Majitelé starších nemovitostí se bohužel často dopouštějí chyby, řeší-li problém rekonstrukce střechy pouhou výměnou původní krytiny či krytiny a izolace za novou a zapomínají na to nejdůležitější – na krov.

Naprostá většina krovů je zhotovena z dřevěných konstrukčních prvků. Výhodou stavebnice je, že objeví-li se vadný prvek, za předpokladu zachování předepsané pevnosti a únosnosti jej zpravidla lze nahradit.

K nejčastějším příčinám poruch nosné střešní konstrukce patří (kromě chybného projektu) hlavně narušení statiky jiných stavebních konstrukcí, stáří spojené s degradací materiálu, abiotické a biotické vlivy (škůdci, plísně, houby), nekvalitní montáž krovu a dalších vrstev střešního pláště.

Dochází k nim například v důsledku změny typu střešní krytiny, „vrozenými“ vadami výchozí suroviny (nevyzrálé a nekvalitní dřevo), dlouhodobější změnou klimatických podmínek, atakem škůdců a zanedbanou údržbou. Na vině může být i změna způsobu užívání objektu – vybudování nástavby, vestavby apod. Nezbytné rekonstrukci by měla vždy předcházet důkladná kontrola stavu střechy a všech vrstev pod ní.

Náš tip

Zda je či není dřevo poškozeno, se přesvědčíte bud‘ poklepem (zdravé dřevo jasně zní), nebo navrtáním (sondou). Při výměně kteréhokoli poškozeného dílu vždy platí, že všechny prvky, které vyměňovaný díl nese, musí být podchyceny a spolehlivě zajištěny. Nedostatečnou únosnost krokví prozradí i propadlý, zvlněný nebo povislý hřeben střechy a nerovnosti v ploše střechy. Všímejte si výkvětů, prasklin a výrazné koroze kovových spojovacích prvků, prohlédněte i kontaktní zdivo – pozednice, stropnice, zkontrolujte místa přímého styku dřeva s kovem. Zvláštní pozornost věnujte komínovému tělesu. 

U tradičních krovů se jednotlivé prvky krovu spojují pomocí klasických tesařských spojů.

Přesnost výpočtů a umění řemesla 

Uvažujete-li o změně typu a tvaru střechy, tedy související úpravě krovu, žádoucí je projekt a jeho posouzení statikem. Totéž platí, pokud plánujete výměnu či změnu typu krytiny či nový střešní plášť včetně zateplení. Jen sama prostá výměna krytiny totiž může výrazně zvýšit celkové zatížení krovu (například nová betonová krytina bude mít několikrát vyšší hmotnost než stará krytina plechová). Bez přesných statických výpočtů se určitě neobejdete.

U tradičních krovů se jednotlivé prvky krovu spojují pomocí klasických tesařských spojů. V modernější montované „tesařině“ je nahrazují povrchově upravené kovové spojovací prvky – svorníky, hřeby, skoby, úhelníky, vruty a šrouby. Mají větší únosnost a pevnost než prvky dřevěné, jsou ale subtilnější a lépe se s nimi pracuje. Dochází-li ke zvýšení zatížení, používají se i ocelové sloupky či jiné ocelové nosné prvky (tzv. ocelodřevěný krov).

Vlastní výroba a montáž krovu je pak na specializované firmě, na jejím strojním vybavení, na zkušenostech a zručnosti řemeslníků.

Základní surovinou je dřevěný masiv nebo upravený odpad na bázi dřeva. Jednotlivé prvky krovu – dřevěné hranoly (trámy, krokve, fošny atd.) – vznikají „porcováním“ kulatiny (kmenů). Následně se suší na požadovanou vlhkost (minimální vlhkost zaručuje tvarovou stálost).

Materiály na výrobu krovu

Základní surovinou je dřevěný masiv nebo upravený odpad na bázi dřeva. Jednotlivé prvky krovu – dřevěné hranoly (trámy, krokve, fošny atd.) – vznikají „porcováním“ kulatiny (kmenů). Následně se suší na požadovanou vlhkost (minimální vlhkost zaručuje tvarovou stálost).

Kvalita materiálu i zhotovených prvočinitelů má vliv na všechny navazující řemeslné práce. Kvůli náchylnosti dřeva k plísním, hnilobám a jako prevence proti napadení dřevokaznými houbami či hmyzem se opracované dřevo před montáží ošetřuje speciálními impregnačními prostředky.

Varianta krovové konstrukce, sestavované klasickými tesařskými postupy a metodami.

Příhradový vazník

Moderní tesařská konstrukce, složená z horního a dolního pásu, spojených stojkami a příčkami. Výhodou je možnost prefabrikace, což zkracuje čas montáže na stavbě. Jednotlivé prvky se zpravidla spojují hřebíky, svorkami, lepením, používají se i plechové styčníkové desky, jimiž se vazníky spojují strojním lisováním.

Příhradové vazníky se většinou montují do střech mírného sklonu bez půdních prostor. Obvykle jsou trojúhelníkového tvaru, v zásadě však jejich tvar není ničím omezen. Pomocí příhradových vazníků z lepených dřevěných nebo dřevoštěpkových profilů lze řešit i střechy velmi velkého rozpětí (v řádu desítek metrů).

V moderní tesařině hraje jednu z hlavních rolí kvalita kovových spojovacích prvků.

Proč příhradové vazníky

Předností příhradových vazníků (PV) je poměrně jednoduchá výroba s možností zhotovení výrobní dokumentace pomocí PC softwaru. V porovnání s klasickým tesařským krovem se na jejich výrobu spotřebovává mnohem méně materiálu. V krovech rodinných domů se nejčastěji používají sbíjené a svorkové přímopásové nebo sedlové příhradové vazníky.

Tento způsob „tovární“ výroby s dopravou na místo stavby a velmi přesnou a „čistou“ montáží je vhodný nejen pro lehké sendvičové dřevostavby, ale i k výměně původních, poškozených krovů u zděných domů. Výhodou je tenčí řezivo, celková nižší hmotnost, ale velká únosnost a také rychlá montáž.

Odvodnění stavby 

Nezbytnou ochranu před srážkovou vodou stavbě poskytuje kvalitní odvodňovací systém.Nezbytnou ochranu před srážkovou vodou stavbě poskytuje kvalitní okapní systém, který nedovolí vodě zasahovat do stavebních konstrukcí, brání smáčení obvodového pláště a odvádí vodu od spodní stavby.

K výrobě klempířských prvků se používá především pozinkovaný plech, měď, hliník, plech potažený plastem a plastové „stavebnice“. Vybírejte s ohledem na optimální poměr funkčnosti, trvanlivosti, snadné údržby a samozřejmě ceny. Za úvahu jistě stojí i ochranné prvky proti sněhu, zejména ve vyšších polohách.

Text: Petr Saulich, Foto: Archiv firem a redakce, Shutterstock.com

logo MessengerPoslat Messengerem