Adéla ještě nevečeřela je jistě nádherný starý film, ale napáchal také mnoho škod na školních znalostech biologie. Konkrétně jde o fascinující jev, kdy rostlina tráví živočišnou bílkovinu, ale obvyklé otázky na besedách jsou tyto: „Jak často se musí krmit?“ nebo „Nekousne mě, když strčím prst do té trubky?“ Zkusíme si v tom udělat trochu pořádek.

Proč vlastně masožravost u rostlin vznikla a jaké podmínky tyto rostliny potřebují? Masožravost je reakcí rostlin na život v prostředí chudém na živiny, jako jsou rašeliniště, písčité půdy, případně i skalní stanoviště. Živiny získané z ulovené kořisti jsou pro ně něčím navíc, co jim dává konkurenční výhodu oproti jiným rostlinám. Většina masožravých rostlin tedy v kultuře žádné krmení nepotřebuje a vystačí si s tím, co získá pomocí kořenů, případně co si uloví sama z kolem poletujícího hmyzu.

Z masožravých špirlic v zahradě nejlépe přezimuje Sarracenia purpurea, která v přírodě roste na východním pobřeží USA až do Kanady. Její ležaté pasti jsou hodně otevřené a nejméně specializované. Vhodným substrátem je směs čisté neupravené rašeliny a bílého písku. Všechny druhy vyžadují trvale vysokou vlhkost, tedy kořeny ve vodě, pouze v zimě stačí vlhké bahno. Umístění by mělo být co nejvíce na slunci.

Mýty a pohádky 

Masožravé rostliny jsou opředeny spoustou nejrůznějších mýtů a falešných představ nejen o jejich biologii, ale také o jejich pěstování. Většina lidí se obává, že jde o skupinu pěstitelsky obtížnou, ale jsou i tací, kteří předpokládají jejich snadné zvládnutí a poté narazí. Pravda je někde uprostřed, záleží na dodržování základních pravidel kultivace a volbě vhodných druhů.

Jedním z hlavních problémů pěstování bývá voda. Masožravé rostliny totiž přijímají vodu a živiny z chudé půdy s nízkým obsahem solí, proto je nutné vždy zalévat takzvanou měkkou vodou. Málokomu ale měkká voda teče z vodovodu, většinou je třeba zajistit vodu dešťovou či destilovanou. Pokud si nejste jistí, nemusíte dělat složité rozbory, o tvrdosti vody dostatečně svědčí vodní kámen ve varné konvici nebo povlak solí na substrátu v květináčích.

Důležitý je dostatek světla, požadavek opět vychází z chudých stanovišť – kde je málo živin, tam toho moc nevyroste a těch pár řídkých keřů masožravým rostlinám slunce neubere. A konečně poslední upozornění – téměř všechny masožravé rostliny rostou ve velmi vlhkém mokřadním nebo vodním prostředí, nejsou tedy vhodné pro toho, kdo je nemůže pravidelně zalévat.

V USA i v Horní Lhotě

Sarracenia leucophylla má nádherně bílo-zelené pasti, které vyzrávají později než ostatní, ale také zůstávají déle pěkné. Květy má tmavě červené.Většina masožravých rostlin, které lze pěstovat na zahradě přes léto, ale i celoročně, pochází ze Severní Ameriky, především z USA. Největší a nejnápadnější jsou zástupci rodu špirlice (Sarracenia). Barevně i tvarově zajímavých je jen 8 druhů, obecně je lze popsat jako statné lapací trubice s víčkem. Víčko se nezaklapává, slouží k ochraně nitra pasti před deštěm.

Skutečným lovcem je jiná rostlina, poměrně drobná mucholapka podivná (Dionaea muscipula). Jméno vystihuje jedinečný způsob lapání kořisti – aktivně loví rychlým sklapnutím obou polovin listu. Hmyz, který se dotkne některého ze šesti citlivých chlupů, vyvolá podnět k sevření pasti. Sklapnutí trvá asi půl sekundy, na rychlost má vliv teplota, roční období, stáří listu a kondice rostliny.

Pro mucholapku je tento pohyb velmi náročný a list po dvou až čtyřech sklapnutích odumírá. Aby „nelovil“ i spadlé listy nebo kapky deště, list zareaguje až po druhém dotyku. Polapí-li kořist, zůstává sevřený několik dní a trávicí žlázky živiny postupně vstřebají. Pokud list sklapne naprázdno, během dvou dnů se zase pomalu otevře.

Zvlášť pro děti je sklapávání listů neodolatelnou zábavou, rostlinu ale brzy vysílí a zničí. O kondici rostliny vypovídá i rychlost sevření listů; pokud mucholapka velmi líně a neochotně zavírá pasti 10 sekund, tak ji hodně dlouho nechte na pokoji a zamyslete se, které životní podmínky jí můžete vylepšit.

Způsob pěstování 

Rosnatka prostřední (Drosera intermedia, na fotografii vlevo) je zcela mrazuvzdorná a můžete ji spatřit i v naší přírodě.Správný způsob pěstování masožravých rostlin vychází z podmínek jejich domoviny. Důležitý je především dostatek světla. V létě jim prospěje umístění venku na slunci a čerstvém vzduchu nebo na jižně orientovaném okně. Pod květináč umístěte misku s nízkou, ale stálou hladinou vody, kořeny nesmí v žádném případě vyschnout.

Na podzim rostliny přeneste do co nejsvětlejších a chladných prostor s teplotami 10 až 15 °C, nevadí však poklesy pod nulu. Při nižších teplotách rostliny téměř úplně zatáhnou, při vyšších pouze zastaví růst a odumřou starší listy.

Mucholapka může zatáhnout úplně a na povrchu půdy nezůstane viditelná žádná část, takže než se rozhodnete prázdný květináč vyhodit, prozkoumejte, jestli náhodou rostlina pouze nespí. V zimě raději rostliny nenechávejte stát ve vodě, pouze je zalévejte.

Přesazujte na jaře do směsi rašeliny a hrubého písku, příliš kyselý substrát (hodnota pH klesá pod 5) škodí. Mucholapku lze pěstovat i trvale venku, bohužel ale jen v teplejších regionech.

Text a foto: Romana Rybková

logo MessengerPoslat Messengerem