Ekologové logicky brojí proti pálení uhlí. Na pranýř však nepatří ani tak zmíněné palivo, jako spíš zařízení, která tuto horninu přetavují v energii nutnou k vytápění a ohřevu vody. Ta nejnovější jsou nejen mnohokrát účinnější, ale poradí si i se dřevem a jinými biopalivy.

Výrobci kotlů a kamen už před lety vyvinuli technologie, které emisní a další striktní požadavky na ochranu životního prostředí dokážou přinejmenším respektovat. Přesto se u nás ještě v mnoha domech krmí pevnými palivy stařičké a nenasytné kotle, jen uhlí tu více a tu méně nahradilo třeba topné dříví. Ukazuje se totiž, že největší překážkou (samozřejmě kromě financí) není ani tak technická modernizace topného zařízení, jako spíše změna myšlení a zažitých stereotypů.

Náklady na vytápění při spotřebě tepla 65 GJ/18 kWh

(Kč/rok)
hnědé uhlí 12 436
koks 24 704
dřevo 11 244
dřevěné brikety 19 749
pelety 17 720
štěpka 12 960
rostlinné pelety 12 600

Vzrostlé alternativy

Praxe jednoznačně potvrzuje, že vytápění dřevem (dřevěnými a jinými rostlinnými produkty) představuje optimální variantu pro objekty s tepelnými ztrátami do 16 kW. Samotné vytápění kusovým dřevem se pak hodí hlavně pro rodinné domy s výkony 5 až 15 kW (roční náklady do zhruba 25 tisíc Kč), vyšší výkon už ze dřevníku ujídá přespříliš. Pro představu: z 1 kg dřeva lze získat asi 4 kW výkonu, což v domě s vypočítanou tepelnou ztrátou 25 kW představuje asi 5 až 6 kg dřeva/ 1 hodinu). Vynásobíte-li ovšem toto množství počtem „topných“ hodin za den, za týden a měsíc, čeká majitele i docela slušný tělocvik. Globální otázka současnosti (a budoucnosti) tedy zní – čím vůbec topit a když, jak ekologicky a zejména ekonomicky?

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Výběr vhodného topidla

Prozíravější majitelé starších rodinných domů zákonitě dospěli k závěru, že uhlí ve sklepě už nepředstavuje žádnou perspektivu. Mnohé zviklala i každodenní rozcvička s lopatou a kbelíky, všechny bez rozdílu pak znejistěl výstražně vztyčený ukazovák státu, hrozící přísnými sankcemi a ekologickou daní. Čmoudíš, zaplatíš! Snad nejdůležitější podmínkou hospodárného a zde i ekologického topení jakýmikoliv pevnými palivy je správná volba kotle.

Moderního, s kvalitativně nesrovnatelně výkonnější a čistší technologií spalování, s jednodušší obsluhou, možností regulace… Nové generace kotlů na tuhá paliva si dokážou bez problémů poradit s průběžným střídáním různých druhů paliva i s nekompromisní záměnou uhlí za dřevo, dřevěné či rostlinné pelety. Účinnost spalování v těchto kotlích se přitom blíží k hranici 80 %, což v porovnání se zastaralými typy může znamenat až třetinovou úsporu dosavadních nákladů.

Významnou technickou inovací je pak polo- nebo plně automatizované přikládání paliva, někdy dokonce s odstraněním popela. Existují i kotle, které se umí „nadechnout“ podle momentální potřeby (systémy ventilátorů urychlují či tlumí spalování) a pak už si pomocí ekvitermních regulačních systémů samy udržují nastavený výkon (v rozsahu od 100 do 10 procent jmenovitého výkonu).

Výhody rostlinného tepla

Kvalitní automatické kotle na dřevo, dřevěné peletky apod. předčí ostatní technologie vytápění. V porovnání s kotli na uhlí zpravidla disponují vyšší účinností, plynulou regulací výkonu i komfortnějším způsobem obsluhy. K vytápění většího objektu – vícepodlažního rodinného domu – jsou vhodné teplovodní výměníky. Kamna a krby s výměníkem umožňují napojení na teplovodní trubky a rozvedení tepla do radiátorů. Lze instalovat i tzv. zplynovací kotel. Výhodou je kromě jiného možnost spalování velkých kusů dřeva, varianta společného nebo odděleného spalování uhlí a dřeva, velkokapacitní zásobník, vysoká účinnost, ekologický provoz, chladicí smyčka bránící přetopení, spalinový termostat pro automatické vypnutí při vyhoření paliva atd.

Základem je kvalitní palivo

Topné (a související) zařízení je však pouze jednou stranou mince. I ta nejkvalitnější kamna svým způsobem degraduje nekvalitní palivo. V případě dřeva by mělo být mimo jiné perfektně proschlé – navlhlá polena mají daleko menší výhřevnost, energie se totiž spotřebovává na odpařování přebytečné vody. Ideální je maximálně 20% vlhkost, které dosáhnete přibližně dvouročním vysoušením na větraném, před deštěm chráněném místě (čerstvé dřevo dosahuje asi 50% vlhkosti).

Nabízí se alternativa vytápění automatizovanými kotli na pelety, vhodnými pro výkon kolem 100 kW. Pro vyšší výkony se jako ekonomičtější ukazují štěpky, případně lisované nebo jinak zpracované piliny. Existuje rovněž možnost topit tzv. alternativními peletami. Vyrábějí se z jinak prakticky nepoužitelných surovin pro zařízení s horní hranicí výkonu asi 200 kW. K mání jsou i rostlinné pelety z řepkové a obilné slámy, ze stvolů slunečnice, sena apod.

Při srovnatelném komfortu lze takto za topnou sezonu ušetřit až 50 % nákladů ve srovnání třeba se zemním plynem. Kupříkladu v Rakousku – kde ovšem biopalivům přeje jak zájem veřejnosti, tak státní podpora a ekologické cítění obyvatel – nejsou malé biokotelny ničím neobvyklým. Spotřebovávají se semena zrnin, olejnin nebo trav, v provozu jsou linky na lisování granulí, peletek, pelet nebo briket. Známé je i zpracování listí, nadprodukce obilovin atd.

text: Petr Saulich, foto: archiv firem a redakce