Na otázku, zda se vyplatí ozeleňovat většinou stísněné a časově málo využívané prostory koupelny, si každý z nás musí odpovědět sám. Pokud ovšem nebereme pokojové rostliny jen jako nouzový doplněk svého příbytku a zeleň se stává výrazem našeho životního stylu, měly by být květiny rozmístěny v celém bytě. Navíc jsou druhy, jimž vlhko a chlad koupelen dokonce vyhovuje.

Jisté je, že koupelny  (využívané nikoli k rekreačním, ale především k praktickým účelům) nikdy nebudou domovem botanických klenotů - i když jsou i tací, kteří právě tam umísťují své vlhkomilné sbírky masožravek či orchidejí. Spíše než na bloudění v pestrobarevné koupelnové džungli bychom se však měli připravit na péči o jednu či  několik méně náročných zelenolistých rostlin - a věřte, že i přítomnost jediné z nich podstatně zútulní výraz jinak velmi „tvrdé" místnosti naplněné spoustou kovových a plastových předmětů.

Omezený prostor, omezené světlo

Spíše než na bloudění v pestrobarevné koupelnové džungli bychom se však měli připravit na péči o jednu či několik méně náročných zelenolistých rostlin.Výběr rostlinných druhů, které mohou v našich koupelnách nejen přežít, ale dokonce i zdravě prosperovat, je poměrně široký. Je ovšem nabíledni, že majitel miniaturního „ajnclíku" bude vybírat z úplně jiné palety než vlastník moderní prostorné koupelny - její velkorysejší architektonické řešení už mnohdy s instalací zeleně přímo počítá. Dnešní příspěvek je však určen především uživatelům prvně jmenovaných toaletních prostor - tam je totiž každá rada drahá.

Problémem číslo jedna při oživování koupelen je především množství světla, které mohou rostliny využít. Začněme konstatováním, že do koupelen či toalet bez oken nelze živé květiny umístit. Vyhráno ovšem nemáme ani tehdy, když v koupelně okna jsou. Obrovskou roli totiž hraje i jejich prostorová orientace a venkovní světelné poměry.

Nejlepším místem pro „zelený život" v koupelně je pochopitelně prostor v těsné blízkosti okna - věc má ovšem háček. Okna bývají většinou menších rozměrů, jsou umístěna vysoko a nadto jsou používána k častému a dlouhodobému odvětrávání. Rostliny postavené na zemi tonou v temnu a společně s těmi, které byly instalovány přímo na parapety, mohou navíc trpět průvanem. Proto uděláme lépe, když podobné pokusy vypustíme a použijeme raději závěsné nádoby (např. květináče spuštěné od stropu) nebo malé poličky připevněné na zdi v blízkosti oken.

Do teplejších poměrů už můžeme nasadit mnohem více „koupelnovek".Z tohoto řešení pak vyplývá i vytipování vhodných rostlinných druhů - spíše než o vzpřímené kytky půjde o trsnaté či hlavně převislé (liánovité) typy. Každopádně je nutné připravit se na trnitou cestu více či méně úspěšných pokusů - každá koupelna má své specifické mikroklima a určitě ne první rostlinný druh, který je pro dané prostředí „papírově" použitelný, bude tím ideálním a definitivním řešením.

Krása při zdi

Pro chladnější a vlhčí koupelnové interiéry je určitě nejschůdnější cestou pořízení některého z kultivarů „domácího" břečťanu (latinsky Hedera helix). Univerzální břečťany byly dříve mnohem populárnější - jak v exteriérech coby famózní pokrývka domovních fasád (stěna chráněná  hustým kožichem břečťanu má v zimním období až o 30 % lepší tepelně izolační hodnoty!), tak i v interiérech. Dovnitř domů se dnes břečťany vracejí jen loudavým krokem - důvodem je teplé zimní sucho našich bydlišť.  Ovšem v koupelnách se jim může dařit znamenitě: postačí k tomu mělčí (nejlépe zavěšená) nádoba s běžnou zeminou. Břečťany nesnášejí „mokré nohy", proto zalévejme až poté, co substrát povrchově oschne. Občasné orosení či ponoření celých rostlin do vody rostliny osvěží a sníží stavy případných listových škůdců.

Do teplejších poměrů už můžeme nasadit mnohem více „koupelnovek" - vesměs jde o popínavé druhy. Z nich asi nejnotoričtěji používaným je starý známý „potos" (správně latinsky Epipremnum aureum neboli scindapsus). Jeho pěstování zvládne snad úplně každý, proto se omezíme jen na pár praktických rad. Pokud jsou světelné poměry v místnosti hodně slabé, nepořizujme si do ní pestrolisté kultivary potosu - čím méně zelené plochy má rostlina na listech, tím více světla pro svůj rozvoj potřebuje. Zimní zálivku je vždy třeba přizpůsobit teplotě - bude-li chladněji (minimum je kolem 12 °C), budeme i méně zalévat. Přestože epipremnum vydrží opravdu hodně, nebudeme to s macešskou péčí zbytečně přehánět a rostlinám zajistíme co možná největší světelný požitek - přitom se ovšem vyvarujeme dopadu přímých slunečních paprsků.  Pokud rostlině neposkytneme jinou oporu (třeba bambusový žebříček), musíme její rychle přirůstající výhony vést žádoucím směrem (na omítnuté zdi pomocí špendlíků či hřebíčků, na keramických obkladech zase přísavnými háčky).

Květináče v žádném případě nesmí stát delší dobu ve vodě!Úplně stejné „zázraky" můžeme očekávat i od příslušníků rodu Philodendron. Ti se v koupelnovém vlhku a přítmí doslova vyžívají. Do našich očistných místností si pořizujme raději malolisté druhy a kultivary; nejideálnějším z nich je starý známý Philodendron scandens (jinak též P. oxycardium), který je k dostání skoro všude. Tahle kytka je doslova nezničitelná: nevadí jí velké teplotní výkyvy  (od 15 °C nahoru), má minimální světelné potřeby, dokáže prosperovat v suchu a dobře roste dokonce i na stropě temných místností (pokud jí trošku pomůžeme s ukotvením). Ve vlhčích podmínkách a na vhodné podložce vyhánějí filodendrony (stejně jako epipremnum) vzdušné kořeny a přirůstají k podkladu - proto je můžeme vést např. po bambusové tyči obalené vrstvou mechu rašeliníku. P. scandens je  nenáročný na výživu a lze ho pěstovat i v téměř čisté vodě ve skleněných ampulích (samozřejmě nebudeme v takovém případě zkoušet, co vydrží, a občas mu nadělíme něco komplexního hnojiva).

Podobným způsobem můžeme v koupelnách pěstovat také drobnolistou monsteru druhu Monstera acuminata, syngónia (r. Syngonium), voskovky (především nejznámější a trochu suchomilnější druh Hoya carnosa), popínavý jemnolistý fíkus (Ficus pumila) a bujné popínavé příslušníky rodu Cissus. Z nich je v domácnostech nejfrekventovanější (a také nejvíc „trápený") Cissus rhombifolia dříve nazývaný roicisus. Tato v africké domovině velmi statná a dřevnatějící liána s úponky na tmavých listech vystačí i se slabším osvětlením. Zimní světelnou chudobu kombinujeme raději s chladnějším prostředím, přezimovat ovšem může i v teple za předpokladu zvýšené vzdušné vlhkosti (prospěšné je tedy občasné rosení listů). Zálivka musí být v zimě v každém případě velmi opatrná. Pokud nám rostliny až příliš rozbují a zestárnou, můžeme je bez problémů zmladit hlubokým řezem nebo si zjara založíme nové trsy sesazením několika zakořeněných vrcholových řízků.

Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Zelené trsy

Abychom byli úplní, dejme na výběr i milovníkům trsnatých pokojových rostlin - v koupelnách se určitě neztratí třeba starý známý zelenec (Chlorophytum comosum), áronovité Spathiphyllum wallisii, různé odrůdy a formy „tchýniných jazyků" (Sansivieria trifasciata) a teoreticky i orchideje, bromélie a především velkokvětá anturia z okruhu Anthurium andreanum. Slůvko „teoreticky" znamená, že pěstování posledně jmenované trojice už je trochu náročnější: rostliny od svých majitelů vyžadují vyšší odborné znalosti a hlavně zapálenost pro věc.  Samostatnou kapitolkou mezi trsnatými druhy pak jsou kapradiny, jejichž pozvolný návrat do řad pokojových rostlin mohou urychlit právě ozeleňované koupelny.

Pokud zaléváme vodovodní vodou, musíme rostliny mnohem častěji přesazovat ze znehodnoceného substrátu.Kapradiny totiž byly v průběhu minulých dvou století v domácnostech velmi oblíbené - jejich nadějnou kariéru ovšem nekompromisně uťal vynález ústředního topení. Dnešní větší, relativně světlé a nepříliš intenzivně vytápěné koupelny jsou pro tyhle stínomilné a vlhkomilné rostliny jako stvořené.  Ovšem pozor, ne každý kapradinový druh má jmenované nároky a je tedy třeba trochu vybírat. Do malých polostinných sanitárních místností  určitě nepořizujme vzácné stromové kapradiny rodů Cyathea nebo Dicksonia.

Tyto nádherné (a proklatě drahé) rostliny vzhledu palem nebo cykasů se už pravidelně objevují v nabídkách květinových velkoskladů, ze hry je však vyřazují (kromě jejich rozměrů) zvýšené požadavky na rozptýlené světlo a větrání. Trochu lépe je na tom všeobecně nabízený známý sleziník „ptačí hnízdo" (Asplenium nidus) nebo parožnatka (Plytycerium). Druhy patří k několika málo zástupcům kapradin, které mohou dobře růst i v sušším vzduchu.  Jako původní obyvatelé tropických stromových korun k tomu však potřebují poněkud vyšší světelné dávky. Zvlášť sleziník je ovšem vzrůstná rostlina, takže pokud splníme jeho základní přání, může se lehce stát, že se po čase do koupelny nevejde!

Univerzální rod křídlatek

Do našich očistných místností si pořizujme raději malolisté druhy a kultivary.Tenhle problém nejlépe vyřeší nákup drobných stínomilných kapradin více či méně známých druhů. Nejpopulárnější a nejvíce pěstované jsou určitě  ledviníky (s pilotním druhem Nephrolepis exaltata) nebo netíky (obecně známý je jeho druh Adianthum raddianum, více suchovzdorný pak je A. hispidulum). Kromě nich jmenujme univerzální rod křídlatek (Pteris) a asi nejtvrdší čínskou kapradinu Cyrtomium falcatum. Nezklamou ani plazivá Davallia canariensis nebo Pellaea rotundifolia, která nepotřebuje příliš kyselý substrát a díky tomu více odolává zálivce tvrdou vodovodní vodou.

Všechny kapradiny (vyjma posledně uvedené) pěstujeme v rašelině a zaléváme dešťovou nebo alespoň převařenou vodou. Občas jim život osladíme vydatným osprchováním - opět nejlépe „dešťovkou". Pokud zaléváme vodovodní vodou, musíme rostliny mnohem častěji přesazovat ze znehodnoceného substrátu. Pokud je naše koupelna v zimě příliš teplá, přenesme rostliny raději na schodiště, do zimní zahrady, do méně vytápěného prostoru (právě tam se snáze udrží vyšší relativní vlhkost). A ještě důležité upozornění: přestože jsou kapradiny vlhkomilné, jejich květináče v žádném případě nesmí stát delší dobu ve vodě!

text a foto: Zdeněk Ježek