Pouť do zahrad francouzského Azurového pobřeží nás přivedla i do slavného města Grasse, proslulého výrobou květinových parfémů. Zdejší klima je v zimě mírné, v létě horké – dovoluje pěstovat nejrůznější exotické rostliny a vonné byliny.

Na okolních stráních jsou zahrady, které jsou cizím zapovězeny, ale jedna z nich se na písemnou žádost otevírá. Leží na jižních svazích na západ od města.

Přírodní podmínky a dědictví minulosti byly pro zakladatele určující.Zahrada byla založena vikomtem de Noilles v roce 1947. Již dříve založil modernistickou zahradu v Hye'  res. Zdejší zahrada je úplně jiná: mísí se v ní úcta k místní přírodě a obdiv k zahradnímu umění. Vikomt využil vše, co místo nabízelo: jižní strmou stráň s neskutečným světlem, místy zpevněnou kamennými zdmi. Olivový sad, bukolický prvek spojující podle antických vzorů příjemné a krásné s užitečným. A spoustu pramenů čisté vody, která pocit snu umocňuje: v tomto letním žáru by chladné potůčky nikdo nečekal.

Bohatý zdroj vody umožnil vybudovat řadu vodních prvků a pomáhá pěstovat i náročné rostliny.Dokonalý plán

Přírodní podmínky a dědictví minulosti byly pro zakladatele určující; vikomt také zúročil své bohaté zkušenosti z cest po Evropě, při nichž navštívil renesanční a barokní zahrady v Itálii nebo přírodní zahrady Anglie. Z darů přírody vybudoval zahradu vskutku neobyčejnou.

Základní půdorys vychází z původních olivovníkových teras, které se táhly na západ od vily. Osou zahrady je dlouhé kamenné schodiště protínající střed teras.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Výhledy i zákoutí

Za vstupní bránou se otevře pohled do olivových sadů.Za vstupní bránou se otevře pohled do olivových sadů. Napravo stojí vila. Kolem ní je zahrada rozdělena živými ploty na řadu tematických zahrádek, spojených cestami a schodišti. Některé jsou tajemnými útočišti, jiné naopak nabízejí výhled do krajiny – někdy i oknem vystříhaným v živém plotě. Zahrádka obehnaná zvlněnými zimostrázovými ploty chrání dřevité pivoňky, podsázené růžovým šťavelem; dominantou je kamenný sloup inspirovaný italskými renesančními zahradami. Jinde zimostráz rámuje bílé antické sochy. Na nejvyšší terase najdeme pergolu bohatě obrostlou růžovou a bílou zmarlikou. Travnatá terasa o stupeň níž je „anglická“: schodiště a bílá lavička pod ohromným dubem podle architekta Lutyense, trvalkové záhony a růže jako od Gertrudy Jekyll. Vikomt se inspiroval také proslulou zahradou Hidcote v Anglii.

Živá voda

Zdá se vám, že jste objevili ztracený ráj.Bohatý zdroj vody umožnil vybudovat řadu vodních prvků a pomáhá pěstovat i náročné rostliny. Již ve vstupním nádvoří nás vítá zurčení fontán ve zdech, připomínající Alej tisíce fontán ve Ville d’Este v italském Tivoli, a pak nás zvuk vody provází kaskádami dolů ke kamennému bazénu. Podél opěrných zdí skáče voda v kamenných korýtkách, přepadá přes umělé překážky, schovává se pod kamenné můstky a oživuje fontánky.

V horku je opravdovým osvěžením, můžete si sednout na kamenné schody a ruce ponořit do čisté vody, omýt si obličej a chvíli odpočívat. Snadno naberete sílu na cestu zpátky do prudkého kopce.

Osové formální řešení je umocněno architekturou zdí a schodišť, zdůrazněno vonným a stříbřitým olistěním úctyhodných olivovníků.Přísnost i volnost

Osové formální řešení je umocněno architekturou zdí a schodišť, zdůrazněno vonným a stříbřitým olistěním úctyhodných olivovníků. V bočních partiích a na dně údolí ale čeká překvapení: bujné výsadby po stranách, které jako by se vymkly zahradníkům z rukou, a dole u potoka louka, která vám připomíná popis krajiny od Ovidia. Potok se ztrácí ve vysoké trávě, kde je roztroušeno osmnáct magnolií, davídie, kamélie a další zajímavé dřeviny, kterým svědčí půda vlhká a svěží. Zdá se vám, že jste objevili ztracený ráj. Kolem je naprosté ticho, tedy téměř – až na ohlušující cvrkot cikád. A tak se osvěžte ledovou vodou ze strouhy a ulehněte do stínu stromů. Je čas siesty, můžete spát a snít. Z vůně levandule, tymiánu, rozmarýnu, pelyňku a růží hlava nebolí.

text a foto: Jana Pyšková, foto: autorka