnutí zdi a kolik chtějí sprejeři, šlo o jasnou volbu. Ještě nás čeká nastříkat štítové zdi v interiéru a zvenku nanést omítky. Mělo by to vypadat jako fasáda některých nádražních budov z období Rakouska-Uherska.“

Industriál a steampunk

Na kamenné stěně skvěle vyniká technické svítidlo a staré vypínače a zásuvky, vpravo vidíte část americké kredence ze čtyřicátých let minulého století.Pan Aleš miluje retro a industriální styl, což se projevilo v zařízení interiéru. „Pak přišla instalace industriálních oken a vrat s okny podobnými lodním okénkům. Když už do stodoly nefoukalo, začali jsme instalovat elektřinu, přesně tak jako ve 40. letech,“ odpovídá Aleš na moji nevyřčenou otázku a pochvalný pohled na staré zásuvky a vypínače. Veškeré instalované vypínače jsou dobové, renovované ultrazvukem, stejně jako staré tovární lampy, také kompletně renovované.

„V interiéru jsme zhotovili vestavbu ocelového skeletu koupelny a záchodů s dřevěnými výplněmi, vše pojaté ve stylu steampunku. V tomto duchu jsme stodolu nazvali Továrnou na splněné sny. Parkuji zde svůj závodní terénní motocykl, zahradní traktor, občas zde opravuju bagr, hrajeme zde ping-pong, šipky, fotbálek. S přáteli slavíme narozeniny, svatby atd. Stal se z toho multifunkční prostor. Příští pátek tu kamarád slaví narozeniny a v sobotu zde bude svatba,“ prozrazuje pan Aleš spokojeně program akcí na nejbližší dny.

A jistě má důvod se usmívat – s pomocí dvou kamarádů Ondřeje a Lukáše se mu podařilo vytvořit nádherný prostor plný příjemné nostalgie a hravosti. Koneckonců ho velmi trefně nazvali Továrna na splněné sny, což na zdejší prostor sedí dokonale.

Ve znamení steampunku

Steampunk je myšlenkový, literární i výtvarný styl, který lze vnímat jako „podmnožinu“ sci-fi či fantasy. Název steampunk byl poprvé použit v 80. letech 20. století a odkazuje na kyberpunk, žánr sci-fi zaměřený na parní technologii (anglicky steam). Společnost využívající páru jako hlavní zdroj energie tvořící kulisy děl tohoto žánru. Za praotce steampunku jsou označováni Jules Verne a H. G. Wells a jejich díla se stala inspirací dalším tvůrcům – u nás je to bezesporu estetické i myšlenkové pojetí filmů Karla Zemana.

Text: Adam Krejčík, Foto: Jiří Hurt