O střechách, typech a vlastnostech střešních krytin jsme v minulosti již mnohokrát psali. Tentokrát se nad nimi spolu s architektem Pavlem Šmelhausem zamýšlíme s větším nadhledem, v souvislosti s jejich tradičním významem i s konkrétními stavbami. 

Betonové střešní tašky

Krytina z probarveného a různě povrchově upraveného betonu patří k nejmodernějším střešním krytinám, s nimiž se ve větší míře můžeme setkávat od 90. let 20. století. Výhodou tohoto materiálu je ohromná variabilita jak tvarová, tak barevná. Díky tomu se produkují nejen supermoderní, téměř ploché tašky pro soudobé stavby, ale i mnoho různě profilovaných tašek, které je možné s úspěchem používat i na historické či tradičně pojaté stavby. Největší výhodou současných betonových tašek je systém dokonalého provedení obvodových zámků a větších rozměrů, což umožní vytvářet skládané střechy i o velmi nízkém sklonu.

Prezentovaný příklad postmoderního domu využívá kombinace pálených lícových cihel na fasádě s odlišnou šedou betonovou střechou. Ta vytváří výrazně kontrastující prvek a lze říci, že pálená taška by ve své přirozené barevnosti tohoto efektu nedosáhla (Bramac)

Plochá šablona 

Vláknocementové šablony prošly za cca 100 let své existence výraznou proměnou a odolný – leč zdraví škodlivý – azbest byl nahrazen ekologičtějším vláknitým plnidlem. To však nijak nezměnilo vlastnosti původní krytiny, nazývané eternit. To je sice jen historický obchodní název, ale původem slova je latinský výraz pro věčnost, což jen dokládá ověřenou trvanlivost vláknocementu.

Díky vysoké pevnosti je krytina tenká, tím pádem i lehká a bývala s úspěchem používána i při rekonstrukcích historických střech, kde nahrazovala dražší a těžší břidlici. I v současnosti je pro svůj nenápadný elegantní vzhled oblíbena mezi architekty, výhodou je možnost jejího užití i na fasádách budov.

Minimalisticky pojatý dům čistých tvarů se zajímavou kompozicí oken je dekorován jen jemným rastrem střešních šablon. Významný modernista, architekt Adolf Loos kdysi prohlásil, že ornament na architektuře je zločinem. Proti decentnímu rastru světlé střechy ze šablon na této moderní by však určitě nic nenamítal (návrh stavby Ing. arch. Jakub Žiška)

Pálená taška

Pálené tašky jsou u nás určitě nejrozšířenější krytinou, která se uplatňovala po staletí na všech budovách. Najdeme ji jak na utilitárních stodolách či stájích venkovských usedlostí, tak i na prestižních palácích, klášterech či významných kostelech. Rozšíření pálených tašek bylo podpořeno i množstvím lokálních výrobců, cihelna bývala kdysi v kdejakém městě. Nyní se keramickým taškám v Evropě věnuje jen několik výrobců, zato však nabízejí jak repliky historických modelů, tak zcela inovativní výrobky, splňující požadavky moderní architektury. Pálená taška tak bude i nadále nacházet uplatnění na všech typech staveb.

Pro bíle omítaný venkovský dům s proporcemi tradiční chalupy pak zůstane tašková střecha tou nejpřirozenější variantou, kterou veřejnost (netoužící po odlišnostech) vždy vřele přijme. Autor návrhu Ing. arch. Kateřina Novotná (Tondach)

Plechová falcovaná krytina

Falcovaný plech nebýval pro obytné stavby příliš často používán. Zeleně natřený plech si ale mnozí z nás spojují s horskými chalupami, kde se používal jako náhrada za dosluhující šindelové střechy, které už nikdo nedokázal udržovat a opravovat. Jeho nízká váha, tvárnost a především vodotěsnost vítězily v drsných podmínkách hor tam, kde se skládané krytiny neosvědčily.

Kvalitní zpracování moderních falcovaných střech potlačuje jejich industriální charakter a nabízí architektům zajímavé možnosti ztvárnění střech s typickým vertikálním rastrem. Další výhodou je možnost barevně-materiálového sjednocení všech kovových částí domu – klempířských prvků, ocelových konstrukcí, oken, parapetů atd. se střechou.

Moderní, ale relativně členitá stavba se třemi materiály fasády využívá plechové střechy jako jednotícího prvku. S barvou střechy jsou sladěné veškeré klempířské prvky i výplně otvorů a ocelové konstrukce. Lze říci, že s jinou krytinou by dům působil až příliš rozdrobeně, zde je výsledek vyvážený. Návrh Thermo Plus – projektový ateliér

Vegetační střechy 

Jsou poněkud specifickým druhem, ale pro jejich uvedení by šlo parafrázovat citát z Hrabalových Postřižin: „Z nežízně žízeň udělá náš Májový ležák“. Ten by mohl znít: „Z domu nedům udělá vaše zelená střecha“.

Ano, vegetační střecha může potlačit to negativní, s čím si stavby spojujeme. Ozeleněním střechy vracíme přírodě to, co jsme jí zastavěním vzali. Můžeme například zachovat na místě cennou ornici nebo zadržet vláhu a tím pozitivně ovlivnit mikroklima domu i jeho okolí.

V neposlední řadě je pak „divočina“ na střeše tím, co v přírodě pomalu mizí – málo intenzivně udržovanou plochou, což je nezbytné pro přežití mnoha živočišných druhů. Na střeše domu tak můžeme vytvořit suchý luční porost či obdobu stepního společenstva, lákavou pro hmyz, motýly a ptáky. Skřivan či slavík potřebují ke hnízdění klidné louky, kam nechodí toulaví psi, kočky ani nezajíždějí traktory zemědělců. Poskytneme-li těmto pěvcům naše zelené střechy, budeme tak moci vnímat jejich přínos nejen očima, ale i ušima...

Vegetační střecha může potlačit to negativní, s čím si stavby spojujeme. Ozeleněním střechy vracíme přírodě to, co jsme jí zastavěním vzali.

Autor článku Ing. arch. Pavel Šmelhaus (1972)

Vystudoval Fakultu architektury ČVUT Praha, založil vlastní architektonickou kancelář Ateliér ARS. Zabývá se návrhy nízkoenergetických staveb, komerčních interiérů a výstav. Za projekty energeticky úsporných staveb obdržel několik ocenění v architektonických soutěžích.

Kontakt: www.arch.cz/smelhaus

Text: Pavel Šmelhaus, Foto: Archiv firem a redakce, Shutterstock.com

logo MessengerPoslat Messengerem