Potok nebo rybníček vlastní pouze malé množství šťastných majitelů zahrad, ostatním nezbývá než vodní prvky a nádrže na uchovávání vody vybudovat. Zachycování dešťové vody je čím dál důležitější, trendem jsou takzvané dešťové zahrady.

Naše průvodkyně ekologickými zahradami Jana Nováková doporučuje budování takzvaných dešťových zahrad, což jsou vlastně terénní prohlubně, které se vyplní substrátem a osází vhodnými rostlinami snášejícími i několikadenní podmáčení. Odtud se voda pomalu vsakuje do půdy. Toto stanoviště může být nejenom krásné, plné kvetoucích rostlin, ale především pozitivně ovlivňuje mikroklima v okolí.

Voda je život 

S citem vybudované jezírko napodobuje přírodní jezera a krásně doplňuje další výsadby v zahradě.„Bez vody není života, proto je důležité s ní náležitě šetřit. Dešťovou vodu je třeba uchovávat v nádobách či ve speciálních nádržích a vody tekoucí přes pozemek si náležitě vážit. To má totiž málokdo…,“ říká na úvod Jana Nováková a ukazuje inspirativní vodní prvky, které buď sama navrhla, nebo se s nimi setkala během realizací.

Nejjednodušší způsob uchování dešťové vody jsou různé sudy a džbery pod okapem. Nebývají sice příliš krásné, ale lze je schovat za speciální rohože, nebo je zakrýt popínavými rostlinami.

Řešením jsou i speciální nádoby, které souzní s architektonickým stylem domu (třeba ve tvaru amfor). Vodu z nich lze využít především na zalévání.

Mnohem sofistikovanější jsou pak podzemní nádrže a jímky, kde se voda nepřehřívá a je připravená nejenom na zalévání, ale i k mytí a praní nebo splachování WC. Vždy je ovšem třeba si uvědomit, že zahrady jsou vlastně „krajiny v malém“, kde můžete vhodným uspořádáním prvků a rozumným hospodařením pomoci přírodě. Respektováním základních přírodních zákonů budete lépe snášet následky přívalových dešťů a povodní, pomůžete, aby se dešťová voda přirozeně vsákla a zůstala v krajině.

A co můžete udělat, aby byla zahrada v budoucnu k výkyvům počasí odolnější? Jana Nováková doporučuje větší množství rostlinných pater (stromy, keře, byliny, liány, plazivé rostliny pokrývající povrch), čímž se zachytí více srážkové vody, voda se vydává postupně, ochrání povrch půdy a život v ní. Výhodou je pěstování rostlin, které koření hlouběji, a obohacování půdy o organickou složku – humus. Zachycení vody napomáhají i různé prohlubně a terénní nerovnosti začleněné třeba do trvalkových výsadeb.

Dobrý tip

Do úplně malé zahrady nebo na balkon či terasu umístěte alespoň nádobu s vodou, káď, kamenné korýtko nebo pítko pro ptáky. Pítka můžete koupit i hotová. Kámen vhodného tvaru doplněný rostlinami vypadá velice pěkně a i malá vodní plocha bude radostí vám i okolním živočichům.

Do úplně malé zahrady nebo na balkon či terasu umístěte alespoň nádobu s vodou, káď, kamenné korýtko nebo pítko pro ptáky. Pítka můžete koupit i hotová. Kámen vhodného tvaru doplněný rostlinami vypadá velice pěkně a i malá vodní plocha bude radostí vám i okolním živočichům.

Rybníčky a jezírka

Asi nejlepším způsobem uchování vody v ekozahradách jsou rybníčky a jezírka. Do vlhčích podmínek se organicky zařadí, budou vypadat, jako by tam patřily odjakživa. Do suchých oblastí vnesou nový prvek, který bude příjemný a užitečný nejen lidem, ale také zvířecím obyvatelům. Vodní prvky mají významný vliv na mikroklima v okolí.

Jana Nováková spojuje mikroklima kromě jiného i s vysazováním rostlin: „Vodní plochy přes noc vydávají tepelnou energii, kterou akumulovaly přes den. V permakulturních zahradách se této vlastnosti hodně využívá a do okolí vodních ploch se vysazují teplomilné druhy rostlin,“ vysvětluje a ve svém výčtu nezapomíná ani na koupací jezírka (biotopy). Mají obvykle dostatečně velkou plochu (nejméně 30 až 50 m2), z toho nejméně třetinu (raději polovinu) tvoří mělká zóna vyplněná kačírkem, ve kterém koření vodní a bahenní rostliny. Ty čerpají z vody živiny, a tím ji filtrují. Koupací zóna má být alespoň 130 cm hluboká, aby se voda nepřehřívala a nedocházelo k růstu řas.

Nově osazené velké koupací jezero. Mnohé z rostlin, které zarostou mělkou část, ozdobí zahradu barevnými květy.

„Asi nejčastěji se budují jezírka s fólií, která jsou sice finančně nákladnější, ale máte jistotu, že voda je v pořádku a že v jezírku zůstane. V přírodněji zaměřených zahradách na těžších půdách se setkávám i s jílovitými jezírky, která jsou mnohem přirozenější a často i krásnější,“ dodává naše průvodkyně. Na větších a svažitých pozemcích doporučuje srážkovou vodu zachytit pomocí speciálních příkopů budovaných po vrstevnici, tzv. svejlů. Ty pomohou zejména v období přívalových dešťů omezit povrchový odtok a tím i možnost eroze. Voda se vsákne a zůstane k dispozici pro rostliny na delší období.

Rostliny do jezírek

Orobinec širolistýRostliny plovoucí na ­hladině: kotvice plovoucí (Trapa natans), vodní hyacint (Eichornia ­crassipes)

0–5 cm (občasné zaplavení, kolísání hladiny): blatouch bahenní  (Caltha­palustris), kosatec různobarvý (Iris ­versicolor), máta vodní (Mentha aquatica), rdesno hadí kořen (Bistorta ­major)

0–10 cm: kosatec žlutý (Iris pseudacorus), orobinec nejmenší (Typha minima), ostřice štíhlá (Carex gracilis), rozrazil potoční  (Veronica beccabunga), žabníky (Alisma sp.)

do 20 cm: ďáblík bahenní (Calla palustris), prustka obecná (Hippurus vulgaris), puškvorec obecný (Acorus calamus)

do 40 cm: lekníny s drobnými listy (­Nymphaea), orobinec širolistý  (Typha ­latifolia)

od 40 cm: lekníny (Nymphaea sp.), rdesty (Potamogeton sp.) 

Nejhlubší voda: velkolisté lekníny (Nymphaea), stulík žlutý a japonský  (Nuphar lutea, N. japonica)

Odborná poradkyně: Doc. Ing. Jana Nováková, CSc., www.janinyzahrady.cz

Text: Vlastimil Růžička, Foto: Jana Nováková