Borůvky jsou bezva, ale při pěstování je s nimi jeden problém. Stejně jako s vřesem, azalkami a rododendrony. Potřebují nízké pH, tedy hodně kyselou půdu. Velkoplodé, tzv. kanadské borůvky navíc ještě dostatečně vlhkou. Možná někdo takové podmínky na zahradě má, ale většina lidí, chce-li pěstovat borůvky, musí pracně tyto podmínky vytvářet. Mnohem zajímavější řešení je zvolit jiné rostliny. Takové, které jsou vhodné do běžné zahradní půdy, ale které botanicky borůvkami nejsou. Vzhledem a chutí plodů jsou jim však hodně podobné, možná jsou dokonce lepší.

Kyselá půda přirozeně vzniká pod jehličnatými stromy. Někde vysoko v horách nebo v určitých rašeliništních ekosystémech je to normální, možná i v některých neobvykle situovaných zahradách. Ale v běžné zahradě nadměrná kyselost půdy znamená, že je to půda nemocná, že je něco špatně. Dostatek humusu a zdravý půdní život vždy léčí půdu směrem k neutrálnímu pH. Přirozené lesy v nížinách by nebyly tak moc smrkové, převládaly by listnáče, které účinky občasných jehličnanů zneutralizují.

Přidávat do zahrady kyselou rašelinu nebo okyselující přípravky, abychom mohli pěstovat kyselomilné rostliny, nedává smysl. Příroda by pracovala proti nám a kyselost se snažila odstranit. Navíc bychom podporovali devastaci vzácných rašelinišť a pálení nafty pro dopravu rašeliny napříč Evropou, a to pro velmi krátkodobý efekt. Přirozenější a jednodušší je vysadit rostliny, kterým vyhovují podmínky, jaké na zahradě máme.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz.

Zimolez kamčatský (Lonicera kamtschatica)

Různé odrůdy zimolezu kamčatského mají odlišné tvary bobulí i příchutě. Novější kultivary jsou sladší a mají větší plody. V zahradě je to nejranější ovoce.Původní areál rozšíření tohoto zimolezu je ve východní Sibiři a na poloostrově Kamčatka, kde vytváří rozsáhlé porosty. Divoké zimolezy neměly tak chutné plody, ale cíleným šlechtěním se podařilo vypěstovat odrůdy, které mají chutné plody s příjemnou příchutí připomínající borůvky, takže se tomuto zimolezu také říká kamčatská borůvka. Na rozdíl od pravých borůvek ale rostou na jakékoliv půdě a nevyžadují kyselou lesní půdu. Zimolez kamčatský je nízký opadavý keř, který dorůstá do výšky 1,5 m, v dobrých podmínkách až 2 m. Ve své domovině tvoří typickou podrostovou dřevinu ve světlých hájích nebo na lesních pasekách, na rašeliništích či močálech nebo podél řek a jezer.

Tento keř není náročný na půdní podmínky a dobře roste jak na kyselých, tak i neutrálních či zásaditých půdách. Vyhovují mu jak půdy písčité, tak i hlinité a mírně jílovité. Více jílovité a nepropustné rád nemá. Dokonce roste i v půdě chudší na živiny, ale špatně snáší suché půdy. Proto je vhodné v prvním roce po výsadbě či v suchých létech dopřát zimolezu zálivku a mulč. Starší rostliny snášejí sucho lépe. Mezi velké přednosti zimolezu patří vedle nenáročnosti na druh půdy také velká odolnost proti mrazu ve dřevě i v květu: je mrazuvzdorný až do –45 °C. Odolává také škůdcům a chorobám. Určitou zajímavostí je, že u nás listy zasychají už v průběhu července.

Kdy a kam s nimi

Zimolezy a muchovníky zakoupené v květináči (kontejnerované) můžete vysazovat kdykoliv, ideálně časně zjara a na podzim na jakékoliv slunné místo, které prostorově vyhovuje. Dočasně (na dva až tři roky) je lze umístit i v květináči na slunný balkon. Zakoupit se dají v každém dobrém větším zahradnictví, nebo je pořídíte pomocí internetu (muchovníky nabízí např. www.bormato.cz, zimolezy www.stareodrudy.org).

Nejde o žádnou chorobu a tyto listy nejsou na závadu. Zimolez pochází z oblastí s krátkým vegetačním obdobím, a proto má k časnému zaschnutí a opadání přirozené dispozice. Plody mají tmavě modrou barvu, jsou ojíněné a dozrávají už během května (přesný termín záleží na teplotním průběhu jara). Je to tedy vždy první ovoce, které vám v roce na zahradě dozraje, což je po dlouhé zimě opravdu úžasná věc. Bobulky se jedí čerstvé, rozmixované v koktejlech, nebo se kuchyňsky zpracovávají na kompoty, džemy a mražené výrobky. Používají se také jako přírodní barvivo.

Plody jsou bohaté na vitaminy C a B a na minerální látky, zejména na hořčík, draslík, fosfor a vápník. Díky obsahu různých biologicky aktivních látek mají také léčivé vlastnosti a využívají se při léčbě sklerózy, pomáhají při zastavování krvácení a slouží také jako močopudný a antimikrobiální prostředek. Aby zimolezy hojně plodily, doporučuje se vysadit vedle sebe nejméně dvě odrůdy. Šlechtitelé stále výběrem a křížením zlepšují jejich chuťové vlastnosti, novější odrůdy bývají zajímavější než ty starší. Nyní jsou k sehnání nejčastěji odrůdy Altaj, Amur a Modrý triumf. Altaj dozrává dříve, má skvělé borůvkové aroma, Amur je o týden až dva pozdnější a sladší.

Exkurze do jedlého lesa

Třídenní intenzivní kurz Design Jedlého Lesa je vhodný pro každého majitele půdy, od malých zahrádek, do kterých se vejdou alespoň dva stromy, až po velkou zahradu, rodový statek nebo farmu. Naučíte se snadno vytvářet funkční a pěkný permakulturní design celé ekozahrady pro všechny druhy a velikosti pozemků. Termíny najdete na www.ekozahrady.com.

Muchovníky (Amelanchier)

Různé odrůdy zimolezu kamčatského mají odlišné tvary bobulí i příchutě. Novější kultivary jsou sladší a mají větší plody. V zahradě je to nejranější ovoce.Tyto čím dál populárnější krásné keře a menší stromy jsou nejen hezké, ale zároveň užitečné. Na jejich jedlých plodech si kromě člověka rádi pochutnají i ptáci. Muchovníků je vícero druhů. Nejznámější jsou u nás muchovník Lamarckův, kanadský, olšolistý a oválný (vejčitý). Pocházejí z Kanady, jen muchovník oválný je evropský druh. Vzrůstem se liší nejen jednotlivé druhy, ale i odrůdy. Ty se obvykle množí kvůli chutnějším plodům nebo zajímavějšímu tvaru koruny. Každopádně plody všech muchovníků jsou jedlé, chutnají sladce a nejsou tak „borůvkově“ kyselé (na rozdíl od zimolezu kamčatského). Semínka v plodu při rozkousnutí vydávají příjemnou mandlovou příchuť. Z nejzajímavějších odrůd muchovníků lze jmenovat Martin, Smokey, Northline, Thiessen, Ballerina.

Obvykle je muchovník větší keř nebo menší strom, vyrůstá do výšky 2 až 5 metrů. Na jaře je rostlina obalena krásnými bílými květy, začátkem léta přicházejí na scénu růžové a fialové plody (jen ty tmavé jsou už zralé) a na podzim se můžete těšit na pestré zbarvení listů. Muchovníkem tedy v zahradě rozhodně nic nezkazíte, je to elegantní dřevina. Pokud si zjistíte, jaké velikosti dorůstá ten konkrétní, který kupujete, můžete ho vhodně zakomponovat do vegetačních pater jedlého lesa. Má rád slunce, snáší i polostín. Na půdu je nenáročný. Pokud mu dopřejete kompost a mulč nad kořeny, bude více plodit. Nepotřebuje žádný řez. Do malé zahrady se vždy snažte sehnat ty nejlépe plodící odrůdy.

text: Jaroslav Svoboda, foto: autor