Pobřeží kolem Hamburku se nazývá německy Wattenmeer. Ve volném překladu to znamená moře, kterým se dá brouzdat. Je tak mělké, že příliv běží po písku celé kilometry. Na naše poměry je zde dosti nevlídno: neustálý vítr a časté přeháňky, zatažená obloha. Tento kout Evropy si buď zamilujete, nebo vás ani nenapadne sem zavítat. A přesto je to místo velmi zajímavé – i z pohledu zahradníka.

Přes drsný a potměšilý charakter počasí to tu není pro rostliny vůbec tak špatné. Písčitá a kyselá půda je díky pravidelným a vydatným dešťům příznivá pro většinu okrasných rostlin. A hlavně tu nejsou takové mrazy jako u nás – zlatý Golfský proud… Ne nadarmo je tu soustředěno mnoho významných okrasných školek a pěstitelů okrasných rostlin. Pokud jde o architekturu, typické jsou zde půvabné cihlové domy s tradiční doškovou střechou. Této tradice se přidržuje i moderní výstavba. Rovněž je příznačné, že oplocení pozemků v našem slova smyslu tu mnoho nenajdete. Namísto toho tu okraje zahrad krášlí umně poskládané valouny z místních zdrojů, jak tomu bylo již od pradávna.

Zídka místo plotu

Dlažba chodníku z klinkerů, zídka z valounů a bílá dřevěná branka – osobitý styl severozápadní Evropy.Některé zídky jsou konstruovány jako suché bez pojiva, což je zřejmě největší „kumšt“. Předpokládá to ale vhodně tvarované valouny různých velikostí. Začíná se největšími a směrem nahoru se stále zmenšují a přitom vyplňují mezery v těch větších. Ti méně šťastní stavitelé si musí raději dopomoci maltou nebo betonem, aby se i jejich zídky tyčily tím správným způsobem. Koruna zídky je pokryta vrstvou zeminy, ve které jsou vysázeny rostliny. Vzhledem k pravidelnosti srážek, které jsou rozděleny do celého roku, se obejdou i bez automatických závlah.

Tam, kde je třeba zídku kvůli vjezdu či vchodu přerušit, je vsazena dřevěná brána či branka v bílé barvě. Také tvary jejich výplní mají jen několik málo variací a celkově je většinou vše tak nějak v jednotném stylu. Jako by zdejší lidé neměli ambici být za každou cenu jiní a hlavně „originální“, jak se s tím běžně setkáváme v našich muzeích české architektury – satelitech. Takže sice žádná šokující překvapení, ale vše je čisté, vkusné a upravené – kéž bychom si vzali příklad alespoň z toho.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz.

Typické rostliny

Některé zahrady jsou poměrně strohé, stačí upravený trávník a ovocné stromy. Ale často narazíte i na velmi náročné výsadby dřevin, trvalek a růží. Taková zahrada se pak již bez solidní údržby neobejde. Ale jen to by nestačilo, obdivuhodné jsou i odborné znalosti a smysl pro detail, se kterým jsou výsadby provedeny.  Úspěch při pěstování okrasných rostlin je kromě péče závislý hlavně na klimatu a půdě. Zdejší písčité půdy s kyselou organickou složkou by se brzy změnily na poušť, kdyby nebyly neustále zvlažovány deštěm. Klima je bez extrémních teplotních výkyvů mezi zimou a létem. Přirozeně je to krajina borovic, vřesů a trav.

Architektonicky pojatý parter s rondelem uprostřed a symetrickými záhony kolem je klasika, která je už od antických dob v podstatě nepřekonatelná. V našem případě se opravdu květinami nešetřilo.Ale skvěle se tu cítí i azalky, rododendrony a hortenzie. Rovněž velká část jehličnatých dřevin, jako jsou zeravy, cypřišky, jedlovce a smrky, tu je jako doma. Z listnatých dřevin tu prospívá většina lesních druhů – buky, duby, javory. Také trvalky a růže tu výborně rostou. Někoho to možná překvapí, ale má to svoji logiku: největší škody v našem domácím podnebí totiž způsobují holomrazy a sucho a ledový vítr v zimě.

Proč to nejde u nás?

České jarní mrazy v kombinaci s březnovým sluncem, to je smrtelný mix hlavně pro stálezelené listnáče, jako jsou právě rododendrony. A pokud by to ještě nebylo ono, přijdou v květnu „zmrzlí“ a zničí všechno nově rašící a kvetoucí. A co říci k našim letním vedrům a suchu? Ty tomu také nepřidají. A když není sucho, tak je vlhko a zase řádí padlí a houbové choroby vůbec… To všechno se na severu neděje v takovém měřítku (kromě toho vlhka) a je to vidět. Stačí se podívat na velikost rododendronů a svěží zeleň všude kolem. Toho si hned všimnete. 

Ale ani sebevětší klimatické rozdíly nedokážou odpovědět na otázku, proč je to tady takové čisté a upravené a u nás to pořád nejde. Na to si musí každý odpovědět sám a za sebe. Místní zvyky, tradice, materiály a právě i to podnebí se jistě podepisují na výsledku. Ale určitě stojí za to se zamyslet nad tím, jak takové prostředí působí na člověka a jestli by se nehodilo při vlastní inspiraci. Vytváření přívětivého a zdravého životního prostředí je přece cílem každého z nás.

text a foto: Jiří Prouza

logo MessengerPoslat Messengerem