Liány zpříjemní zahradní sezení pod pergolou, zakryjí nevzhlednou zeď, oživí starší holý kmen, porostou plot nebo schovají kout s popelnicí. Loubí nad brankou či vstupem do domu na vás příjemně zapůsobí, ještě než vezmete za kliku. Snad nejlépe se popínavé rostliny uplatní ve velmi malých zahrádkách, kde je třeba využít prostor do výšky.

Trubač (Campsis radicans) vytváří nádherně pokroucený kmen, který vynikne především u pergol a zahradního sezení.Nejoblíbenějšími mezi liánami jsou popínavé růže. Zvlášť exoticky vyhlížejí žlutě kvetoucí odrůdy, ovšem pozor, bývají nejchoulostivější! Dobře se jim daří jen v teplých oblastech, na chráněném, ale slunném místě, potřebují pečlivé ošetření, zkrátka není to s nimi jednoduché. Ale pokud se spokojíte s jinými barvami, můžete si vybrat odolné odrůdy, které výborně porostou a pokvetou třeba i ve vyšších polohách. Pnoucí růže se uplatní především na západních a východních stěnách budov. Na severních málo kvetou, na jižních trpí suchem a padlím. Chcete-li je vysadit k zahradnímu sezení nebo ke vchodu do domu, ptejte se po kultivarech kvetoucích opakovaně (zahradníci říkají, že remontují), popřípadě s výraznou vůní. Podpůrná mříž je nejlepší dřevěná, na kovových prutech výhony často namrzají.

Barevný porost stálezeleného břečťanu (Hedera helix) a žloutnoucího přísavníku (Parthenocissus).Ušlechtilou dřevinou je vistárie čínská (Wisteria sinensis). Je to 10 až 15 metrů vysoká liána, její kmen může dosáhnout v průměru až 30 cm. Bohatství nádherných převislých hroznů modrofialových květů se objevuje v květnu, v dobrých podmínkách vistárie slaběji kvetou ještě jednou v pozdním létě. Pěstují se i kultivary s květy bílými a růžovými. Vistárie působí aristokratickým dojmem, hodí se k pergolám, verandám i ke stěnám domů. Potřebují chráněnou polohu a jsou dost náročné na kvalitní úrodnou půdu s dostatkem vláhy. Hnojíme je fosforečnými a draselnými hnojivy. Při tvrdších zimách mohou namrznout, na jaře však většinou obrážejí.

Statné dřevnaté liány

Popínavá růže je favoritkou mezi šplhavými rostlinami.Trubač je rod s pouhými dvěma známými druhy. V zahradách se setkáváme s trubačem kořenujícím (Campsis radicans) původem ze Severní Ameriky. Druhý - trubač velkokvětý (C. grandiflora) - pochází z Číny a u nás se nepěstuje. Jsou to statné opadavé dřevnaté liány, které vytvářejí příčepivé kořínky. Ty jsou ovšem dost slabé, a proto je třeba rostliny navíc vyvazovat. Kvetou od července do konce září. Kříženec obou původních druhů, nazývaný trubač zkřížený (C. x tagliabuana), je životnější a přizpůsobivější než rodiče. Dorůstá až do desetimetrové výšky.

Trubače jsou nenáročné liány, které milují slunce a teplo a potřebují živinami bohatou propustnou půdu. V zimním období za nepříznivých podmínek někdy namrzají, ale bez obtíží obrůstají z báze. Skvěle se hodí k zahradním pergolám, zdem domů nebo loubí u vchodu do zahrady, kde exotické květy vyniknou při pohledu zblízka. Množí se na podzim ve skleníku kořenovými řízky nebo na jaře hřížením.

Více článků z rubriky ZAHRADA najdete na www.dumabyt.cz

Ke krytí pergol, zídek nebo plotů

Zimolez (Lonicera x brownii ´Dropmore Scarlet´) je drobnější liána, vhodná k menším zídkám, plotům nebo nižším konstrukcím. Kvete celé léto.Zimolez je známý také pod lidovým názvem „kozí list". Skoro dvě stovky druhů rostou v mírném a subtropickém pásmu severní polokoule, několik z nich patří k nejznámějším a nejdůležitějším zahradním dřevinám. Některé rostou keřovitě, jiné šplhají pomocí ovíjivých stonků. Nejčastěji se pěstují dva odolné a pěkné pnoucí hybridy - bohatě kvetoucí zimolez Heckrottův (Lonicera x heckrottii) s květy zevně sytě růžovými, uvnitř žlutými, nebo zimolez Tellmannův (Lonicera x tellmanniana) kvetoucí žlutooranžově. Oba můžete použít ke krytí pergol, zídek nebo plotů, dorůstají do výšky asi 2 až 3 metrů. Nejsou náročné, potřebují těžší, na živiny a vláhu bohatou půdu a dostatek slunce.

Vděčnou, odolnou a nápadně kvetoucí liánou je plamének (Clematis). Pěstují se nejen velkokvěté barevné hybridy, ale i původní druhy, třeba fialově kvetoucí plamének alpský (C. alpina) nebo plamének vlašský (C. viticella), žlutě kvete například plamének východní (C. orientalis). Pro většinu druhů a odrůd platí staré zahradnické pravidlo, tedy že potřebují „na hlavu slunce a na nohy chlad". Znamená to umístit je na jižní nebo západní stranu domu, kde mají dostatek slunečního záření, aby dobře kvetly, ale svěží půdu s dostatkem vláhy, nejlépe zastíněnou (podezdívkou plotu nebo nízkými keři či trvalkami). Plaménky jsou vápnomilné, proto je můžete dobře použít u novostavby nebo čerstvě opraveného domu, kde bývá půda znečištěná cementem a řada rostlin zde neroste.

Modré květy přecházejí do fialových

Vistárie čínská (Wisteria chinensis) patří k nejkrásnějším popínavým rostlinám, ale pozor, je celá jedovatá.Pokud zahradu teprve zakládáte a vaše dřeviny ještě nejsou skoro vidět, můžete si prvních několik let vypomoci liánami jednoletými. Velmi rychle roste povíjník nachový (Ipomoea purpurea). Květy podobné svlačcovým se otevírají ráno a odkvétají brzy odpoledne. Mohou být až 8 cm široké, barvu mívají modrou, fialovou, bílou nebo růžovou. Zajímavá je u mnoha kultivarů změna barvy během dopoledne, modré květy přecházejí do fialových a růžových odstínů. Rostlina dorůstá výšky asi 3 m. Podobně velkými liánami na jednu sezónu jsou i hrachor vonný (Lathyrus odoratus), Quamoclit lobata nebo Thunbergia alata. Velmi dobrou službu prokáže i obyčejný, červeno nebo bělokvětý fazol.

Liány jsou popínavé a šplhavé rostliny s nadzemními částmi tak chabými, že musí využívat oporu, aby dosáhly do výše, která jim zajistí dostatečné množství slunečního světla. K vystoupání mohou liány použít kmen stromu nebo skálu, v zahradě zase umělou konstrukci či plot. Používají přitom různé způsoby zachycení. Některé se při svém růstu pouze pasivně opírají o okolní vegetaci a přitom používají ostny, trny nebo alespoň pevné trichomy, aby větve nesklouzly (ostružiník, růže). Kořenové liány vytvářejí příčepivé kořínky, které se k opoře přisají zvláštními terčíky (břečťan), popřípadě jsou kořeny citlivé na dotyk a fungují jako primitivní úponky (vanilka, některé révovité rostliny).

Jiné druhy se kolem opory spirálně ovíjejí (podražec, vistárie) a to buď pravotočivě, ve směru hodinových ručiček (chmel), nebo levotočivě (svlačec). Nejdokonalejší jsou rostliny vybavené úponkami, které mohou být původu listového (plamének), osního (mučenka) nebo trichomového - přeměněného chlupu (Smilax). U listových úponek funguje buď řapík nezměněného listu (lichořeřišnice), nebo je přeměněna celá čepel, jejíž funkci převzaly zvětšené palisty (hrachor). U hrachu nebo vikve se v úponku mění koncový lístek složeného listu. U tykví odpovídá bazální, necitlivá část ose a otáčivá ramena úponek listům.

text a foto: Romana Rybková