Sukulenty mají od pradávna zvláštní přitažlivost pro většinu lidí – možná působí jejich obézní tělíčka roztomile, snad nám imponuje jejich nenáročnost, skromnost a odolnost v extrémních podmínkách, kdoví…

Většina sukulentních rostlin a kaktusů sice vyžaduje teploty neklesající pod nulu, nemalou skupinu druhů lze ale pěstovat i na běžné české zahradě. Jsou to hlavně různé druhy netřesků a rozchodníků. Zahradu mohou zdobit i nesčetné kaktusy.

Skromné rozchodníky

Juky, agáve, z letniček pak cínie, kalifornský máček a tabáky – to je „mexická zahrádka“ v českých Teplicích.Rozchodníky (Sedum) možná znáte ze sluncem prohřátých skalek, během prázdnin jste jistě spatřili jejich bílé, žluté, růžové nebo červené květy. V přírodě rostou v celém mírném pásu severní polokoule, na jihu Jižní Ameriky, několik druhů roste ve střední Africe, na Madagaskaru a v ekvádorských Andách. Existuje několik stovek druhů, z nichž žádný není výrazně ošklivý, několik desítek se jich pěstuje a některé se i záměrně kříží.

Bez rozchodníků se neobejde žádná skalka, suchá zídka, střešní zahrada nebo ozeleněná střecha garáže, kde spolu s netřesky vytvoří půvabný živý kobereček. Větší druhy se uplatní v extrémně suchých partiích na plném slunci s nižší vrstvou kamenitého substrátu nebo na nepravidelně udržovaných zahradách chat a chalup. Čím dál častěji se začínají využívat i do keramických a kamenných nádob a truhlíků na terasách a balkonech. Většina rozchodníků je naprosto nenáročná, vyžadují slunečné stanoviště a sušší půdu. Množí se neobyčejně snadno, stačí oddělit zakořeněnou lodyhu; v písku zakoření i odlomený list.

Netřesky – ochrana před blesky

Kaktus Opuntia phaeacantha vydrží venku i naše zimy.Podobně skromnými rostlinami jsou staré známé netřesky. Latinský název Sempervivum lze přeložit jako „vždy živý“. Netřesky jsou skutečně téměř nezničitelné a velmi oblíbené rostliny, které planě rostou v Evropě a v severní Africe. Husté kulovité růžice zdužnatělých listů vytvářejí kompaktní polštáře. Nejstarší listy v růžici usychají, ale vytrvávají na stonku. Z paždí listů vyrůstají postranní výběžky s dceřinými růžicemi, které zakořeňují. Květenství vyrůstá ze středu růžice v červnu až srpnu, po odkvětu celá rostlina odumírá a zůstávají dceřiné růžice rozrůstající se do velkých polštářů.

Dříve se netřesky vysazovaly na kamenné zídky u domů, a kde to šlo, tak i na střechy, protože se věřilo, že chrání hospodářství před úderem blesku. S vynálezem hromosvodu tato pověra pomalu upadla v zapomnění. Ačkoliv jsou netřesky rostlinky poměrně krátkověké, nechybějí v žádné skalce, natož v suché zídce, dobře se jim daří na střešních zahradách vystavených slunci. Spokojí se s minimem zeminy ve štěrbině, snadno přežijí i delší období sucha. Velmi pěkné jsou i v nádobách, například v širokých, mělkých miskách s několika kameny. Jejich kompaktní porosty jsou atraktivní i nekvetoucí díky různému vybarvení listů – mohou být stříbřité, namodralé, sivé, v různých odstínech zeleně, červené i purpurové.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz.

Chlupatý kaktus

Netřesky krásně kvetou v letních měsících.Nicméně venku je možné pěstovat i něco exotičtějšího, než jsou netřesky. Češi jsou již od dob vlastence Friče národem kaktusářů a jen málokdo v dětství nezkusil alespoň jednu ježatou kuličku pěstovat doma za oknem. Na zahradách však bývají kaktusy spíše výjimkou; ne každý je ochoten nechat své oblíbence zapadat sněhem. Nejčastěji se venku pěstují opuncie neboli nopály. Druhy, které přežijí i dvacetistupňové mrazy zcela bez poškození, pocházejí všechny ze Severní Ameriky, především ze států Nebrasky, Utahu, Nového Mexika a Kalifornie, často z horských oblastí.

Ve své domovině musejí vydržet stejné mrazy, jako bývají u nás, rozdílem však bývá úplné zimní sucho. Z těch nejotužilejších se na zahradách setkáme s různými formami poléhavých druhů Opuntia rhodantha O. phaeacantha (zvláště s varietou camanchica), O. fragilis, O. humifusa, O. polyacantha a O. xanthostemma. Tělo mají opuncie složené z plochých nebo válcovitých článků, které po odříznutí rychle koření, takže se množí velmi snadno.

Iluze amerických pouští

Vzácná letitá rostlina Yucca thompsoniana se nevidí příliš často.Z těch klasických, kulatých kaktusů se v našich podmínkách velmi dobře osvědčil například druh Echinocereus pectinatus var. castaneus s velkými růžovými květy, pocházející z hor Nového Mexika; doporučit lze i zeleně kvetoucí Echinocereus viridifl orus. Za vyzkoušení stojí také další kaktusy, čím severněji se vyskytují v přírodě, tím spíše bude jejich pěstování u nás úspěšné. Všechny druhy vyžadují vyprahlé místo na přímém slunci, chudou zem a v zimě co největší sucho.

Mnohem větším problémem než mrazy jsou podzimní a zimní měsíce studených dešťů a plískanic, kdy kaktusy vyhnijí. Tomu lze aspoň částečně zabránit dokonalou drenáží ze štěrku a písku ve vrstvě silné 20 až 40 centimetrů. Pokud máme v chráněné, k jihu orientované poloze místo, které lze dokonale odvodnit vysokou vrstvou kamení, můžeme vytvořit malou iluzi americké polopouště z juk, agáve, opuncií a suchomilných trvalek, například z rodů pupalka, dračík nebo Gaura.

text a foto: Romana Rybková