Hned po usnesení stavět rodinný dům nastává nutnost několika základních voleb. Jednou z nich je rozhodnutí pro typ konstrukce a s ní spojeného druhu stavebního materiálu.

Kromě ceny vstupují do hry další faktory, jež by každý budoucí uživatel rodinného domu měl vzít v úvahu. Dům mu totiž bude sloužit po desítky let a neměl by tedy hledět jen na okamžitou cenovou výhodnost.

Spektrum pohledů

Systém broušených cihel POROTHERM CB poskytuje mnoho úspor, vyžaduje však naprostou přesnost práce (WIENERBERGER).Preference stavebníka mohou být různé. Jeden sleduje rostoucí ceny energií, a tedy energetickou náročnost provozu domu, druhý třebas možnosti budoucích přestaveb nebo jiných úprav. V poslední době je také stále častěji zmiňováno environmentální hledisko, hledisko udržitelného rozvoje, tedy to, jak stavba zatíží životní prostředí z pohledu použitých materiálů i následujícího provozu. Svou roli hrají i fyzikální parametry stavby - tepelný odpor pláště, míra akumulace tepla a vlhkostní režim nebo akustický odpor konstrukce.

To základní, co dělá stavbu stavbou, jsou stěny, jejichž konstrukce bude mít vliv nejen na cenu hrubé stavby, ale ovlivní i ostatní zmiňované faktory od ekonomičnosti provozu až po komfort a hygienu bydlení. Jejich materiálové „řešení" může mít různé podoby.

Dřevo, cihla, či beton?

Pokud jde o typ konstrukce, stojí u nás stavebník v podstatě před dvojí základní volbou: zděná či betonová tradice, anebo dřevostavba. Statistika jednoznačně mluví ve prospěch „klasiky", dřevostavby se ale postupně začínají prosazovat. Tradičnější postupy pak nabízejí možnost výstavby z pálených cihel, pórobetonu, betonových panelů anebo sendvičových konstrukcí. Dřevostavby sice obecně skýtají možnost mnoha konstrukčních typů, u nás jde ale v převážné většině o dva - stavby z masivu, anebo montované dřevostavby z předem vyrobených dílů.

Více článků z rubriky STAVBA najdete na www.dumabyt.cz.

Tradice vyžaduje přesnost

Tradičním materiálům u nás kraluje pálená hlína, zejména ve formě cihelných bloků a vylehčených tvárnic. Jsou ale k dispozici i „plné" cihly malých profilů, ty se však kvůli horším tepelným i akustickým vlastnostem (a také vyšší pracnosti při výstavbě) užívají převážně jen jako doplněk - jejich vysoká únosnost je předurčuje jako materiál pilířů apod.

Nároky na zvýšené akustické a tepelněakumulační vlastnosti zdiva lze řešit zalévacími cihlami SUPERTHERM AKU (HELUZ).Cihlové tvárnice naopak mají uplatnění velmi široké. Výrobci je často dodávají jako ucelené stavební systémy, které zahrnují speciální tvarovky, překlady a konstrukce stropů.

U vylehčených dutých bloků s množstvím dutin se sice zlepšují žádané tepelněizolační vlastnosti, klesá ale únosnost. Problémy mohou nastat při zasekávání vedení do stěn - necitlivé narušení lehčeného bloku může způsobit jeho destrukci. Také nároky na technologickou kázeň při stavění z tohoto materiálu jsou vysoké. Zbroušené bloky se spojují lepením nebo maltou a zvlášť ve druhém případě hrozí, že budou tepelněizolační vlastnosti bloku znehodnoceny.

Při nedodržení technologické kázně totiž silnější vrstva spojovací malty může ve stěně vytvořit tepelný most - zónu, kudy uniká více tepla než v jejím okolí. Takto nedokonale postavěná zeď pak bude mít podstatně horší tepelněizolační vlastnosti, než jaké uvádí výrobce. Stěny z pálených bloků mají také nižší schopnost akumulace tepla, zato se podílejí na udržení kvalitního vnitřního mikroklimatu.

Beton pro zajímavé kreace

Přestože je u nás slovo beton ve stavebnictví stále ještě spojováno s neoblíbenými paneláky, uplatnění tohoto materiálu i při stavbách rodinných domů je široké. Je to také tím, že je mnoho forem, v jakých lze beton používat.

Konstrukční prvky dřevostavby se připravují ve výrobě, na stavbě se již pouze montují.Jednou z nich je monolitický beton v domovních stěnách. Vyznačuje se hlavně vysokou únosností a architektům skýtá velké možnosti při „tvarování" domu. O tom, že z betonu lze vykouzlit opravdu zajímavé kreace i v oblasti individuální výstavby, svědčí například rodinný dům architekta Zdeňka Fránka v Brně na Červeném kopci, kterému dominuje obytná část ve tvaru kornoutu či trychtýře vysoká přes dvě podlaží.

K nevýhodám monolitického betonu patří nedostatečné izolační schopnosti, které vadí, zejména pokud je tohoto materiálu využito u vnějších stěn. Vyžaduje pak vrstvenou izolovanou konstrukci. Také větší difuzní odpor hutného betonu nepřispívá k dobrému mikroklimatu v interiérech a bydlení může znepříjemnit i nízký akustický odpor stěn. Betonové stavby rovněž nejsou příliš „otevřeny" pozdějším úpravám nebo změnám dispozice.

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

Panely zdaleka nekončí

Menší variabilitu při projektování, zato rychlou a málo pracnou výstavbu rodinného domu nabízí další betonový stavební prvek - železobetonové panely. Ve srovnání s panely, které tvoří základ strohých sídlišť sedmdesátých a osmdesátých let, disponují současné betonové panely výrazně lepšími vlastnostmi a jejich uplatnění je zejména v typové výstavbě široké. Lépe tepelně izolují díky izolační vrstvě, která je umístěna mezi dvěma betonovými deskami, a také zvukověizolační vlastnosti splňují nároky na komfortní bydlení. Jejich předností je i velká variabilita úprav povrchů. K nevýhodám patří již zmiňovaná - typicky „betonová" - malá možnost dodatečných úprav a změn a větší difuzní odpor.

Lehký materiál, široké užití

Panely dřevostavby lze zateplovat jak zevnitř dutiny, tak i zvnějšku.Velmi široké použití má lehčený beton, pórobeton, s nímž se nejčastěji setkáme ve formě tvárnic, často dodávaných v ucelených stavebních systémech pod různými obchodními názvy. Jejich výhodou je snadné opracování a formátování a variabilitu prokazují i při stavbě nepravidelných konstrukcí. Nároky na technologickou kázeň jsou opět vysoké - bloky se lepí a důležitý je minimální rozměr spáry: maximálně 1 až 3 mm. K rizikovým faktorům u pórobetonu patří vysoká nasákavost a s tím spojená nutnost vyschnutí před aplikací do stěn a jeho ochrana před nasáknutím během stavby. Pórobeton se také vyznačuje nižší schopností akumulovat teplo, v kombinaci s vnější izolací se ale hodí i pro výstavbu nízkoenergetických nebo pasivních domů.

Dalším materiálem na bázi betonu vhodným pro konstrukci stěn jsou vápenopískové cihly. Vyrábějí se ze směsi písku, vody a vápna a díky tomu, že jejich výroba spotřebovává málo energií, lze hovořit současně o environmentálním produktu. Vyznačují se výbornými vlastnostmi - nízký tepelný odpor, dobrý akustický odpor, vysoká únosnost - a hodí se i ke stavbě nosných zdí, u nichž je kladen důraz na dobré tepelněizolační vlastnosti. Zdi z vá­penopískových cihel se spojují běžnou maltou nebo se používá lepení.

Dřevostavby zatím popelkou

Dřevostavba je další možnou volbou při výběru základního materiálu pro stavbu domu. V řadě zemí jde o převládající materiál (v USA 70 %), anebo alespoň důstojnou konkurenci ostatním možnostem (v Německu 10 %). U nás se zdá, že domy ze dřeva důvěru teprve získávají. Důvody lze spatřovat v kulturní tradici, v jejímž rámci byly dřevěné stavby považovány za příznak chudoby a nižší kvality. Svou roli ale hraje také nedostatek praktických zkušeností po desetiletích absence této technologie na trhu. Dřevostavby se tak u nás podílejí na novostavbách zhruba pěti procenty a nové realizace se počítají ve stovkách za rok. Jde přitom o plně konkurenceschopnou technologii, která ve srovnání s ostatními typy staveb skýtá řadu výhod.

Osvědčené technologie vedou

Pokud jde o typy konstrukce, ve světě se používá přes dvacet základních konstrukčních systémů, u nás ale můžeme mluvit pouze o dvou či třech z nich. Jde o technologii montovaných staveb z předem vyrobených panelů, ta je nejrozšířenější i ve světě. Vedle ní se uplatňuje konstrukce „two by four" (dvakrát čtyři palce). Název je odvozen od nejrozšířenějšího profilu fošen, z nichž je stavba na místě skládána. Kromě uvedených typů lze zvolit konstrukci z masivního dřeva. Ta se užívá pro domy srubového typu. Novinkou na trhu je systém MHM (Massiv Holz Mauer), který spojuje využití vlastností masivního dřeva s moderními technologiemi výstavby - přípravou prefabrikovaných dílců z masivu.

Plnohodnotná konkurence

Současné moderní dřevostavby spojují výhody a mohou plně konkurovat ostatním, rozšířenějším typům staveb. Lze mluvit o dobrých tepelnětechnických vlastnostech - obvodový plášť dřevostavby je vyplněn kvalitní tepelnou izolací a hodnota součinitele prostupu tepla bývá lepší než u běžných cihelných staveb. Plášť domu navíc může být díky tomu tenčí, a tak se při dané výměře zastavěné plochy zvětší vnitřní prostor domu.

U zdění na lepidlo dosahuje ložná spára lepidla pouhé 2 mm (KM BETA).Za určitou nevýhodu lehkých konstrukcí, mezi něž dřevostavby patří, můžeme považovat menší schopnost tepelné akumulace, a tedy rychlejší vychladnutí nebo naopak zahřátí interiéru. To je problémem hlavně v létě. Zato dřevostavba nabízí příznivé mikroklima.

Experimenty raději s rezervou

Stavebník hledající alternativy ale nemusí zůstat u popsaných „masově" užívaných stavebních systémů. Touha experimentovat a hledat nové cesty přináší zajímavé výsledky. Nespokojenost s moderními technologiemi i snaha o jakýsi návrat ke kořenům vedly ke vzniku staveb, jež pracují například s nepálenou hlínou. Také další, z čistě technokratického pohledu nepřijatelné materiály - sláma, konopí, ovčí vlna - nacházejí v alternativním stavitelství své místo. Například stěny „slaměného" domu tvoří balíky slámy v trámové konstrukci a uzavírá je hliněná omítka. Experimenty s tradičními a přírodními materiály jsou ale obzvlášť náročné na úroveň řemesla, jehož tradice byla přerušena, a je otázkou, jakou technologickou kvalitu jsou současní „alternativci" schopni dodržet. Nadšením lze jen stěží nahradit nedostatek zkušeností a pečlivosti při realizaci takové stavby.

text: David Daniel, foto: archiv

logo MessengerPoslat Messengerem