Topení zemním plynem je nejrozšířenější způsob vytápění. Jeho výhodou je snadná regulace bez nutnosti zásahů člověka, vysoká výhřevnost a dostupnost veřejných plynovodů na většině našeho území.

Předchozí díl seriálu najdete zde.

Zmíněný způsob vytápění je poměrně „levný“, nese však s sebou vyšší pořizovací náklady na zřízení i údržbu kompletní otopné soustavy. Spotřebiče lze připojit k teplovodním radiátorům nebo podlahovému vytápění. Do správně projektované topné soustavy se k plynovému kotli může ještě navíc připojit doplňkový zdroj (krb, krbová kamna, solární kolektory). Výhodou je samozřejmě možnost přípravy teplé vody.

Plyn v reálných číslech

Ve standardním rodinném domě s vytápěnou plochou 150 m2 se na teplo ročně spotřebuje kolem 40,5 GJ tepla (tj. v přepočtu 11 250 kWh/rok). K tomu je však nutné připočíst ještě přípravu teplé vody, což je dalších asi 12,5 GJ za rok (3 500 kWh/rok). S běžným plynovým kotlem to představuje náklady ve výši zhruba od 20 do 25 až 26 tisíc Kč (v pasivním domě o stejné výměře jsou tyto náklady 3 až 4x nižší). U ohřevu vody pak záleží na tom, zda jde o akumulační nebo průtokový způsob ohřevu. K ohřevu 1 m3 vody na teplotu 55 °C je potřeba asi 55 kWh = 0,015 GJ. K tomu je ovšem nutné připočíst tepelné ztráty zásobníku, ztráty v rozvodech a samozřejmě záleží i na ceně plynu od konkrétního dodavatele.

Kotle na plyn

Podle způsobu provozu se plynové kotle dělí na klasické, nízkoteplotní a kondenzační, podle způsobu ohřevu vody pak rozlišujeme kotle bez ohřevu teplé užitkové vody (TUV), určené pouze pro vytápění, kotle s průtokovým ohřevem TUV, tzv. kombinované, a konečně kotle pro akumulační přípravu TUV. K odhadu potřebného výkonu kotle poslouží jednoduchá orientační pomůcka vztažená k velikosti vytápěného prostoru: 5–11 kW na 100 až 220 m3, 9–18 kW na 180 až 360 m3 a 9–24 kW na 180 až zhruba 480 m3 prostoru. Přesný údaj samozřejmě stanoví konkrétní projekt vytápění.

Na trhu se prezentují značky – Dakon, Junkers, Viadrus, Baxi, Protherm, Vaillant, Viessmann, Buderus… Z hlediska výkonu se jako nejefektivnější jeví kondenzační kotle, jejich účinnost může dokonce převyšovat hodnotu 100 % (dosahují až 109 %). Navíc dle nových ekologických norem EU se dnes smějí prodávat více méně již jen kotle kondenzační, které mají nižší emise škodlivých látek než kotle klasické. Kotle nekondenzační jsou až na výjimky zakázány.

Plynový nástěnný kondenzační kotel Logamax plus GB162 se zásobníkem. Trvalý výkon teplé vody 33 kW umožňuje zajistit 15,5 litru vody za minutu s teplotou 40 °C (BUDERUS)

Alternativy, možnosti, varianty

„Plyn z pohledu provozních nákladů představuje řekněme zlatou střední cestu,“ říká Leoš Koubek, instalatér se specializací voda, topení a plyn. „A pokud vede k domu přípojka, získáváte hned trojí výhodu, protože plyn využijete nejen k topení a ohřevu vody, ale také v kuchyni. Pokud v obci plyn není, nabízí se i varianta speciální plynové nádrže, kterou však musíte pravidelně doplňovat.“

Instalatér-plynař dál uvádí, že jen za letošní rok zprovoznil šestnáct přípojek v domech, jejichž majitelé si jako hlavní zdroj zvolili právě plyn. Instalací nových, především kondenzačních kotlů pak napočítal více než tři desítky. Odborník zároveň doporučuje přistupovat k rozhodnutí pro plynový kotel z hlediska vytápění i ohřevu vody, což lze řešit buďto samostatně, nebo dohromady.

Nabízí se plynový kotel s odděleným zásobníkem, který je situován mimo kotel, a ten pouze přepíná ohřívání mezi oběma zařízeními. Lze využít i plynový kotel s průtokovým ohřívačem, garantující neomezenou dodávku teplé vody a plynový kotel se zabudovaným zásobníkem (což je nejčastější a nejžádanější řešení), kdy zásobník je umístěn přímo v těle kotle. Jeho velikost je vždy třeba volit v závislosti na spotřebě, tedy nejlépe podle počtu členů domácnosti + nějaká rezerva. Po vyčerpání vody ze zásobníku trvá nějakou dobu, než dojde k jejímu ohřátí. Voda se standardně ohřívá průběžně.

Kondenzát a odkouření

Při provozu kotle o příkonu 10 kW a době hoření 10 hodin vznikne asi 14 litrů kondenzátu, kotel o příkonu 25 kW vyprodukuje za stejnou dobu asi 35 litrů kondenzátu (tj. asi 0,14 kg/kWh, přesnější údaje poskytne výrobce nebo je najdete v technickém katalogu příslušného kotle). Kondenzační kotle a spalinové cesty těchto kotlů se podle příslušné normy odvodňují odtokovým potrubím s vyústěním volně na vpusť, odvodňovanou plochu, kalich nebo jiné zařízení.

Potrubí pro odvod kondenzátu, které je delší než 1 m, musí mít vnější průměr nejméně 32 mm (DN 25). Při výměně kotlů v provedení turbo je nutné vyměnit celé „starší“ odkouření, neboť pro kondenzační kotle je nutné speciální provedení se spalinovou trubkou z plastu, odolného vůči kondenzátu. Roli zde totiž hraje i hodnota pH (při spalování plynu činí 2,8 až 5,5. Kondenzáty s pH menším než 6,5 se smí odvádět do domovní ČOV, povrchových vod nebo vsakovacího zařízení pouze po předchozí neutralizaci.

Kolik stojí vytáění plynem?

Většina majitelů rodinných domů se shoduje, že platí okolo 20 až 25 000 korun ročně. Levnější z variant může být využití lokálních WAV topidel v každé místnosti s teplotou regulovanou na každém spotřebiči zvlášť. Pořizovací cena se různí podle výkonnosti topidel – začínají na zhruba 4 a nejdražší stojí okolo 17 tisíc Kč. Počet topidel se zde logicky rovná počtu místností. Druhou a oblíbenější variantou je plynový kotel, na který navíc můžete získat dotaci. Výhodou kondenzačních kotlů je využití tepla spalin (někteří výrobci slibují až 109% účinnost) a v porovnání s klasickými kotli ušetří asi pětinu nákladů na teplo. 

Další díl seriálu najdete v této rubrice příští týden.

Text: Petr Saulich, Foto: Archiv firem a redakce

logo MessengerPoslat Messengerem