Zimní zahrada může být součástí obývacího pokoje, střechou nad vnitřním bazénem či další místností určenou k celoročnímu obývání. Nesmí nám v ní ale být zima.

Na první pohled zimní zahrada nevypadá jako něco stavebně extra složitého. Jde o konstrukci, která se buď zasklí, nebo osadí předem připravenými okenními rámy. Na zimní zahradu – i když je pevnou součástí rodinného domu, ovšem působí poněkud jiné síly a z nich vyplývající nároky na udržení tepelné pohody.

Zprostředkovává sice obyvatelům domu možnost zůstat v kterémkoli ročním období ve spojení s přírodou a okolím z pohodlí obývacího pokoje, ale v letním období má sklony k přehřívání a v chladném zas vyšší úniky tepla než běžné místnosti.

Řešení prvního případu závisí například na orientaci zimní zahrady ke světovým stranám, použitých materiálech a systému větrání, v druhém případě jde především o volbu topidel. O uživatelsky pohodlné a ekonomicky výhodné sladění vytápění se zbytkem rodinného domu.

Zima skoro v přírodě

Vytápět v zimním období dlouhodobě prostory s velkou tepelnou ztrátou vyžaduje ekonomické řešení a tím většinou není ani plynové, ani klasické elektrické vytápění. Čím tedy vytápět zimní zahradu tak, aby to svědčilo rostlinám i lidem, kteří ji užívají?

Vhodným řešením jsou kromě tepelných čerpadel i sálavé panely. U sálavého vytápění vzniká tepelné záření, které neohřívá vzduch, ale volně jím prochází. Zářivý tok se po dopadu na předměty (stěny, podlaha či nábytek) částečně odrazí (cca 15 %), ale jeho větší část – zhruba 85 %, je pohlcována předměty, na které dopadá. Sálavá energie takto přímo ohřívá předměty, stěny i osoby v blízkosti sálavého panelu.

Světlé a tmavé zářiče

Využití sálavého vytápění pro vyhřívání zimních zahrad je zcela běžné. Tento systém může mít dvě podoby – buď jde tzv. o světlé, nebo tmavé zářiče. Světlé zářiče, obvykle s halogenovými trubicemi, mají vysokou povrchovou teplotu 1    500–2      000 °C, jsou proto relativně malé a i při teplotách pod bodem mrazu poskytují dostatečný tepelný komfort i na vzdálenost cca 5 metrů. Nevýhodou je ovšem jejich světelný efekt – tmavě červené až oranžové světlo, které může působit rušivé.

Součástí panelů ECOSUN Terrace Heater jsou i stěnové výklopné závěsy, umožňující instalaci panelů pod náklonem. Minimální výška instalace je 1,8 m nad podlahou, u podstropních instalací musí být mezi stropem a horní hranou panelu odstup min. 30 cm (FENIX)Tmavé zářiče, například panely ECOSUN Terrace Heater, pracují s výrazně nižšími teplotami 300–400 °C, jejich používání je proto efektní v teplotách neklesajících pod 10 °C a na vzdálenosti do cca 3 metrů. Výhodou je absence světelného záření, naopak slabinou proudění vzduchu, které ochlazuje povrchovou teplotu topných lamel a tím snižuje sálání tepla. Ochladí-li totiž proudění vzduchu topné trubice světlého zářiče z 1 800 °C na 1 600 °C, téměř to nepoznáte. U tmavého zářiče je ovšem pokles teploty z 350 °C na 200 °C znatelný.

K vytápění běžné zimní zahrady považují odborníci za vhodnější tmavý zářič. Nejen proto, že nesvítí, ale standardní instalační výška zde nepřesahuje 3 metry, spíše se pohybuje kolem 2,5 metru. Sálání světlého zářiče by v této výšce bylo intenzivní, až nepříjemné. Nevýhody tmavých zářičů – tedy citlivost na ochlazování větrem nebo nutnost ochrany před deštěm nebo sněhem – se v zimní zahradě, samozřejmě, neprojeví.

Poloha sálavého panelu

Intenzitu sálání ovlivňuje především povrchová teplota a umístění sálavého panelu. S rostoucí teplotou panelu nestačí proudící vzduch plochu ochlazovat a zvyšuje se sálavá složka. Velký význam má montážní poloha topidla – sálavý panel, umístěný ve vodorovné poloze pod stropem, předá většinu energie sáláním, protože vzduch nemůže cirkulovat. Ale stejný panel ve svislé poloze na stěně předá již cca 50 % energie konvekcí, protože vzduch ohřívaný od povrchu topidla začne stoupat a vzniká přirozená cirkulace vzduchu v interiéru.

Text: Stojan Černodrinski, Foto: Archiv firem 

logo MessengerPoslat Messengerem