Historické japonské zahrady mají svůj půvab, a tak není divu, že jsou stálým zdrojem inspirace pro zahradníky na celém světě. Otázkou zůstává, co lze převzít do současných zahrad založených v našich podnebních podmínkách. Zahradní architektka radí pět hlavních principů.

Různobarevné kultivary japonských javorů (Acer palmatum, A. japonicum) tvoří základ této inspirativní zahrady.Prvním klíčem bude nejspíš asymetrická koncepce. Ta se může ubírat několika směry – buď v duchu symbolického, zjednodušeného ztvárnění krajiny s kamennými horami, zelenými kopci, štěrkovými toky a moři. Nebo se může ubírat směrem šťavnaté horské vegetace se zákoutím pro meditativní čajový dýchánek. Nebo se také může nová zahrada v japonském duchu pojmout jako vysoce vytříbená kompozice s několika elegantně umístěnými prvky.

Druhým klíčem bude výběr materiálů. Přednost dostanou tradiční materiály jako kámen, dřevo, bambus. Nebo, je-li cílem minimalistická zahrada, mohou v ní najít uplatnění tradiční i zcela nové materiály ve vzájemné kompoziční souhře, například jediná dřevina ve štěrku na pozadí skleněné stěny.

Třetím klíčem může (ale nemusí) být voda. Voda stojící v malé nádržce, proudící mezi kameny či přepadávající z nádržky do nádržky – to vše může najít své místo v nové japonské zahradě. V symbolické podobě se voda v zahradě objeví jako štěrkový či kamenný tok, dojem se znásobí pomocí mostu přes takovouto „suchou vodu“.

Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Souhra kontrastů je podstatou japonského stylu, ať v malém, nebo ve velkém měřítku.Čtvrtým klíčem k úspěchu bude výběr rostlin. Tento bod se již dotýká problému jiných zeměpisných končin, neboť ačkoli se mnoho původních japonských druhů rozšířilo mimo východoasijskou zemi, ne všechny rostliny původem z Japonska jsou ve střední Evropě dostatečně otužilé. Stále však zbývá mnoho těch, které jsou již za desetiletí až staletí ověřené a běžně pěstované. Navíc, ačkoli by se to zdálo žádoucí, není k dosažení japonské kvality zapotřebí použít pouze původní druhy. Podstatná je spíše tvarová a barevná souhra rostlin pro dosažení zamýšleného efektu. Použití typických rostlin podpoří styl, ale jako doplňky mohou figurovat naše domácí druhy.

Malý potok s vodopádem je stylový.Tradičními rostlinami jsou javory, azalky, stínomilné kapradiny a hosty, nepostradatelné mohou být trávy a bambusy a v neposlední řadě také jehličnany. Zvláště poslední jmenované a azalky se používají k tvarování. Sezonní změnu přinášejí kvetoucí rostliny, které jsou v Japonsku předmětem každoročního obdivu – sakury, azalky, kosatce. V moderním pojetí mohou být použity další rostliny, které některou svou vlastností zapadají do japonského stylu: velkolistá zmarlika kanadská, prutovitě vzpřímené přesličky, půdopokryvné pachysandry, bohatě kvetoucí vistárie, na podzim se vybarvující muchovníky, jeřáby či skalníky s červenými plody apod.

Pátým klíčem ke krásné zahradě v japonském duchu je použití doplňků. Vše předchozí může být okořeněno drobným předmětem, například japonskou lampičkou, malou koupací stoličkou, dřevěným vědrem, červeným koberečkem svítícím uprostřed přírodních barev. Často je zmiňován duchovní rozměr japonských zahrad – konec konců mnohé byly budovány a jsou do dneška zachovány právě u chrámů. Tento aspekt je ovšem něčím, co vzniká a udržuje se s každou zahradou znovu a znovu. Pokud má majitel chuť a touhu, může se pokusit vnést meditativní rozměr i do své zahrady.

text: Vlastimil Růžička, foto: Danuše Vaňková