Rostoucí náklady na výrobu tepla (a chladu) člověka nutí stále víc přemýšlet nad tím, jak jeho potřebu minimalizovat. 

V automobilu je zcela normální podle typu, obsahu motoru, druhu paliva a dokonce značky bedlivě sledovat jeho výkon a spotřebu. Nejinak je tomu s mnoha domácími spotřebiči, včetně topného zdroje. Jaký systém tedy zvolit, jaký zdroj tepla použít pro konkrétní typ domu? Než si představíme jednotlivé možnosti vytápění podle topného média a zdroje tepla, zastavme se krátce u charakteristiky domu.

Teplo v souvislostech

Úspory ve vytápění souvisí se samotnou stavbou a jejími parametry, tzv. energetickou bilancí objektu. Ta závisí na architektuře domu (tvaru a členitosti), kvalitním zateplení základové konstrukce i kompletní obálky budovy, výplních stavebních otvorů, řešení tepelných mostů, na způsobu větrání, popř. využití rekuperačních jednotek, a samozřejmě souvisí s volbou vhodného zdroje energie a kompletní topné soustavy. Bez ohledu na druh paliva obecně dochází ke kvalitativnímu vývoji konstrukcí tepelných zdrojů, otopných těles, čerpadel a prvků měření, regulace a inteligentního ovládání, díky čemuž se zvyšuje energetická účinnost otopných soustav.

Nekruťte hlavou, počítejte

Donedávna fenoménem budoucnosti a dnes už téměř samozřejmostí se stávají domy v pasivním standardu. Na hodnotící škále energetické náročnosti budov se tyto domy se spotřebou < 15 kWh/m² za rok řadí do třídy „A“. Jde o tak nízkou spotřebu, že více než o získání tepla jde o jeho udržení uvnitř budovy. Osvědčeným řešením může být zmíněná rekuperace, díky níž se teplota v interiéru prakticky nemění. Ale i v tomto případě je vytápění zhruba 20 až 30 dnů v roce nezbytné, proto se v pasivních domech často používají tzv. záložní nebo alternativní zdroje, např. topidla na pelety (krbové vložky nebo kamna). Větrací systém se totiž dá použít i pro rozvod tepla z tohoto zdroje do celého domu.

Většinová řešení

Představují ho běžné stavby s nízkou spotřebou tepla, v rozmezí 50–100 kWh/m² roční spotřeby (představují třídu energetické náročnosti „B“, v rozmezí 100–150 kWh/m² za rok pak třídu „C“). Pokud se v takových budovách o teplo stará ústřední vytápění (nejlépe nízkoteplotní podlahové, případně stěnové), lze prakticky použít všechny zdroje, přičemž výběr do značné míry ovlivňuje hlavně lokální dostupnost topného média nebo paliva. Majitelé domů, kteří upřednostňují nenáročnou obsluhu, zpravidla volí kotel na plyn, elektrický přímotop či kotel na pelety nebo kusové dřevo (s akumulační nádrží a elektrickou topnou vložkou na noční proud). Zvláštností není ani tepelné čerpadlo a fototermické nebo fotovoltaické články.

Pokračování seriálu najdete v této rubrice příští pondělí.

Text: Petr Saulich, Foto:Archiv firem a redakce

logo MessengerPoslat Messengerem