Podívejte se, jak se dají opravit poškozené překlady a klenby v historických  domech, které nepodléhají památkové legislativě.

Jedním z typických stavebních prvků, který odlišuje historický dům od současného, jsou klenby. Setkáme se s nimi u stropů, nebo jako zakončení okenních a dveřních otvorů. Pamatujte, že ke klenbě je třeba přistupovat jako k celku a že chybné úkony zejména při rozebírání mohou skončit tragicky. Klenba se vyvíjela v rozmezí mnoha set let, takže se můžete setkat s mnoha podobami tohoto stavebního prvku.

Základní klenbou je tzv. klenba valená, která se na vesnicích začala používat od počátku 16. století a stavěla se obvykle z lomového kamene. Ve zděných stavbách, zvláště v 18. století, se zhotovovaly cihelné valené klenby s nestyčnými nebo styčnými lunetami, které svou konstrukcí připomínají klenby křížové. Mají však nosná žebra patrná na rubu klenby. Tloušťka klenby zpravidla odpovídala šířce cihly (150 mm). V první polovině 19. století se v lidových stavbách stavěla tzv. klenba placková, zvaná též placka.

Tato klenba je klenutá nad prostorem s čtvercovým půdorysem, má tvar kulové úseče a je zděná tak, že cihly jsou kladeny kosočtverečně, takže tlak klenby směřuje k rohům místnosti. Tento způsob klenutí umožnil i další vývoj, kdy mohla být zaklenuta i rozsáhlejší místnost (zpravidla chlévy) použitím čtyř nebo šesti tzv. pruských placek (plackových kleneb nad obdélníkem) a s pilíři nebo sloupy uprostřed. Jednotlivá pole od sebe odděloval klenebný pás. Od druhé poloviny 19. století se začínají stavět ploché klenby valené, nejdříve s pásy, později již do ocelových válcovaných nosníků. Tyto klenby se využívaly až do poloviny 20. století.

SANACE PRASKLÉ KLENBY

Statik určil příčinu dlouhé podélné praskliny v mírném sesednutí domu na jedné straně, protože druhá strana má vybetonované základy, takže je stabilnější. Prasklina samotná v tomto případě však nepředstavuje zásadní problém, protože již dlouhou dobu nevykazuje žádnou změnu. K sanaci této klenby proto postačí dřevěné klínky a cementová malta.
1) Prasklinu pomocí sekáče a kladiva vyčistíme od nánosů zvětralé malty a úlomků cihel 2) Vhodným nástrojem – např. sekáčem vyčistíme a sjednotíme prasklinu do hloubky 3) Jemnější nečistoty z praskliny vymeteme např. pomocí zednické štětky
1) Prasklinu pomocí sekáče a kladiva vyčistíme od nánosů zvětralé malty a úlomků cihel. 2) Vhodným nástrojem – např. sekáčem vyčistíme a sjednotíme prasklinu do hloubky. 3) Jemnější nečistoty z praskliny vymeteme např. pomocí zednické štětky.
4) Materiálem pro dřevěné klínky musí být měkké dřevo, schopné vyrovnat tlaky v klenbě 5) Klínky zatlučeme do praskliny v odstupech přiměřených její délce a velikosti
4) Materiálem pro dřevěné klínky musí být měkké dřevo, schopné vyrovnat tlaky v klenbě. 5) Klínky zatlučeme do praskliny v odstupech přiměřených její délce a velikosti.
6) Boky praskliny důkladně navlhčíme vodou, aby malta dobře přilnula a neodpadala 7) Prostor mezi klínky i nad nimi vymažeme maltou a povrch klenby sjednotíme
6) Boky praskliny důkladně navlhčíme vodou, aby malta dobře přilnula a neodpadala. 7) Prostor mezi klínky i nad nimi vymažeme maltou a povrch klenby sjednotíme.

Opravy a rekonstrukce

Na adaptaci či opravu kleneb neexistuje jednotný recept, protože každá má jiný tvar, jiné rozpětí, jiné zatížení a také jiné příčiny poruchy. Proto musí být návrh rekonstrukce klenby podložen dokonalou analýzou jejího stavu a všech sil, které na ni působí. Ve většině případů je nutné nechat stav posoudit statikem, který navrhne odpovídající řešení sanace. Z hlediska rekonstrukce můžeme rozdělit klenby na ty, které nevykazují žádné poruchy, ale je nutné je kvůli novému využití budovy zesílit (zvětšit jejich únosnost), a na ty, které jsou nějakým způsobem porušené a je třeba je rekonstruovat při zachování nezměněné funkce. Patří sem rozestouplé a popraskané klenby nebo ty, u nichž je potřeba provést výměnu poškozených dílů. 

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz.

Zvýšení únosnosti

Pokud očekáváte, že nové využití budovy s sebou ponese zvýšené požadavky na zátěž klenby, je nutné provést tzv. posílení klenby. Jestliže je mezi rubem stávající klenby a podlahou budoucí místnosti dostatek místa, je možné zvýšit únosnost klenby nadbetonováním. Tak vytvoříme nový klenbový rošt, který působí jako další klenba. Toto řešení však vyžaduje, aby podpěrné zdi byly dostatečně únosné a aby statický výpočet prokázal, že stávající klenba nadbetonování bezpečně unese.

V opačném případě je možno klenbu posílit poněkud složitější stavební operací, která spočívá ve vytvoření železobetonové skořepinové klenby s obrubníky s vrchními žebry. Tento zásah se neobejde bez projektu se statickým výpočtem a vyžaduje pomoc odborníků. Nejprve je nutné stávající klenbu zajistit pomocnou konstrukcí šikmých opěr nebo rozpěr, pak se z rubu klenby odstraní násyp nebo podlaha a rub klenby očistíme (vyškrábeme maltu ze spár do hloubky 10 mm). Stejným způsobem je třeba upravit i nadezdívku klenebních zdí.

Pak do rubu klenby i nadezdívek vyvrtáme otvory pro zakotvení třmínků skořepiny i trnů stěnových obrubníků. Výztuž skořepiny se zhotoví podle statického návrhu a tvoří ji svařovaná nebo vázaná síť, která se k původní klenbě přichytí úchytkami kotvenými do vyvrtaných otvorů. Výztuž skořepiny musí být kotvena i do stěnových obrubníků a ty zase do cihelných nadezdívek, podobně jako výztuž příčných žeber. Nejdříve řidším a mastnějším betonem vytvoří spojení s původní klenbou a pak se hustší a hrubozrnnější směsí skořepina dokončí. Takto zhotovená skořepinová klenba pak přebírá veškeré zatížení původní klenby, kdy příčná žebra slouží i pro položení podlahy v místnosti nad klenbou.

Rozestouplá klenba

Větší trhliny nebo vypadlé cihly a kameny z klenby může mít na svědomí sednutí jedné nebo obou podpůrných zdí, popřípadě velký náraz na rub klenby např. zříceným komínem. Problémy může způsobit i zatékající dešťová voda (vymytí malty) nebo tající sníh, který promáčí klenbu a ve spojení s mrazem ji potrhá. Nejsou-li trhliny příliš rozevřené, jsou stabilní a klenba je jinak v pořádku, postačí, když ji na rubu očistíme a z poškozených spár odstraníme starou maltu. Trhlinky a vyčištěné spáry navlhčíme a zalijeme jemnou řídkou cementovou maltou (popř. trhliny zalijeme cementovým mlékem). Pokud je klenba poškozená v celé ložné spáře, podložíme na líci klenby pod spáru prkénko, aby malta nevytékala na líci ze spáry ven.

Pokles podpěrných zdí

Dlouhotrvající zatékání dešťové vody, havárie vodovodu či kanalizace nebo posun půdy mohou mít za následek pokles opěrných zdí. To bývá často provázeno i vychýlením této zdi od svislice, což se projeví na stavu klenby. Takto narušenou klenbu je třeba nejprve zajistit táhly, pokud by táhla pod klenbu překážela, nabízí se využití opěrných pilířů vně objektu nebo zabudováním „neviditelných“ klenbových kleští. Konkrétní řešení a vhodný způsob sanace by měl opět navrhnout statik, podle rozsahu poškození základů. Teprve poté, co jsou základy stabilizovány, je možné sanovat klenbu.

Poškozené klenáky

Jakmile odstraníme příčiny rozestouplé klenby, můžeme přistoupit k opravě nebo výměně porušených či vypadlých cihel nebo kamenů (klenáků) v klenbě. Poškozenou cihlu vyjmeme z klenby a spáry očistíme od zbylé malty. Sousední cihly navlhčíme, vložíme novou cihlu a dřevěnými klínky ji utáhneme k sousedním cihlám. Vytékání malty ze spár zabráníme přiložením prkénka, které podepřeme sloupkem a ke klenbě přitáhneme klínkem (mezi prkénkem a sloupkem). Pak spáry zalijeme cementovou maltou. Až malta zatvrdne, klínky odstraníme a díry po nich zalijeme řídkou cementovou maltou. Klenby do nosníků Cihelné klenby uchycené v ocelových nosnících jsou časté zejména v hospodářských částech domů, chlévech, stájích atd.

Při jejich rekonstrukci opět řešíme buď praskliny, nebo nahradíme poškozené či vypadlé klenáky. Pokud je nutné během rekonstrukce takovou klenbu rozebrat, nezapomeňte, že cihly je třeba odebírat postupně ve všech klenebních polích. Pokud byste rozebírání provedli nejprve v jednom poli, mohlo by dojít k posunutí nosníku a ke zřícení sousedních klenebních polí, což mnohokrát skončilo vážnými úrazy.

text: Adam Krejčík, foto: archiv