Příjemnou atmosféru zahrady dotváří voda. Kromě nezbytné závlahy, tedy udržování života veškeré zeleně, do ní vnáší přirozený pohyb a dynamiku. Lze jí docílit pomocí umělých překážek, vodopádů.

Předchozí díl seriálu najdete zde.

Těžko vytvořit z domovní „pidizahrady“ Versailles s fontánami a kašnami, naproti tomu je ovšem  škoda degradovat ji klubky smotaných hadic, vedoucích k barelům natřeným načerno. Oč přirozeněji bude působit potůček, spojující mimoúrovňová přírodní jezírka nebo vyvěrající mezi kameny z podzemní nádrže. I tady se sice o pohyb vody postará čerpadlo, ale pokud je umně skryjete...  

Volně padající voda, šplouchající mezi kameny. Pracnější, ale přirozenější řešení.

Rozvody vody

Rozvody vody po zahradě lze řešit několika způsoby. Pokud si pořídíte automatickou podzemní závlahu, je možno vytvořit na hlavních tepnách odbočky s napojením na zahradní hadici apod. Vzhledem k malé hloubce uložení (cca 30 cm) se systém na zimu vypouští (profukuje), a tedy funguje jen v sezoně, což většinou nevadí.

Jinou možností je samostatná síť rozvodů ve větší hloubce (60 cm a víc) v PE hadicích, které vydrží i v zimě napuštěné (raději však bez tlaku). Někomu postačí jen nezámrzné kohoutky na domě, na které se napojí podle potřeby delší hadice pro zalévání.

Zahradní jezírko

Může mít podobu hloubené nádrže s vybetonovanými břehy nebo přímo plastové „nádoby“, ovšem těžko zde hovořit o přirozeném prostředí. Optimální jsou hliněné, přesněji jílovité břehy, což je poměrně pracná záležitost. Proto se využívají speciální fólie a další materiály.

V příliš mělkém jezírku se voda rychle ohřívá (v zimě rychle zamrzá) a brání přirozenému vývoji vodních živočichů a rostlin. Nejhlubší část by proto měla být alespoň metr hluboká, břehy střídavě pozvolné i strmější. Ideální je vodní plocha s mělkou i hlubší částí, využitelnou případně i ke koupání. 

A varianta stejného efektu, ovšem vhodná spíše do zahrady rustikální vily. Proti gustu...

Venkovní bazén

Velkou pozornost věnujte umístění zahradního bazénu, pokud je na zahradě trvale. V ideálním případě je v létě na slunci a zároveň u terasy či pergoly. Kolem by měl být dostatečný prostor pro pohyb a obsluhu. Alespoň na jedné straně by měla navazovat větší trávníková plocha pro rekreační sporty.

Nezapomínejte, že bazén podle typu potřebuje místo pro technické zázemí a minimálně přívod elektřiny. Náročnější konstrukce s pískovým filtrem vyžadují i napojení na odpad a přívod vody. Vyplatí se myslet i na případné umístění slunečních kolektorů pro ohřev vody.

Sauna uprostřed zeleně

­Optimální vnitřní prostor sauny vychází z počtu osob, které budou saunu využívat. Na 1 osobu je třeba vyčlenit plochu zhruba 2 m2 (3–4 osoby asi 7 m2). Výška sauny se pohybuje kolem dvou a půl metru, horní lavice (pokud bude) by měla být od stropu vzdálena přibližně metr, aby se na ní dalo pohodlně sedět.

Povede-li do sauny elektřina, zvažte možnost instalace podlahového topení. Kompletní zřízení přípojky a rozvodů (k topidlu, k venkovnímu i vnitřnímu osvětlení a k ovladačům) svěřte profesionálovi, který kromě odborné práce vystaví nezbytnou revizní zprávu.

Text: Petr Saulich, Foto: Thinkstock, Archiv

logo MessengerPoslat Messengerem

23.06.2016 | Zahrada