Díky člověku a volně se pasoucím stádům zvířat se postupně vyvíjela společenstva lučních květin, která potřebují otevřený prostor a pravidelné pokosení či spásání. Louky jsou tedy z velké části dílem člověka, protože bez jeho péče, kosení a hrabání nemohou být tak pestré a z většiny takových porostů by se časem stal les.

O léčivé i krásné rostliny není nouze, zde v popředí dobromysl neboli oregano. V pozadí rozrazil klasnatý.Louka je dokonalé soužití obrovského množství druhů kvetoucích rostlin, travin, hmyzu, drobných živočichů, půdních organismů a podzemních mykorhizních hub. Některé součásti louky by nebyly schopné žít samostatně, bez vztahů s okolními organismy. Louky jsou pomocí druhové skladby schopné přizpůsobit se různým podmínkám. Snášejí sucho, vlhko, slunce, polostín či stín a nejrůznější typy půd. Jsou velmi vhodné do ekozahrady nebo na rodový statek, v kombinaci s původními a užitečnými druhy keřů a stromů, po jejichž boku se celé věky vyvíjely a navzájem se podporují užitečnými vztahy.

Hmyz, který na nich létá, opyluje ovocné stromy a někdy je dokonce ochrání před jiným hmyzem. Není třeba velké plochy, louku si můžete založit i na malém kousku zahrádky nebo jako vyšší lem kolem přírodnějšího trávníku (samozřejmě vícepruhového a bez chemického ošetření). Na rozdíl od zbytku ekozahrady, louka nepotřebuje humózní a úrodnou půdu, ba naopak, v úrodné prohnojené půdě by převládly agresivnější a mohutnější dužnaté rostliny a utlačily by křehké květinky.

Ptejte se odborníků na ZAHRADU v PORADNĚ.

Umístěte ji tedy pokud možno na slunnější místo zahrady, na rovině či ve svahu, berte však v úvahu možnost sečení. Proto není vhodný příliš prudký svah nebo místo plné kamenů a nerovností (takovým plochám více sluší keře a trsnaté trvalky), také se nedoporučuje louka „rozbitá“ mnoha prvky a dřevinami. Kompaktní plocha lépe vypadá a lépe se udržuje, což ale nevylučuje pár celistvých ostrůvků dřevin podsazených trvalkami.

Založte si novou květnatou louku!

Osivo květnatých luk Česká květnice od Planty naturalis. Pestrost druhů na první pohled.Louku lze vysít ze speciálně namíchané směsi a získat již od počátku velkou rozmanitost tam, kde by se pouze s přírodní pomocí vytvářela desítky let, možná déle. Některé druhy již z naší přírody vymizely a nemají se tudíž na náš pozemek odkud vrátit. Tyto směsi osiv u nás produkuje například firma Planta naturalis. Louku vyséváme vždy do čisté půdy, nelze přisévat do existujících travních porostů, efekt by byl příliš slabý. Pokud chcete změnit klasický trávník na louku, je třeba ho zrýt (zorat) a zem opět dokonale srovnat. Malou plochu je také možné přes léto důkladně zamulčovat třeba kartony a slámou a trávu tím zahubit. Pak mulč odstraňte a povrch mělce narušte, aby se dala semena zapracovat hráběmi do horní 0,5cm vrstvičky půdního povrchu.

A můžete vysévat. Osivo před rozhozením smíchejte se suchým pískem nebo strouhankou. Tím zajistíte správnou spotřebu osiva a nesejete příliš hustě, což je častou chybou. Ideální je sít brzy na jaře, abyste pro klíčení prvních rostlin „chytli“ jarní vláhu. Při setí v suchém teplém období je nutná pravidelná zálivka. První rok po výsevu louka prochází tzv. plevelným stadiem. Neděste se, když po vysetí cenného osiva vyroste spousta plevelů – to je v pořádku. Květinkám růst trvá déle a plevel je přitom chrání. Aby je nezadusil a dále se nerozrůstal, pokoste ho vždy, když dosáhne výšky 20 cm. V dalších letech přibývají květy různých barev a vzniká zapojená pestrá louka.

Pozor na mulčování

Mluvíme-li zde o mulčování, myslíme tím manipulaci s objemnou hmotou ve velkých kusech na žádoucí místa. Zemědělec ale mulčováním myslí sečení strojem, který trávu rozseká na malé kousky a nechá je na místě. To sice šetří potřebu hrabání a pohnojí povrch půdy, travnatým pastvinám to může prospět, ale jak už asi tušíte, pro pestrou květnatou louku to není ideální.

S kosením začínáme, když v květnu rozkvetou kopretiny. Kvůli kráse i broučkům je lepší kosit louku po částech, s odstupem třeba dvou týdnů.Spásání to nespasí

Chcete-li opravdu krásnou pestrou kvetoucí louku, budete ji muset ručně nebo strojně kosit. Spásání zvířaty vždy vytváří druhově méně bohaté porosty. Je to dáno především jejich trusem, který pastvinu hnojí, a místo květinek nenáročných na živiny v ní převládají bujné agresivnější druhy a traviny. Také sešlapávání kopýtky ne všechny rostliny zvládnou. Problémem pastvin bývají také tzv. nedopasky, méně chutné druhy, například šťovík koňský, které zvířatům moc nechutnají a rozrůstají se (a je třeba je stejně jednou za čas pokosit). Tím neříkám, že nemáte louky a pastviny nechat spásat, ba naopak. Ale pro pěknou kvetoucí louku je třeba vyhradit jiný prostor a vytvářet jiné podmínky.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz.

Jak často kosit?

Tyto luční zvonky rostou výborně ve společenstvech, samotné byste je na záhonku pěstovali těžko.Ideální je kosit dvakrát až třikrát ročně. První sečení se provádí, když na jaře odkvétají pampelišky nebo vykvetou kopretiny. Minimálně je sečení nutno provádět alespoň jednou ročně, abyste zastavili pokračující sukcesi, která náletem semen stromů a keřů z louky vytvoří les. Kosení také zastaví bujení agresivnějších trav a rostlin, tedy produkci velké zelené hmoty, která sice „zúrodní půdu“, ale zahubí luční květiny. Je to určitý paradox květnatých luk. Jak ale bylo zmíněno výše, když seno ponecháte na pozemku jako mulč u dřevin a tam, kde je potřeba, nebo ho zkompostujete, koloběh živin na zahradě není narušen, jen se přesune jinam.

Rozhodně se vyhněte likvidaci moderním „americkým“ stylem, tedy do plastového pytle a do popelnice... ale na to by ekozahradník snad ani nepomyslel. Ze zanedbané, přerostlé a málo pestré louky lze častým sečením během 2–4 let vypěstovat krásnou louku, do které se navrátí původní rozmanitost květin a hmyzu. Důležité je hlavně první posečení, shrabání a odvezení stařiny, případně srovnání terénu a odstranění překážek, aby kosení vůbec bylo možné.

Co se senem?

Druh louky se vyvine na každém kousku jiný, podle půdy, podloží, vláhy a dostupných druhů květin.Někdo seno vítá jako krmivo pro zvířata, někdo ho považuje za nutné zlo, kterého se musí zbavit. Ať tak či onak, po seči se všechna pokosená travní hmota odstraní, protože by produkovala při rozkladu dusík (=hnojivo pro příliš agresivní druhy) a stínila by rostlinám, na kterých leží. Prostě by některé choulostivější druhy „vymulčovala“ ze hry. Jen výjimečně, tam, kde nám o druhovou pestrost tolik nejde nebo není čas hrabat, můžete nechat pokosenou hmotu zetlít na místě.

Hrabání ručně je praktické na malých plochách, velké lány vám nabalíkuje stroj. To ví dnes skoro každý kůň, který tyto balíky svačí. Přebytečnou hmotu lze s výhodou použít třeba na mulčování keřů a stromů, rozloží se v oblasti kořenů na výživný humus. Senem ale nemulčujte zeleninové záhony, dostalo by se tam mnoho nežádoucích semen. K tomu je nejlepší sláma, z té vám občas vzejde jen trocha obilí.

text a foto: Jaroslav Svoboda