Rozvody jsou nejcitlivějším a také nejzranitelnějším místem v domě. Rekonstrukce topení, vodoinstalací, odpadů, elektrorozvodů i plynového potrubí vyžadují kromě schválené projektové dokumentace také správnou volbu nových technologií a materiálů.

Z hlediska rychlosti výstavby i hmotnosti nových stavebních konstrukcí, vedení vnitřních rozvodů a instalace sanitárního vybavení se jako vhodné řešení jeví suchá montáž instalačních předstěn ze sádrokartonu s podomítkovým systémem Geberit (Rigips).Změna vnitřních dispozic a přestavba interiéru se vždycky dotkne i rozvodů. S výměnou umyvadlové baterie nebo s připojením lustru si možná poradíte sami, ovšem vytyčení nových cest, modernizace a kompletace funkčních sítí už vyžaduje odborníka. Řemeslnou práci totiž ve většině případů musí pečetit příslušné revizní zprávy.

Bez vody ani nezatopíte

Devět desetin domovního akvaduktu je ukryto ve zdech pod omítkami, obklady, případně v podlahách. Výměna zastaralých ocelových (olověných?!), a tudíž zkorodovaných, zarostlých a hygienicky závadných trubek, kohoutů a ventilů proto představuje také spoustu stavebních úprav. K usnadnění orientace ve stávajících rozvodech slouží plán rozvodu vody a odpadů (je dobré schovávat si projekt nebo náčrtek), není-li k dispozici, pak se postupuje vždy od vodoměru, za nímž se nachází odbočka pro studenou vodu. Od rozdělovačů dále vedou vodorovné cesty k jednotlivým odběrním místům – tedy k bateriím. Nové rozvody vyžadují tlakovou zkoušku. Poněkud klikatější bývají cesty topné, nebo také užitkové vody. Řešení montáže často závisí na zdroji (např. kotel se zásobníkem). Alternativou je teplovodní podlahové vytápění.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Kde je voda, musí být i kanalizace

Ve všech místech s odběrem vody musí být zavedena kanalizace. Kanalizační potrubí se dělí na připojovací, sběrné, odpadní a svodné. Z nejfrekventovanějších místností – WC, koupelny a kuchyně – vede připojovací potrubí do sběrného potrubí mokrého prostoru. Odtud odpadní vody putují do kanalizační přípojky a většinou do veřejné sítě, případně k vlastní čističce. Základním předpokladem správného a dlouhodobého fungování odpadů bez ucpávání je co nejkratší a nejpřímější odpadní potrubí. Tato podmínka má vliv nejen na technické řešení rozvodů, ale i na novou dispozici koupelny či kuchyně (umístění zařizovacích předmětů).

Technologie a materiály pro vodu a vytápění

Klasické kovové materiály – měď nebo ocel – mají v topenářských rozvodech své místo, ale jejich montáž je pracná a zdlouhavá. Proto se přechází na plastové materiály, například polyetylen, polypropylen, polybuten apod. Optimálním řešením jsou vícevrstvé materiály (např. trubky PE-Xc/Al/PE-HD, kde vnější plášť tvoří síťovaný polyetylen, uvnitř je natupo svařená hliníková fólie a ochranná vrstva z polyetylenu). To trubkám zaručuje dlouhodobou odolnost vůči vysoké teplotě a tlaku. K instalaci lze kromě plastu použít i dražší měď (pro topnou vodu). Předpokládaná životnost rozvodů u stálých staveb musí být dle normy alespoň 50 let.

Elektroinstalace

Vnitřní elektrické rozvody musí být vždy přesně vymezeny a rozděleny na okruhy. Minimálně na světelný, zásuvkový a pro pevně připojené spotřebiče. Projektová dokumentace musí toto členění řešit včetně doporučených hodnot jističů, neboť zde se vše odvíjí od domovního připojení a rozvaděče. Důležitým prvkem všech vnitřních rozvodů jsou spoje a použité svorky, jejichž typ i druh požadovaného materiálu opět specifikuje projektová dokumentace. To všechno je starostí projektanta, montážní firmy a zhotovitele povinné revizní zprávy. V rodinných domech se v drtivé míře používá tzv. skrytý způsob montáže. Kabely a vodiče se ukládají do trubek pod omítku, do dutin v příčkách nebo do drážek či kabelových vedení v omítce nebo v podlahách. Tato varianta skýtá ochranu před mechanickým poškozením, vyžaduje ovšem poměrně hluboké drážky a instalaci odbočovacích a protahovacích krabic.

Kromě rozvodů vody, elektřiny a plynu se v energeticky úsporných domech čím dál častěji navrhuje i systém umělého odvětrání.

Plyn v domě 

Rekonstrukce opět vyžaduje projekt, jehož součástí je posouzení současného stavu zařízení a návrh nového řešení rozvodu plynu se schématem trasy a prostupů, volbou trubek a tvarovek včetně spojů, počtem, použitím a způsobem připojení plynových spotřebičů a s dalšími údaji. Instalační práce musí vždy vykonávat výhradně certifikovaná firma. K používaným materiálům patří například vícevrstvá potrubí, která jsou alternativou k tradičním potrubním systémům z mědi a z oceli. Norma plně akceptuje používání vícevrstvého potrubí pro domovní plynovody s tlakem do 5 barů.

Technologie a materiály pro elektroinstalace

Průřezy vodičů a kabelů se volí tak, aby ani při průchodu jmenovitého proudu nedocházelo k nadměrnému zahřívání jader vodičů. Nejčastější průřezy měděných vodičů jsou 1,5 mm2 v obvodech dimenzovaných na proud 10 A a 2,5 mm2 v obvodech dimenzovaných na 16 A. V současnosti se používají samostatné ochranné vodiče (PE se zelenožlutým značením) a střední vodič (N se světlomodrým značením). Ty se už nesmějí vzájemně propojit. Nejsložitějším problémem je elektřina v koupelně, kde se vše řídí přísnými normami. Nutná je dvojí izolace a krytí IP 54 (před stříkající vodou). Prostor se dělí na zóny (0, 1, 2) a ostatní prostor místnosti s koupací vanou, který je charakterizován jako zóna 3. Důležitou součástí elektrických instalací jsou prvky pro zabezpečení ochrany proti zkratům a přetížení. V domovních elektroinstalacích jsou nejčastěji obvody s domovními zásuvkami jednofázovými 16 A, 250 V, někdy i třífázovými 156 A, 400 V a světelné obvody dimenzované na proud nejvýše 10 A při napětí 250 V. V souladu s normou musí být chráněn každý zásuvkový obvod v domě.

Potrubí však musí být ukryto ve stěně nebo v podlaze, nebo musí být dobře chráněno. Pouze v místě plynoměru a ovládacích prvků smí být odkryté. Z tohoto důvodu se vícevrstvé potrubí zavádí zatím výhradně v novostavbách a v renovovaných objektech. Měď se používá u menších rekonstrukcí.

text: Petr Saulich, foto: archiv firem a redakce