O tom, že zahrady ve stínu mají své poetické kouzlo, nás přesvědčí naše průvodkyně po ekologických zahradách Jana Nováková. Stinná místa jsou podle jejích slov velkou výzvou. 

Ve stínu lze vytvořit velmi krásná zákoutí s příjemným posezením pro horké letní dny i pro podzimní meditaci. Stačí respektovat přírodní zákonitosti, vybrat správné druhy flóry a doplnit scenérie vhodnými přírodními materiály. Celkové designové doladění je potom záležitostí osobního vkusu s ohledem na celkovou koncepci zahrady či daného místa v zahradě.

Půdopokryvná ceratostigma (C. willmottianum), které se často nepřesně říká olověnec, je krásná nejenom modrými květy, ale i červenými listy na podzim, a také snese zastínění.

Členitost prostoru 

Většina zahrad je členitá, často jsou v nich umístěny různé stavby, sochy, stromy a další objekty, které vrhají stín. Největší potíž bude asi se strmými severními svahy stíněnými vysokou zdí. Slunce sem nedosáhne, na půdu dopadá slabé rozptýlené světlo a je tady podstatně chladněji a vlhčeji. V tomto případě je dobré si rozmyslet, zda v těchto místech sázet rostliny, nebo zda povrch prostě jen srovnat a využít třeba pro stinné zákoutí s kamennou kompozicí a vodními plochami a stínomilné rostliny, stromy a keře budou jen jejich doplněk.

V užitkové zahradě může být ve stínu i kompost či domek na nářadí. Stinná místa lze rovněž ponechat přírodě, jako kus divočiny s pítkem pro ptáky a domečkem pro zvířátka a hmyz. Do stinných zákoutí lze chodit také na houby. Krása kozáků a křemenáčů se ukrývá většinou pod břízami a osikami, vyšší koncentrace klouzků pod modříny a při troše štěstí najdete i voňavé jedlé hřiby pod staročeskou ­lípou.

Stinná místa můžete s výhodou využít pro pěstování hub. Zde ve špalku z ořešáku roste hlíva ústřičná, pořídit lze i sadbu dalších druhů (hledejte například na www.hliva-hliva.cz).

Rostliny do polostínu

„Některé rostliny vyžadují výhradně slunná místa, ale jiné v polostínu nebo i na stinných stanovištích buď rády porostou, nebo tyto podmínky alespoň tolerují,“ vysvětluje Jana Nováková. „Záleží také na tom, jaké další podmínky bude dané prostředí mít. Zda bude stíněné stále, nebo jen v určitou část dne a také ve kterou dobu. Zastínění v horkém poledni může být pro řadu rostlin i výhodné.“

Důležité je podle naší průvodkyně rovněž posoudit, jde-li o souvislý stín budovy, nebo stín vzrostlého kompaktního jehličnatého stromu, či naopak jemnější stín některých méně větvených listnáčů. S tím totiž souvisejí vláhové poměry: „Na rozdíl od vzrostlých stromů s vyvinutým kořenovým systémem budovy vláhu neodebírají. Navíc jehličnany nebo husté listnáče nepropouštějí dostatek dešťových srážek skrze svou korunu až k bylinnému patru pod nimi,“ dodává a vede nás pod stálezelené jehličnany, kde je stín celoročně hustý. Možnost srovnání se poté nabízí v prostředí pod listnatými stromy, kde mohou na jaře před jejich olistěním růst i světlomilné rostliny.

Rozdělení stanovišť

Stanoviště rozděluje Jana Nováková na dvě skupiny: první se vyznačuje tím, že kromě stínu je zde také sucho (typicky pod vzrostlými jehličnany nebo kompaktními skupinami hustých listnáčů) – tato stanoviště se podsazují nejhůře, výběr druhů je omezený. Druhou skupinou jsou polostinná, nebo většinu dne stíněná stanoviště, jejichž půda ale zůstává po většinu roku příznivě vlhká. V přírodě se vyskytují třeba v lužních lesích a jejich jarní aspekt (tj. soubor bylin vegetujících před olistěním stromů) je barevný a krásný.

Mnohé z těchto druhů lze využít i v našich zahradách: „Druhy, které snesou takzvaný suchý stín, jsou pro zahrádkáře velmi cenné, protože jich není mnoho,“ podotýká naše průvodkyně a jako příklad uvádí paznehtník (akant), brambořík, zvonek kopřivolistý, bělavě kvetoucí hvězdnice (h. rozkladitá a h. velkolistá), z druhů zajímavých listem pak bergénie a telima, některé plazivé půdopokryvné druhy – břečťan, barvínek menší, mochničky, hluchavka pitulník se stříbřitými listy, jahodka indická, jejíž plod připomíná jahůdku, ale není jedlý, jestřábník chlupáček a další.

Pro vlhčí stanoviště pak představuje výběr z většího počtu druhů a odrůd: „Podle vzoru přírodních lesních společenstev lze do zahrady vysadit třeba populární česnek medvědí, dymnivky, plicník, samorostlík klasnatý, kopytník se zajímavými, kopýtka připomínajícími listy a nenápadnými hnědavými květy, kokoříky, jarmanku větší, violky či udatnu lesní. Prosperovat budou i různé kapradiny, ostřice, biky a trávy – lesní a pasekové druhy, například úzkolisté kostřavy, metlice trsnatá, třeslice prostřední a další,“ dodává Jana Nováková.

Jako nepůvodní druhy pak uvádí sasanky japonské, hvězdnici nestařcovitou, škornici se zajímavými, křížek připomínajícími květy, mitrovničky s okrasnými listy, bohyšky a dlužichy v různých kultivarech, rozličné zvonky či jednu z největších bylin – zcela nepřehlédnutelnou rodgézii.

Hortenzie mohou tvořit dominantu stinnějších míst. Vybírat můžete z několika rodů a velkého množství odrůd.

Do zastíněných míst se sázejí také azalky a rododendrony, hortenzie, bobkovišně, ptačí zob, dřišťály, z původních druhů pak svída, meruzalka alpinská, brslen nebo zimolez obecný, z popínavých rostlin pak převážně původně lesní druhy – chmel, břečťan, klanopraška čínská (Schisandra), ale také loubince, hortenzie řapíkatá a plaménky.

Náš tip pro užitkovou zahradu

Zeleninový záhon na mírně stíněném místě má ve žhavých suchých obdobích své výhody. Mohou tady růst: kapusta, petržel, pórek, vodnice, mrkev, červená řepa, česnek, špenát, salát, rukola, mangold a různé brukvovité salátové listy. Také rebarbora, jedlé šťovíky a i v zimě zelená batolka (Claytonia). Z bylinek máta a meduňka (ovšem nebude tak aromatická, takže pokud máte možnost zvolit jiné stanoviště, na slunku jí bude lépe), pažitka a tzv. čínská pažitka (česnekopažitka), zimní cibule a z planých bylin již zmíněný česnek medvědí a česnáček (ten se spontánně šíří semeny). Do (polo)stínu lze vysadit i některé ovocné druhy, například višeň, bez černý i v různých nově vyšlechtěných ovocných kultivarech, rybíz, angrešt, jostu, ostružiník či aronii. Ovoce uzrálé ve stínu bývá obvykle šťavnatější a chuťově jemnější, ale méně výrazné.

Odborná poradkyně: Doc. Ing. Jana Nováková, CSc., Janinyzahrady.cz

Text: Vlastimil Růžička, Foto: Jana Nováková

logo MessengerPoslat Messengerem