Palisády mají za sebou bohatou historii. Osvědčily se při tvorbě válečných opevnění a slouží dodnes – jako materiál na nejrůznější opěrné zdi, zídky, schodiště a cestičky, ploty a stěny různých výšek. Lze z nich vytvořit speciální ohraničení pozemků či různých zahradních zón... Vše může být navíc porostlé a protkané svěží zelení.

Palisády se nabízejí v nejrůznějších variantách, barvách a velikostech od čtyřiceti centimetrů až do dvou metrů.Při výběru betonových opěrných stěn ve svažitém terénu máme širokou škálu možností. Palisády se nabízejí v nejrůznějších variantách, barvách a velikostech od čtyřiceti centimetrů až do dvou metrů. Kromě zahradních stěn lze stavět i různě vysoké terasy a opěrné zídky, je však třeba počítat s nutností zabetonování 1/3 výšky palisády do betonového základu.

Prodejci doporučují před konečným rozhodnutím o stavbě vždy navštívit některou z realizovaných zahrad a na vlastní oči se přesvědčit, které palisády jsou pro nás ty pravé, zda nebudou našim potřebám více vyhovovat schodišťové prvky nebo některé z tvarovek pro ploty a opěrné zídky. Na místě se nám také může stát, že zvolíme zcela jinou variantu a technologii, dáme přednost dřevu, suché zídce (systém volně ložených kamenů) nebo gabionům (kameny naplněný drátěný koš).

Stavba opěrné stěny

Často bývá mylně považována za extrémně jednoduchou. Není ovšem radno cokoli podcenit. Vždy je třeba postupovat podle návodu výrobce, případně přenechat stavbu profesionálům. U vysokých opěrných stěn by měla být stabilita vždy ověřena statickým výpočtem. Posuzují se na překlopení a posunutí, sleduje se napětí v ložné a základové spáře. Chování opěrné stěny je závislé především na její hmotnosti, na tvaru a na výšce. Ovlivňuje ji také zatížení terénu, sklon stěny směrem k terénu, způsob uložení na základové konstrukci, typ zásypové horniny, způsob odvodnění zásypu, vlastnosti základové půdy a v neposlední řadě i to, zda je stěna monolitická, zmonolitněná nebo pouze vyskládána z hotových prvků.

Faktory je třeba zohlednit ve statickém výpočtu a stanovit předpoklady stabilního chování konstrukce. Jde o poměrně složitý úkon, jehož odborné zpracování představuje určitou fi nanční položku, ale zcela jistě se vyplatí. Bez statických výpočtů lze zhotovit menší opěrné stěny z palisád nebo například dvou vrstev betonových tvarovek.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz.

Z manuálu výrobce

Palisády se ve většině případů kladou těsně vedle sebe do betonového lože zavlhlé směsi. Při zabudování je nutné postupovat přesně podle návodu výrobce, kontrolovat každou palisádu a respektovat kónicitu, která je dána specifi ckou technologií výroby. Z tohoto důvodu je nutné před zatvrdnutím betonového lože fi xovat kolmost palisády, například pomocí dřeveného nebo plastového distančníku (obkladačským klínkem).

Výrobci doporučují rovněž nepodceňovat funkci nopové fólie (jsou vyráběny tvarováním rovných hydroizolačních fólií z vysokohustotního polyetylenu – nopové nebo tvarované fólie) za předpokladu, že palisády budou z jedné strany zasypány zeminou, byť i jen částečně, nebo budou zabudovány v místě se zvýšenou vlhkostí. Předejde se tím pozdějšímu výskytu vápenných výkvětů, růstu mechu nebo znečištění zeminou.

Zelený kabát pro stěnu

Potřebám stavebníků mohou vyhovět i palisádové schodišťové prvky.Výběr rostlin závisí hlavně na tom, jaké jsme schopni vytvořit podmínky pro jejich růst. Zajímavé jistě budou samopnoucí popínavé rostliny typu břečťan (Hedera) nebo přísavník (Parthenocissus), které si poradí i bez dodatečné opory. Mezi rostliny šplhající pomocí úponek nebo ovíjivých částí listu patří například některé druhy plaménků (Clematis). Z každodenní zahradnické praxe je patrné, že mezi nejoblíbenější popínavky patří plamének Jackmanův (Clematis x jackmanii).

Můžete je zasadit ke všem druhům povrchů, pokud je kryje treláž nebo pletivo s malými oky z tenkých materiálů, po kterých se ochotně šplhají. Mnohé z těchto popínavých rostlin lze využít k prorůstání skrze jiné, po palisádách již dobře rozrostlé rostliny, kterým dodají další barvy. Protkávat zelené stěny můžeme také fazolem šarlatovým (Phaseolus coccineus) nebo thunbergií křídlatou (Thunbergia alata).

text: Vlastimil Růžička, foto: archiv firem