Katalánsko je jednou z nejkrásnějších oblastí Španělska, historické autonomní území jakožto sídlo hrdých inovátorů, svébytné architektury a vytříbeného designu, země legendárního Antonia Gaudího či současníků Marca Farrého-Escofeta a Ricarda Bofilla. 

Nezávislost, svoboda a imaginace s jistým nádechem spirituality, který dává význam zdánlivě bezvýznamným detailům. To vše je podle Ricarda Bofilla pro design a architekturu naprosto nezbytné: „Nehodlám budovat umělé světy. Snažím se chápat nezaměnitelnou duši prostoru,“ říká tento legendární architekt, který projektoval ve více než padesáti zemích světa budovy, průmyslové aglomerace, letištní haly či interiéry pro moderní bydlení a podnikání.

Rodinný dům od Ricarda Bofilla z roku 1973 v Mont-ras poblíž pobřeží Costa Brava vychází z tradic katalánské architektury a je citlivě zakomponován do krajiny plné sadů.

Za všechny realizace jmenujme snad jen sídlo společnosti Shiseido v Tokiu, firmy Donnelley v Chicagu, Paribas centrum a Christian Dior v Paříži či letiště v Barceloně. V České republice ho pro své projekty získala společnost Real Estate Karlin Group (REKG). Návrhy Ricarda Bofilla jsou vystaveny v Muzeu moderního umění (The Museum of Modern Art‘s) v New Yorku společně s pracemi velkých mistrů, jako jsou Alvar Aalto, Marcel Breuer, Eileen Gray, Richard Sapper, Achille Castiglioni, Enzo Mari, Antoni Gaudí, Enric Miralles či Santiago Calatrava.

Moderní bytový komplex s názvem La Muralla Roja podle návrhu Ricarda Bofilla bývá často dáván za příklad konstruktivistické architektury. Ceněna je jednoduchost bez jakýchkoli zdobných prvků, vzájemně propojená nádvoří, terasy s bazény a saunami, a především dokonalá geometrie, která vychází z původní maurské architektury.

Spojení přírodního řádu a modernity

Ricardo Bofill potvrzuje své neutuchající zaujetí pro industriální čtvrti, jež jsou podle jeho slov důležitými místy s pamětí, kterou je třeba ctít a zachovávat. Dokladem toho budiž i jeho vlastní kancelář v moderně přestavené cementárně. Rozpadající se továrnu poblíž katalánské metropole Barcelony společně s kolegy upravil, aniž by porušil ryzí charakter stavby.

V areálu cementárny se nachází i další z jeho projektů z dílny Taller de Arqitectura s názvem Walden 7 (realizace 1970–74). Mistrně zde zpracovává téma Město v prostoru. Šestnáctipatrová budova z modulových kostek byla inspirována místní vernakulární (lidovou) architekturou.

Jednotlivé byty, které jsou sestaveny ze čtvercových modulů o ploše 30 m², jsou navrženy v mnoha různých velikostech od jednomodulové garsonky až po čtyřmodulové apartmány, řešené jako jednopodlažní nebo dvoupodlažní.

Celkový stavební program tvoří 446 bytových jednotek, veřejné prostory, společenské místnosti, herny, bary, obchody v přízemí a dva plavecké bazény na střeše.

Návrhy pro Prahu

V podobném duchu postupoval Ricardo Bofill i v případě projektu pro pražský Karlín. Do České republiky ho pozval belgický stavební podnikatel Serge Borenstein, nenápadný muž s velkými plány: „Mým cílem je vybudovat moderní městskou část, která bude plná mladých lidí, umělců i úředníků. Děsí mě představa, že po pracovní době všichni odejdou a ulice zůstanou prázdné. Takový obraz znám z Bruselu či z futuristické La Défense na předměstí Paříže a není to vůbec pěkné. Tomu je třeba zabránit,“ prohlásil na tiskové konferenci Serge Borenstein.

Do Prahy přivedl kromě Ricarda Bofilla také Claudia Silvestrina (Claudio Silvestrin Architects), Saskii Fokkema (Fokkema & Partners Architecten), Ernsta Bertrama (ernst niklaus fausch architekten), Azmana Owense (Azman Owens Architects) a další světová esa.

V pražském Karlíně souzní moderní administrativní a obytné prostory společně s hotely, obchody a restauracemi při zachování původní architektury. Ricardo Bofill ctí důležitá místa s pamětí, v tomto případě nezaměnitelnou duši Karlína.

Život městu dává řeka 

„Nechceme budovat umělý prostor. Musí to být mladá, moderní čtvrť, které zůstane její nezaměnitelná duše. Jsou tady vytyčené ulice, dominantní kostel a celá řada významných budov, takže je už, dalo by se říci, hotovou čtvrtí. Je však i čtvrtí, která potřebuje prožít jistou transformaci. Transformace ovšem neznamená úplnou proměnu, protože Karlín už svůj život má. Je zapotřebí docílit toho, aby tu vedle sebe existovaly administrativní a obytné prostory, hotely, obchody, kina, divadla, parky, sportoviště... Aby byl Karlín místem setkávání, aby žil ve dne i v noci,“ vysvětlil na tiskové konferenci Ricardo Bofill.

Je patrné, že v jeho architektuře hrají důležitou roli přírodní prvky a především řeka, která by neměla být ohrožením, ale přirozenou součástí bydlení ve městě – v Praze dokonce jeho centrální osou. Řeka je podle slov Ricarda Bofilla velmi důležitá pro plnohodnotný, zdravý život a město, které ji nemá, je tuze ošklivé. Jako příklad hodný následování uvádí dánské hlavní město Kodaň: „Mám ji moc rád, přestože je tam mnohem chladněji než v Praze. V Kodani najdete nádhernou architekturu i překrásná místa podél řeky. Je to dobrý příklad, jak místní lidé dovedou využít břehy řek, a dobrá inspirace pro obyvatele Prahy.“

Palác Karlín na nároží Křižíkovy a Thámovy ulice byl první dokončenou budovou v rámci projektu Nový Karlín Development z pera Ricarda Bofilla. Šlo o rekonstrukci a přestavbu bývalé budovy ČKD. Původní konstruktivistický palác postavený na přelomu dvacátých a třicátých let firmou Nekvasil se oblékl do nového oranžového kabátu.

Projekty administrativních budov Corso v Praze v Křižíkově ulici vyjadřují přesně Bofillovu filozofii – vytvářet nové s respektem k původní architektuře.

Následoval podobně laděný projekt Corso Karlín, který zahrnoval několik částí. Architektonicky cenné obvodové novorenesanční zdi byly zachovány a dovnitř byla vsazena moderní stavba. Tak jako v ostatních případech jde o propojení industriální architektury s novým pojetím prostoru, jež odpovídá moderním nárokům na bydlení i podnikání. Vždy s respektem k původní architektuře.

O architektovi

Ricardo Bofill LevíRicardo Bofill Leví je světoznámý katalánský architekt narozený v roce 1939 v Barceloně. V roce 1963, krátce po absolutoriu Barcelona University of Arqitectura a Scholl of Geneva, založil mezinárodní tým architektů, inženýrů, sociologů, spisovatelů, režisérů a filozofů Taller de Arqitectura (Architektonická dílna), který přes 40 let shromažďuje zkušenosti v oblasti urbanistického plánování, architektury, tvorby krajiny, interiéru, nábytku a produktového designu.

Projektoval takřka po celém světě obytné budovy, průmyslové aglomerace i letištní haly. Bývá řazen k postmodernistům. 

Text: Vlastimil Růžička, Foto: Bofill.com

* * *

Čtěte také:

Ve výběru mezinárodní poroty České ceny za architekturu je 42 prací

Zelená architektura pro budoucnost

Rozhovor: Okno není jenom otvor ve zdi

Architekt Jan Šépka opět čeří stojaté české vody

Sonda do hlubin nekonečné rekonstrukce: Lekce života

logo MessengerPoslat Messengerem