Bydlení v rodinném domě přináší i bližší kontakt s okolím. Ať už se chceme přírodě přiblížit, nebo se od jejích vlivů izolovat, nabídne nám řešení zimní zahrada.

Zimní zahrady jsou častým doplňkem rodinných domů a mohou plnit různé funkce - od čistě estetické, architektonické přes praktické rozšíření obytné plochy domu a vytvoření podmínek pro pěstování exotických rostlin až po úsporu energií při vytápění. Z šíře této škály účelů plyne i náročnost při volbě správného typu konstrukce, dispozice a zařízení zimní zahrady.

Pokud jde o vnější podobu, může zimní zahrada zajímavě oživit stavbu domu (stejně tak ale může při chybném výběru řešení působit jako pěst na oko). Efekt zvětšení obytného prostoru zase může při nevhodné dispozici narušit funkci interiéru a také záměr ušetřit za energii v kombinaci s nevhodnými materiály dobrý výsledek nepřinese. Rozhodnutí zřídit u domu zimní zahradu proto vyžaduje dů­kladnou rozvahu.

Zimní zahrada z konstrukce zn. SOLARLUX, typ „SDL Akzent plus“pro celoroční provoz. Svislé stěny jsou skládací s možností výšky až 3,5 m a bezbariérovým spodním vedením. Zasklení má standardně U = 1,1, ve střeše je bezpečnostní sklo. Senzory na teplo, vítr a déšť zajišťují automatický provoz střešní markýzy a chrání ji před poškozením (výhradním dodavatelem systému SOLARLUX je firma HLADÍK).

Pravá velikost i tvar

Pokud jde o architektonické ztvárnění zimní zahrady, u novostaveb je samozřejmé, že se architekt snaží, aby celek působil esteticky. Ke kolizím dochází spíše v případě, že se zimní zahrada dodatečně přistavuje k starší budově. Problémem může být už sama velikost stavby - přehnané nároky na prostor v zimní zahradě přinášejí výsledek v podobě podivných novotvarů, které sice mohou být funkční, ale dům ve výsledku hyzdí.

Velikost zimní zahrady by měla proto být zvolena ve vhodném poměru k celkové hmotě domu, její tvar by měl korespondovat s liniemi stavby, např. se sklonem střechy apod. Také členitý tvar přistavěné zimní zahrady v kombinaci se strohým pojetím domu nemusí být nejvhodnější volbou. Důležitý je i výběr materiálu. K domu s dřevěným obložením s tradičním vzhledem se zimní zahrada se silnými plastovými rámy v kontrastní barvě příliš hodit nebude.

Správné proporce a umístění by měla mít zimní zahrada i při pohledu „zevnitř". Její funkčnosti coby obytného prostoru nejvíce prospěje, bude-li její dispozice navazovat na obytný prostor určený k dlouhodobému pobytu - obývací pokoj, kuchyňský prostor apod. Musí se ale přitom počítat s tím, že i prosklená přístavba přece jen omezí množství světla, které bude do vnitřních prostor přicházet.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

K čemu slouží

Základem uvažování by měla být otázka, k čemu bude zimní zahrada sloužit. Nejčastějším účelem je zvětšení obytného prostoru a jeho zatraktivnění tím, že se bydlení přiblíží venkovnímu prostředí. Kromě toho zimní zahrada vždy ovlivní tepelněizolační podmínky stavby. Některé současné projekty s ní od počátku počítají jako s tepelnou ochranou domu. Upřednostnit lze také zálibu v pěstování teplomilných rostlin a prostor zimní zahrady využít jako malou botanickou zahradu.

Důležitým momentem, který ovlivní funkčnost zimní zahrady, je její orientace, pokud jde o světové strany. Pro co největší využití tepelných zisků ze slunečního záření v zimním období je nejvhodnější umístit ji na jižní nebo západní stranu domu. Pokud by byla na východní straně, bylo by důsledkem její zastínění v odpoledních hodinách, tedy v době, kdy by byla pravděpodobně nejvíce využívána. Ani severní stěna nemusí být pro umístění zimní zahrady tabu, půjde ale hlavně o doplněk tepelné izolace stavby.

Z čeho stavět

Pokud jde o materiál konstrukce zimní zahrady, nabízí se dřevo, plast nebo kov. Každý z nich se svými typickými klady i nedostatky hodí pro jiný typ stavby. Dřevěná konstrukce bude nejvíce vyhovovat zimní zahradě určené k užívání jako obytný prostor se stabilním mikroklimatem. Tento materiál má totiž dobré tepelněizolační vlastnosti, vykazuje však velkou citlivost za změny vlhkostních poměrů, rozhodně se tedy nehodí pro domácí „botanickou zahradu". Z toho také vyplývají poměrně velké nároky na údržbu dřevěné konstrukce, je ji nutné ošetřovat pravidelnými nátěry.

Pro kovové konstrukce zimních zahrad se užívá ocel nebo hliník. Jejich výhodou je vysoká pevnost, takže z nich lze budovat i náročnější konstrukce, např. s velkými prosklenými plochami nebo s pevným zastřešením. Ocelové profily je třeba chránit nátěry, hliník je na údržbu méně náročný. Kovová konstrukce se vyznačuje velkou tepelnou vodivostí, pro účel tepelné ochrany domu je proto nutné kombinovat s jiným materiálem, aby se přerušily tepelné mosty.

Plast se uplatňuje u staveb zimních zahrad stále častěji jako konstrukční materiál podobně jako u běžných oken. Tyto konstrukce mají dobré tepelněizolační vlastnosti a nevyžadují náročnou údržbu. Jejich slabinou je menší pevnost v konstrukci a nižší barevná stálost.

Kudy prochází světlo

Hlavní efekt zimní zahrady stojí na velkých prosklených plochách, přes něž jsou obyvatelé domu v kontaktu s okolím, které ale zároveň do jisté míry mají zastoupit pevné a dobře izolující zdi. Tepelnou ztrátu bude mít zimní zahrada vždy podstatně větší než interiér domu, i tak má ale smysl usilovat o co nejlepší tepelněizolační parametry prosklení. Minimálním požadavkem jsou dvojskla plněná inertním plynem, která mají hodnotu koeficientu prostupu tepla kolem 1,2 W/m²K. Ještě účinněji úniku tepla brání trojskla - jejich koeficient prostupu tepla dosahuje až 0,7 W/m²K.

U zimních zahrad, které jsou součástí pasivních domů, nachází v posledních letech uplatnění „kosmická" technologie fólií Heat Mirror, která má v kombinaci s trojsklem ještě lepší parametry. Název Heat Mirror navíc signalizuje, že takové prosklení funguje jako skutečné tepelné zrcadlo - odráží tepelné záření zpět tam, odkud přichází. V zimě tedy do interiéru, v létě do okolního prostoru. Moderní prosklení také dobře izoluje zvuk a chrání tak obyvatele před venkovním hlukem.

Beze stínu se neobejdou

Ani nejlepší tepelněizolační vlastnosti skla ale neuchrání v letním dni zimní zahradu vystavenou slunci od přehřívání. Za maximální vhodnou teplotu pro pobyt i pro případné rostlinstvo se přitom v jejím prostoru považuje 26 °C. Proto je nutné stínění a větrání. Přirozený stín stavbě zimní zahrady mohou poskytnout stromy nebo keře v její blízkosti, dobrou službu vykonají také popínavé rostliny vinoucí se příklad na konstrukci v bezprostřední blízkosti zimní zahrady. U některých realizací - zejména nízkoenergetické výstavby - se brání horku tak, že se zimní zahrada zastřeší extenzivní zelenou střechou, v takovém případě se ale musíme vzdát části přímého slunečního svitu.

Poměrně účinně zimní zahradu před letním úpalem ochrání umělé stínicí prostředky, kterých je na trhu široká nabídka. Účinné jsou venkovní markýzy nebo žaluzie, menší efekt přinesou stínicí prvky uvnitř zimní zahrady - jednak se samy zahřívají a předávají teplo interiéru, jednak nebrání zahřátí celé konstrukce.

Prostor zimní zahrady je přímo ideální pro osazení vířivým bazénem (REYNAERS).

Můj dům doporučuje

Investice do zřízení zimní zahrady není malá a zároveň představuje komplex problémů a otázek. Zároveň do hry vstupují moderní technologie a materiály, které poskytují různé možnosti. Jen těžko si tak lze představit její stavbu svépomocí, aniž by se přitom amatér nedopustil vážnějších chyb. Je proto vhodné svěřit tento úkol profesionálům - návrh a estetiku architektům, vlastní realizaci specializovaným firmám, kterých je u nás dostatek.

Klimatizace zajistí větší komfort

Ani stínění zpravidla v plném létě nestačí, a tak je nutná další pomoc před horkem - větrání. To lze uskutečnit běžnou metodou otevírání oken, je ale třeba počítat s tím, že lehký ohřátý vzduch stoupá vzhůru, a je tedy zapotřebí, aby měl v horní části konstrukce kudy odcházet. Nucené větrání s klimatizací zajistí vetší komfort, je ale nutné počítat s vyššími pořizovacími i provozními náklady.

Slabinou zimních zahrad jakožto lehkých konstrukcí je nízká tepelná stabilita, tu ale můžeme zvýšit - a dosáhnout tak lepších podmínek mikroklimatu - zařazením těžších prvků do stavby. Cihlová stěna, umístění kamenných prvků nebo těžší betonová podlaha může v zimní zahradě zajistit tepelnou akumulaci a větší stabilitu.

text: David Daniel, foto: archiv firem