V malé obci Bláto na Kutnohorsku postupně vyrůstá unikátní projekt ekologické, energeticky nezávislé a potravinově soběstačné farmy. Autoři myšlenky se netají i spoustou dalších odvážných plánů.

Současnou realitou je teplo a elektřina z moderní bioplynové stanice, inteligentní hybridní systém pro zpracovávání elektřiny ze solárních panelů a větrných turbín, rozsáhlé stavební úpravy. Vizí blízkého budoucna pak vlastní produkce hovězího, vepřového a drůbežího masa, kravského a kozího mléka i mléčných výrobků a dokonce zmrzliny, rostlinná výroba, koně. Dosavadní náklady čtyřicet, předpokládané sto milionů korun.

Pohled na zásobník plynu. Jako jediná na světě je věž zhotovena ze dřeva, takže stavba velmi dobře splývá s okolím.Cesta k nezávislosti

Nedaleko hospodářských budov stojí energetické srdce farmy, bioplynová stanice s výkonem 250 kW tepla a 265 kW elektrické energie. „Teplo získáváme z trávy a z kukuřice, z cukrovarnických řízků a z hovězí kejdy. Zásobujeme jím dílny, kancelářskou budovu s byty zaměstnanců, elektřinu pak částečně využíváme a zbytek prodáváme do sítě. To znamená, že jsme úplně odříznutí od nákupu zvnějšku,“ vysvětluje zdejší hospodář Pavel Šich.

Výhledově chtějí majitelé zvýšit výkon bioplynky na 320 kW elektrické energie, což by měsíčně přineslo téměř milion korun příjmu a další desetitisíce na úsporách tepla. Inteligentní hybridní systém off-grid Xantrex XW (Schneider Electric) jednoduchým způsobem zpracovává, popřípadě uchovává elektřinu ze solárních panelů, větrných turbín a bioplynové stanice (tzv. ostrovní systém). Získaná energie by časem měla sloužit i k provozu plánované peletizační linky a chladicím boxům v potravinové výrobě.

Klasický hospodářský dvůr

„Naším cílem je vrátit se do uzavřeného energetického kruhu,“ pokračuje Pavel Šich. „Támhle bude stát farmářský obchod s našimi produkty, chceme vyrábět mléko a mléčné výrobky, sýry, ovoce i zeleninu, chovat dobytek a drůbež na maso a možná dojde i na mini pivovar.“ Uprostřed rozestavěného areálu pobekává stádo ovcí, které přes léto spásají trávu i na nedaleké fotovoltaické elektrárně.

Rekonstruované hospodářské budovy zatím obývají osel, ovce, kozy a slepice, brzy se však nastěhuje i stádo krav, koně, přibudou husy a kachny. Hospodářství se pomalu osamostatňuje i v tomto smyslu. A podaří-li se, pak v jednom z objektů najdou ubytování i turisté, účastníci vzdělávacích programů a kurzů či lidé, kteří sem přijedou nakoupit nebo pochutnat si na kvalitních zemědělských produktech a domácích pochoutkách. Velkolepý projekt by měl být dokončen asi za čtyři roky, a tak se tu pracuje sedm dní v týdnu. Přesto si Pavel Šich našel čas na rozhovor.

O majiteli

Pavel Šich (1974)

Vystudovaný akademický malíř, podnikatel ve stavebnictví i obnovitelných zdrojích, předseda Aliance pro energetickou soběstačnost a předseda dozorčí rady společnosti REsolar, farmář. Spolumajitel společností Vavřinec Energy, a. s., Vavřinec UJ, a. s., V.E. Group, s. r. o., a Farma Bláto, s. r. o., zabývajících se využitím energie z obnovitelných zdrojů a mnoha dalšími činnostmi. Věnuje se chovu sladkovodních ryb, převážně vánočních kaprů. V roce 2009 postavil jednu z největších a nejúčinnějších elektráren té doby v České republice o výkonu kolem 3 MW a v roce 2012 jednu z nejmenších bioplynových stanic té doby. Společnost V.E. Group, v níž působí, se věnuje poradenství, projektování, servisu a výstavbě nejmodernějších technologií, využívajících obnovitelné zdroje, spolupracuje s českými univerzitami a firmami a testuje různé možnosti akumulace energie. Veškerá činnost směřuje k energetické soběstačnosti bytových domů a vesnic. V posledním roce a půl propadl zemědělské výrobě a projektu Farma Bláto. V zimě se rád vrací k malování.

Ekologicky, energeticky, potravinově i jinak soběstačná farma – co všechno si lze pod tím představit?

Sluníčko ani vítr faktury neposílají a bioplyn je z našich zdrojů, z vlastní produkce. Pro nás to znamená nic nekupovat jako komoditu. Potravinovou soběstačnost momentálně budujeme. Vyseli jsme nové pastviny, stavíme dojírnu, sýrárnu a rekonstruujeme kravín podle programu welfare. Mléko tedy nebudeme dávat do výkupu, ale vyrobíme z něj své produkty. Odpad z výroby, např. syrovátku, zase zužitkujeme u prasat, zbytky ze zeleninové výroby rovněž zpracují prasata a slepice (už dnes máme svá vejce) a plánujeme i zřízení huso-kachní farmy. Ve finále tedy budeme produkovat drůbeží, hovězí, vepřové, zeleninu, vejce, mléčné produkty, na jaře se chystáme založit nové ovocné aleje.

Kdo je to „my“?

Naše firma, naše farma. Tři společníci a zatím šestnáct zaměstnanců s rodinami.

Už dnes jste svým způsobem energeticky soběstační, ale co ten „lán“ kolektorů? Nepatříte k těm „solárním baronům“?

Naše projekty dosahují výkonu 2,82 plus 2,5, tedy dohromady 5,32 MW. Začali jsme stavět v roce 2008, nebyli jsme úplně první, ale patříme k průkopníkům. V té době v republice stála jediná, půlmegawattová elektrárna. Všichni, včetně bank, se tenkrát báli, takže to byla docela partyzánština.

Každodenní farmářské starosti i radosti. Patří k nim i péče o zvířata a postupné získávání soběstačnosti v zemědělské produkci.

V posledních letech zde ale vznikla jakási pofiderní energetická a průmyslová mafie, která se snaží všechny investory do fotovoltaiky pošpinit a připravit o čest i peníze. Financují nečisté kampaně proti obnovitelným zdrojům, aby získali prostor pro doživotní podporu na elektrickou energii získanou z atomu a komunálních spaloven. Jde tu o miliardy, o mnohem víc peněz, než jaké se kdy točily ve všech fotovoltaikách v Evropě. Tito lobbisti ovládli českou politiku a v jejich zájmu není energetická nezávislost občanů a podnikatelů.

Oni prostě nechtějí, aby si lidé a firmy vyráběli elektřinu sami. Nečinnost podplaceného státu a jeho zástupců bohužel nahrává energetickým gigantům a oligarchům. Jejich kampaně nenávratně pošpinily téměř třicet tisíc českých domácností a podnikatelů ve fotovoltaice a téměř tři miliony Čechů, kteří jsou přímo či nepřímo finančně závislí na výrobě energie z obnovitelných zdrojů.

Političtí sluhové zmíněných oligarchů pak tvrdí, že se peníze z fotovoltaiky vyvádějí na neprůhledná konta v zahraničí. Kdo tomu ale trošičku rozumí, ten ví, že většina normálních projektů je financovaná bankami a všechny příjmy elektráren jdou na splácení úvěrů, zůstávají v českých pobočkách zahraničních bank. Na solárním boomu tedy vydělaly banky a stát, který vytvořil pobídku, na jejímž základě v té době asi třiadvacet tisíc rodin investovalo do fotovoltaiky. Zadlužily se, zastavily své majetky. A co udělal stát? Zhruba třetina projektů má problémy se splácením úvěrů a je před krachem jen proto, že stát nedodržel, co slíbil. I já ručím majetkem...

Ta soběstačnost a nezávislost znamená, že jste nikdy nežádal o půjčku nebo dotaci?

Do dnešního dne jsem nežádal s firmou ani o korunu. Ovšem na některé provozy, které budou zvlášť zpočátku prodělečné, si zažádám.

Jenže to vám bude možná právě nějaký byrokrat nebo i politik schvalovat?

Uvidíme. Každopádně se snažím tenhle projekt maximálně zviditelňovat. Jako příklad pro odvážné a pracovité lidi, kteří chtějí něco vybudovat, vytvořit nové pracovní příležitosti, pustit se do něčeho podobného. Ale i kdybychom žádnou dotaci nakonec nedostali, stejně to uskutečníme. Možná pomaleji, ale stoprocentně. I dnes stavíme bez jediné koruny podpory. Prakticky jsme vlastně nezisková firma. To, co vyděláme, hned investujeme. Máme měsíční obrat zhruba 1,2 milionu, ale na výsledovce je nula, protože utratíme stejných 1,2 milionu. Na mzdy, za materiál, v rekonstrukcích. Já ani mí společníci si nevyplácíme ani korunu.

Mnozí vás považují za vizionáře, jiní za dobrodruha a tak trochu i za utopistu.

V blízkém okolí farmy stojí (leží) i dvě solární elektrárny (2,5 a 2,8 MW). Proud dodávaný do sítě je zdrojem prostředků pro investice a rozvoj farmy.Pro lidi z okolí spíše nepřítel. Přistěhoval jsem se s třiceti tisíci v kapse a ještě k tomu z Prahy. Na vesnici jsem založil rodinu a za posledních patnáct let jsem něco vybudoval. Opravil jsem zničený mlýn, zachránil rybník v zuboženém stavu, postavil několik objektů, vydělal slušné peníze. V Čechách ale vždycky fungovala závist, na venkově dvojnásob. Měli jsme stejné startovací podmínky, ovšem tlacháním v hospodě toho moc nedokážete. A když někoho zaměstnáte, začne praktikovat známé „kdo neokrádá stát...“. Já sice nejsem stát, ale zase jsem vykořisťovatel. Mnozí lidé prostě nehledají práci, ale zaměstnání.

Nemáte někdy chuť zabalit to?

Všechno je tady v našich dětech, v rodině, v těch sto hektarech půdy, v našem mlýně, v rybím hospodářství, ve farmě a v jejím budoucnu. Vždycky si říkám, když to nevzdali Werich, Čapek a spousta mých dalších vzorů, já to taky nevzdám.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz.

Pokud vím, pracujete i na dalších projektech, zabýváte se domácími větrnými turbínami, plánujete peletovací linku...

Ty „vrtulky“ slouží lidem, třeba při povodních, když jim vypadla elektřina. Používáme je na pastvinách, kam nelze dotáhnout kabely nebo dotlačit centrálu. Vrtule s panely dobíjí baterie a ty mohou pohánět napáječky pro dobytek, elektrické ohradníky, osvětlení. Nejmenší z nich má výkon 600 W, největší 1,5 kW. Momentálně se zaměřuji na dokončení stavebních objektů. Peletovací linka je pak jen dalším krokem k nezávislosti.

Jak se liší současná realita od té prvotní vize, s níž jste do projektu vstupovali?

Ta vize nebyla ani zdaleka tak pestrá jako současnost. Původně jsem se chtěl soustředit na bioplynovou stanici kvůli teplu ve skleníkách a chtěl jsem mít dostatek času na malování. Za rok a půl mě to tak pohltilo, že začínám být posedlý každou prací, která je spojená s farmou. Vymýšlím a projektuju tvary budov, přístřešků a ohrad, chci vytvořit speciální tvořítka a krabičky na máslo a sýry, baví mě to. Našel jsem zde nový smysl života, den má však bohužel jen čtyřiadvacet hodin.

text: Petr Saulich, foto: Botticelli a Pavel Šich