Původně to byla soukromá meditační zahrada, která vznikla podle návrhu japonského architekta Takumi Mizokamiho. Postupem času se rozrůstala, aby nakonec splynula se sousedním lesem a nabídla prostor pro relaxaci všem příchozím. Představujeme zahradu v malebném Ladově kraji, v Říčanech u Prahy, která je svou velikostí zcela výjimečná, se svými 12 000 m2 patří mezi nejrozsáhlejší objekty v Evropě.

Zadání pro japonského architekta a českojaponského projektanta Osamu Okamuru vytvořil inženýr Petr Typlt v roce 1998 a zahradu postupně budoval až do konce roku 2010, kdy zemřel. V červnu 2013 převzala zahradu Jitka Valuchová a její otec, zkušený bonsaista Josef Valuch, který úspěšně vybudoval Bonsaicentrum – museum Isabelia ve Starém Městě u Uherského Hradiště.

Nejvyšší japonská lampa Kasuga je strážcem vody.Zeptali jsme se jich, jaké změny v zahradě chystají.  „Našim cílem je přeměnit strohou meditativní kamennou oázu na moderní zahradu s japonskými prvky, která nabízí širokou škálu společensko-kulturních aktivit. Zahrada bude nejprve pečlivě vyčištěna a oplocena, v brzké době ji čeká nová modulace terénu, výsadba borovic a smrků a stavba čajovny.“

Lze tuto zahradu označit za typicky japonskou?

Voda je hybnou silou zahrady. Může stát v jezírku, proudit mezi kameny či přepadávat z nádržky do nádržky. Zcela nezbytné jsou vodní rostliny a okrasné trávy.„Přestože je původní zahrada navržena japonským architektem, přikláníme se spíše k označení zahrada japonského typu. Hovořit u nás o japonských zahradách by bylo určitě troufalé. Plánujeme společenské multikulturní využití prostoru, ale musí být zachováno původní schéma japonské zahrady. Týká se to především základní koncepce v duchu symbolického, zjednodušeného ztvárnění krajiny s kamennými horami, zelenými kopci, štěrkovými toky a moři.“ 

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Jaké rostliny a materiály považujete pro japonské zahrady za nejdůležitější?

„Nesmí v nich chybět kvalitní kámen, dřevo, bambus, kapradiny, okrasné trávy a samozřejmě bonsaje. Za hybnou sílu každé zahrady považujeme vodu. Může stát v nádržce, proudit mezi kameny či přepadávat z nádržky do nádržky. Lze ji ale vnímat i v symbolické podobě jako štěrkový či kamenný tok s mostkem. Mezi tradiční rostliny patří javory, azalky, stínomilné kapradiny a hosty, nepostradatelné jsou trávy, bambusy a bonsaje a v neposlední řadě také jehličnany.

Odraz stromů ve vodní hladině je nezapomenutelnou kompozicí.Sezonní změnu přinášejí kvetoucí rostliny, které jsou vždy předmětem obdivu – sakury, azalky a kosatce. V moderním pojetí zahrad v japonském stylu mohou být použity i další rostliny, zvláště velkolistá zmarlika kanadská, prutovitě vzpřímené přesličky, půdopokryvné pachysandry, bohatě kvetoucí vistárie, na podzim se vybarvující muchovníky, jeřáby či skalníky s nápadně červenými plody a další.“

Velkou roli hrají v japonských zahradách různé doplňky a aktivity. Uvažujete například o dalších japonských lampách, o nových sochách, o mandalách, které mohou vytvářet sami návštěvníci?

Ředitelka japonské zahrady Jitka Valuchová při meditaci v zahradě. Ke spolupráci zve především mladé lidi, kteří mají zájem vytvořit něco nového, neokoukaného a netradičního.„Změny nebudou pouze stavební a designové, ale také společenské. Lidé, kteří s námi spolupracují na tomto projektu, jsou poměrně mladí, chtěli bychom toho využít a vytvořit něco originálního, nadčasového. Myslíme si, že práce v mladém kolektivu nabízí zcela nové možnosti a jiný pohled na věc. Mohlo by tedy vzniknout něco opravdu neokoukaného a netradičního. Uvažujeme o čajových obřadech, bonsajových akcích, módních přehlídkách, čtenářských klubech, o divadle, hudebních a malířských setkání, o aktivitách typu taiči, aikido či kendó. Ke změnám patří i nové jméno zahrady. Mladí kreativci zvolili jméno Aizen, což v japonštině znamená plynoucí jako mlha či oblaka.“

text: Vlastimil Růžička, foto: autor a Adam Vytlačil