Rozhodnutí přejít od dnes už běžného nízkoenergetického stavění k pasivnímu není ani tak technickým, jako spíš koncepčním problémem. Domy si totiž primárně nestavíme proto, aby byly co nejúspornější, ale aby nám poskytovaly komfortní, kvalitní, zdravé a úsporné bydlení.

Veřejnost chápe pasivní dům obvykle jako bydlení zajišťující energetické úspory a zdravé životní prostředí. Začnete-li ovšem podrobněji pitvat související pojmy – tepelné konstrukce, optimální vlhkost, čerstvý vzduch, vzduchotěsnost – objeví se, zejména pokud jde o technologie, finanční dostupnost a hlavně praktické užívání takto fungujícího objektu, spousta pochybností.

Moderní značí nadčasový

Trendem stavebnictví 21. století jsou kvalitní materiály a konstrukční systémy, z nichž rostou domy „dopované“ přírodní energií a pracující s novými provozními technologiemi tak, aby objekt byl z hlediska spotřeby energie co nejekonomičtější. O to se koneckonců snažili i naši prapředkové, byť neměli o nějaké energetické bilanci ani páru a hleděli spíše získat co nejvíc muziky za co nejméně peněz.

Stalo se, bohužel, že v povědomí mnoha lidí se běžně používaný terminus technicus pasivní dům stále pojí výhradně s dokonalým zateplením domu, s odvozem čoudícího kotle do sběrny a se zabudováním hermeticky „utemovaných“ oken. Což je sice ono pomyslné „A“, ovšem bez návaznosti na související „B“, případně na další písmena abecedy. Je tudíž třeba doplnit, že moderní stavba musí být také ekologická, tedy šetrná k lidskému zdraví i k okolnímu prostředí.

Je to jen a jen na nás

Projektování a výstavba pasivně koncipovaných budov je pochopitelně finančně „o něco“ nákladnější (v porovnání s tzv. běžnými stavbami asi o 10–15 %), nicméně výsledný efekt nakonec přináší úspory. Je tudíž poměrně složité odhadnout reálnou návratnost vynaložených investic, na druhé straně však nelze ani při velmi vysoké dávce optimismu předpokládat, že jednou bude přebytek energií, natož za nízkou cenu.

Tepelná ztráta pasivního domu ve středoevropských klimatických podmínkách představuje maximum asi 15 kWh/m2. Je tak nízká, že se zde projeví každý sebemenší tepelný zdroj. A i když úspora energií v měřítku jednoho domu se může zdát zanedbatelná, v součtu všech domů v republice už má nezanedbatelný dopad na celkové klima.

Vydat se na cestu k realizaci pasivního domu v našich krajích lze s určitými kompromisy, přesto zdařilých počinků už máme i u nás bezpočet. Ani to však není konečná. Dřív či později přijdou na řadu tzv. ekodomy (stavby s nulovou či téměř nulovou spotřebou energie), na jejichž stavbu se používají výhradně přírodní materiály a také druhotné suroviny a odpady. Pak se z dnešního fenoménu stane zcela běžný standard.

Tématu se budeme věnovat v našem seriálu nazvaném Zdravé klima v příštích několika týdnech. Jeho druhou část najdete v této rubrice příští úterý.

Text: Petr Saulich, Foto: Archiv firem a redakce

logo MessengerPoslat Messengerem