Starý a rozlehlý dům není jednoduché vytopit. V zimě je ve většině rozlehlého domu spíše chladno, v létě je tu ale velmi příjemný chládek. K náročnosti vytápění přispívá značná tloušťka kamenných stěn, které teplo odebírají, a špaletová okna, která oproti moderním oknům nebrání únikům tepla.

Předchozí část seriálu najdete zde.

Vytápění zajišťuje kotel na uhlí a radiátory, oběh topné vody pohánějí tři čerpadla. Pan Milan se pokládá za teplomilného tvora, proto chtěl původně téměř ve všech místnostech instalovat teplovodní podlahové topení, ale nakonec od tohoto záměru u většiny podlah upustil. Podlahové topení je rozvedeno pouze v nejchladnější části domu, ve vstupní předsíni, aby se tepelně oddělila vstupní zóna od zbytku domu. S odstupem času pan Milan tohoto svého rozhodnutí lituje. Pochopil platnost hesla, že čím víc tepla, tím lépe.

Způsob zajištění tepla a teplé vody je dnes velmi důležitá otázka, protože se významně dotýká nákladů na provoz domu. Pan Milan šel v tomto směru podle svých slov cestou nejmenšího odporu. „Zvolil jsem vytápění pevnými palivy. Dole jsme měli krbovou vložku, která byla úžasná. Skvěle hřeje, díváte se do plamenů. Ale vždycky je něco za něco. Musíte každé dva roky malovat, vynášet popel a někoho to může omrzet. Pak v krbu zatopíte dvakrát do roka. Ale já osobně tomuto způsobu vytápění fandím. Ideální by byla těžká kachlová pec s velkými akumulačními schopnostmi.“

Co se týče tepelné akumulace, pan Milan si v tomto směru nemůže vynachválit silné kamenné zdi: „Jakmile se stěny nahřejí, tři dny udržují teplo a není třeba topit!“

Nicméně vzhledem k tomu, že dům není zateplen, nemá plastová okna s izolačními trojskly a je ohromný, není účet 30 000 Kč na topení za rok příliš velký. Topení uhlím však vyžaduje práci s popelem, čištěním kotle, je třeba mít prostor na skladování uhlí. Proto majitel domu do budoucnosti uvažuje o automatickém kotli na ořech či na pelety. Řešení topeniště prý musí ještě doladit.

Tepelná a akustická izolace

Na tepelných izolacích ve stropech v patře se při rekonstrukci nešetřilo. Stropy jsou zaklopeny prkny, nad nimi byla instalována hliníková tepelně reflexní fólie fungující jako parotěsná zábrana, a izolační vrstva Orsilu o tloušťce 20 cm. Ve starých podlahách (nad klenbami) byla původně dutina bez zásypu, což se při chůzi projevovalo nepříjemným hlukem. Pan Milan tyto dutiny vyplnil Ekostyrenem (polystyrenové kuličky) smíchaným s malým množstvím cementu. Vzhledem k tomu, že původní dřevěné části podlahy byly v pořádku, včetně trámových polštářů i prken, pan Milan je s radostí znovu použil. Stará prkna jsou na rozdíl od nově kupovaných perfektně vysušená a nekroutí se.

Poslední část seriálu najdete v této rubrice příští středu.

Text: Adam Krejčík, Foto: Jiří Hurt