Stromy jsou základním konstrukčním prvkem zahrady a jejich volba patří mezi nejobtížnější úkoly. Důležitou roli hraje kromě krásy i velikost pozemku a v neposlední řadě i celkový charakter zahrady. 

Obecně lze říci, že na menší ploše dáváme přednost spíše listnatým odrůdám, jsou průhlednější a zabírají méně místa. Mohou se vyskytovat i samostatně, jako solitéry či v různých vizuálně zajímavých kompozicích. Na klasickou českou zahradu obvykle volíme tři jabloně, po dvou kusech hrušky a švestky a po jedné třešně a višně. K tomu pak ještě několik bobulovin (angrešt, rybíz, borůvka, brusinka) a podle místa a klimatických podmínek také meruňky, broskvoně, ořešáky, lísky a kdouloně.

Uvažujeme-li o zahradě japonského typu, neměli bychom zapomínat na jehličnany. Ve všech případech doporučujeme poradit se s odborníky. My jsme navštívili Zdeňka Kiesenbauera, vedoucího Dendrologické zahrady v Průhonicích, a manžele Číhalovy z Chrustenic u Berouna, specialisty na japonské zahrady. 

Ornamentální tis a borovice lesní štípaná s podsadbou čarověníků.

Výběr dřevin do malé zahrady

Zdeněk Kiesenbauer, vedoucí Dendrologické zahrady v Průhonicích:

"Volba vhodného stromu pro malé prostory našich zahrad je jedním z nejobtížnějších úkolů. Je nutné zohlednit celou řadu hledisek počínaje velikostí stromu v dospělosti, stanovištními nároky, dále otužilost, plodnost, ale i pevnost koruny na větrných místech, v neposlední řadě i dostupnost v našich školkách.

Stromy na slunce: Jeřáb Sorbus ´Joseph Rock´ je nápadným stromem barevnou kombinací žlutých jeřabin a karmínové barvy listů. Prospívá i na chudých půdách. V dobrých podmínkách doroste výšky až 10 metrů.

Na prvním místě při výběru stromů je obvykle výška a šířka vybraného druhu. Musíme vzít v úvahu, že údaje o vzrůstu jednotlivých druhů v literatuře jsou pouze orientační. Nejčastěji se uvádí velikost stromů ve věku mezi 15 až 20 lety. Rozměry dřevin se ale mohou lišit také v závislosti na stanovištních podmínkách. Na špatných a suchých půdách porostou stromy pomaleji, naopak ve starších zahradách s dobrými mikroklimatickými podmínkami porostou daleko lépe a dorostou rychle větší výšky.

Stromy na slunce: Jabloň mnohokvětá Malus floribunda s výškou dospělého stromku do 5 metrů, je jednou z nejkrásnějších okrasných jabloní. Nejlépe poroste na světlých místech a svěžích půdách.

Samozřejmostí je vybírat dřeviny otužilé, vhodné pro naše klima. I přes mírný průběh zim v posledních letech je třeba vzít v úvahu skutečnost, že teplomilné stromy použité jako dominantní prvky v zahradě nám mohou po první mrazivé zimě přinést trpké zklamání. Teplomilné dřeviny tak používáme jenom jako doplněk dané kompozice.

Stromy do stínu: Zelená forma javoru dlanitolistého Acer palmatum ´Heptalobum´ s vyšším vzrůstem je ojedinělá podzimním zbarvením. Nejlépe vynikne ve společnosti rododendronů, chráněná vyššími stromy.

Velkým problémem bývají půdní podmínky, proto v nově vznikající zástavbě vysazujeme stromky s úplnou či částečnou výměnou zeminy. Méně komplikací s půdou míváme při obnově zeleně ve starších zahradách. Tam bývají půdy stabilizované a vyrovnané. Ve starších a zarostlých zahradách jsou téměř vždy zhoršené světelné podmínky. Tam se uplatní dřeviny podrostové, tolerující stín.

Stromy do stínu: Líska obrovská Corylus maxima ´Purpurea´ je nenáročným keřem mohutného vzrůstu, který při správném výchovném řezu nahradí v zahradách menší stromky. Listy na zastíněných větvích mají tmavě zelenou barvu, na slunci sytě červenohnědou.

Složitá situace nastává také při výsadbě na větrná místa. Silný vítr může rozlámat koruny křehkých dřevin, mrazivý vítr zase poškozuje dřevo a pupeny těch choulostivějších druhů. Přestože omezení pro výběr stromů je celá řada, najdou se i tak spolehlivé a pěstitelsky nenáročné druhy, které jistě stojí za pozornost."

Stromy do stínu: Dřín čínský Cornus kousa var. chinensis je asi nejotužilejším asijským dřínem s atraktivními bílými květy ke konci jara a nápadnými, jedlými plody v pozdním létě. Dorůstá výšky od 4 do 6 metrů, vyžaduje ale vlhčí půdy s lehkým přistíněním vysokých stromů. Vyniká také podzimním zbarvením.

Výběr dřevin do zahrad v japonském stylu

Manželé Číhalovi, japonské zahrady:

"Na otázku, jaké použít dřeviny do japonských zahrad, se zdá být jednoduchá odpověď – přece tytéž jako v Japonsku. Ale i v Japonsku jsou dřeviny v zahradách vzhledem ke klimatickým pásmům rozdílné (od mírného po subtropy). Proto i my vycházíme při výběru dřevin především z toho, co zde roste a prospívá, do jakých tvarů dřeviny vyrostou, zda je lze tvarovat, případně jakým způsobem.

Obecně lze říci, že mezi nejoblíbenější dřeviny patří borovice. Především borovice drobnokvětá (Pinus parviflora) i její četné kultivary, dále kultivary borovice lesní (Pinus sylvestris) či borovice pokroucené (Pinus contorta). Velmi cenné jsou tvarované borovice a jiné tvarované stromy, jako například cypřišky, jalovce nebo tisy.

Tsukubai s borovicí drobnolistou, javorem a borovicí hustokvětou (Pinus densiflora ´Umbraculifera´) v pozadí.

Jako podsadby se osvědčují také kulovité tvary různých klečí, čarověníky, kultivary borovic a jedlí. Mohou fungovat nízké i vyšší výsadby, které rostou do určitého tvaru samy a nemusíte je zastřihovat. Z těch větších je krásná například Pinus densiflora Umbraculifera, Pinus nigra Helga či Smaragd, z malých pak Pinus mugo Minima Kalouš, Pinus uncinata Compacta a mnoho jiných. Velmi malé jsou například Abies koreana Blauer Eskimo nebo Cis. Výběr je v současné době opravdu velký.

Pro zahrady japonského typu bývají časté vějířovitě rostoucí cypřišky Chamaecyparis obtusa v kultivarech. Pro kulovité tvary se v našich podmínkách hodí tisy (Taxus baccata) či zimostrázy (Buxus sempervirens), které můžete stříhat do polokulovitého tvaru (tamamono), nebo z nich vytvořit o´karikomi (tzn. spojená tamamono různých výšek a velikostí), která se často doplňují kameny. Z japonských azalek se tvarují mnohem hůře, takže ty spíše využijete jednotlivě, nebo jako pokryvné ve více kusech.

Zakrslé borovice a čarověníky, kulovité zimostrázy a tisy v pozadí.

Neměli byste zapomenout oživit výsadby také kvetoucími dřevinami, různými druhy sakur (Prunus serrulata či subhirtella, ale také Prunus incisa, popř. kurilensis) a jejich kultivarů, ať už převislých, rostoucích stromovitě nebo zakrslých. Vhodné je také využít dřevin, jako jsou šácholany, zmarliky, které taktéž kvetou zjara. Používají se i kdoulovce, dřevité pivoňky či pnoucí vistárie.

Pro podzimní vybarvení se dále osvědčují jinany dvoulaločné (Ginkgo biloba) a jejich nesčetné i zakrslé, kulovité či převislé kultivary. Vybarvují se na podzim do zlato-žluté barvy, což vytvoří krásný kontrast s vybarvujícími se japonskými javory či javory vyššími nebo ambroněmi, popřípadě i brsleny (Euonymus alatus) či enkianty (Enkianthus campanulatus). Také nízké podsadby ze sedoulků (Ophiopogon planiscapus) včetně černého kultivaru nejsou od věci.

Tvarované borovice u jezera v Juši-en, pref. Šimane

Důležité je ovšem říci na závěr, že výsadbou dřevin to zdaleka nekončí. V Japonsku je údržba klíčová záležitost. Můžete mít krásně založenou zahradu, ale bez následné údržby, hnojení, řezů, zaštipování, pletí a čištění přijde celá práce nazmar. Pokud se nebudete zahradě i dál s láskou věnovat, radost vám neudělá."

Text: Vlastimil Růžička, Foto: Dendrologická zahrada

logo MessengerPoslat Messengerem