Tuto zahradu ve Východočeském kraji jsme už jednou navštívili a představili v našem časopise. Po zhruba dvou letech jsme se vrátili na stejné místo, abychom se potěšili pohledem na vzrostlejší zeleň i na zbrusu novou část ve stylu moderního zámeckého dvora.

Poradna na Dumabyt.czPůvodně klasicistní budova z první poloviny devatenáctého století toho pamatuje už opravdu hodně: kdysi tu bývala i jatka a potom strojní traktorová stanice. „Při komplexní rekonstrukci a dostavbě dalších budov jsem chtěl volně navázat na původní klasicistní architekturu a vytvořit zajímavý komplex budov se zahradami, kde bude hrát hlavní roli kámen a voda,“ vzpomíná majitel této stylové usedlosti. Konečným cílem by mělo být soukromé hospodářství ve stylu moderního zámeckého dvora. Zahrady se budovaly v několika etapách, a přestože se v nich potkává zdánlivě nesourodý styl, podařilo se vytvořit zajímavý celek. „Myslím, že toto bude již definitivní tvar,“ říká majitel objektu. Ke spolupráci na tvorbě zahrady přizval – stejně jako v první etapě – Stanislava Špoulu.

Velké kameny představují zajímavé geometrické tvary, působivé kompozice podle imaginace autora zahrady.

Vodní živel

Prostor ve tvaru „L“ rozdělil zahradní architekt na několik úrovní a ploch, které jej opticky zvětšily a poskytly dostatek místa pro četná jezírka, vodopády, kamenné cesty a mostek. Rozverný horský potůček propojuje vodní živel, lemovaný okrasnými trávami, rododendrony a vřesy. S celkovou koncepcí souvisela i náročnější příprava terénu, pečlivý výběr, rozmístění i usazení těžkých kamenů a hloubení jezírek. Bezproblémový chod jezírek a vodopádů zajišťují oběhová čerpadla. Nechybí zde ani speciální drenážní systém, který ochrání dům při záplavách.

Konečným cílem by mělo být soukromé hospodářství ve stylu moderního zámeckého dvora.

Stromy i trávy

Když byla hlavní konstrukce hotova, přidával realizátor další kamenné prvky, rostliny, keře a stromy. Zdrojem inspirace mu byla okolní příroda a asijské pojetí zahrad, kde (obrazně řečeno) kámen nahrazuje horu, potůček mohutný vodní tok a jezírko oceán. Volil takovou flóru, která kamennou kompozici zcela nepohltila, ale naopak ji zdůraznila. Sázely se především nejrůznější kultivary zakrslých borovic, nechybějí ani smrky – najdeme tu například cenný himálajský smrk (Picea smithiana), dále nejrůznější jedle, převislé modříny a japonské javory (10 druhů).

Z ostatní vegetace jsou viditelné hlavně rododendrony, azalky, plazivé japonské vrby a rozmanité druhy keřů. Za všechny jmenujme alespoň tavolu kalinolistou (Physocarpus opulifolius), která si našla místo mezi okrasnými travami, nebo opadavé dřišťály (Berberis), nádherné skalníky (Cotoneaster) či brsleny (Euonymus). Na zahradě jsou bohatě zastoupeny také různé druhy vřesů a okrasných trav – například ozdobnice (Miscanthus), ostřice (Carex), vousatec (Pennisetum) či kostřava (Festuca).

Nejčastěji se ovšem autor zahrady chlubí travou vypěstovanou na Pálavě či travou z vrcholků Pyrenejí: „Tvoří hustý koberec, který je natolik pichlavý, že si na něm nemohou pochutnat ovce a nepřejdete po něm bosou nohou,“ říká s úsměvem. Je patrné, že veškeré rostlinstvo vybíral i s ohledem na barevnou celoroční harmonii květů (na podzim dominují hlavně keře a javory).

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz.
Jak ochránit zahradu ANKETA: Účelné a krásné zahradní gabiony VIDEO: Co si přejí zlaté rybky v zahradním jezírku?

Věčný kámen

Láska ke kamenům provází tvůrce zahrady Stanislava Špoulu od samého počátku, kdy se rozhodl pro realizace zahrad (původně vystudoval etnologii a dějiny umění). „Nejprve jsem objevoval kameny pouze jako doplňky zahradních zákoutí či jako zajímavé detaily, teprve později se staly páteří kompozic,“ vysvětluje. Ani tato „zámecká“ zahrada nepostrádá zajímavé detaily. Najdeme tady zídky ze štípaného a řezaného tefritu, cesty z pískovcových valounů, kamenné mostky, důmyslně řešené schody, zajímavě osázené skalky, dřevěné i kamenné terasy, záhony s ledovcovými balvany a jezírka s lekníny (Nymphaeaceae alba), blatouchem (Caltha palustris), kosatci (Iris) i barvínkem (Vinca minor) a okrasnými travinami v druzích (Miscanthus, Festuca, Spartina), jež neodmyslitelně spoluvytvářejí kompozici autorových kamenných zahrad.

Kámen a voda podtrhují duchovně estetický rozměr zahrady, který vyvažuje soudobé architektonické prvky moderně pojaté usedlosti.

Detaily jako by vstupovaly zvenčí do interiéru a zdůrazňovaly propojenost domu s okolní přírodou: „Spolu s prostředím vnímám i stavbu domu a pracuji pouze s místním materiálem. Nejdříve to do sebe takzvaně natáhnu, potom chodím po okolí, studuji charakter kraje a hledám, co je pro ten který kus země typické – samozřejmě včetně rostlin, keřů a stromů,“ prozrazuje Stanislav Špoula styl své práce. Manipulace s kamenem ovšem není vůbec snadná. Některé kusy váží i deset tun, běžně se v zahradách pracuje s metrákovými kameny. Většinou jde o čedič a žulu.

Další důležitou komponentou jsou drobné oblázky, kterými se vysypávají cesty nebo se systematicky sestaví do dlažby. Velké kameny představují zajímavé geometrické tvary, působivé kompozice podle vlastní imaginace autora. Kameny se sestavují tak, aby držely samy o sobě. Pouze výjimečně se používá pojiva. U Stanislava Špouly jde téměř vždy o impozantní sochařské dílo.

text: Vlastimil Růžička, foto: archiv