Máloco se vyrovná pocitu, který člověka zahltí při pohledu na zahradu usínající v odstínech zlata, skořice a žhavých uhlíků. Když se navíc do korun stromů a mezi trávy vloudí měkké sluneční světlo, vznikne obrázek, o kterém se nám bude ještě dlouho zdát.

Jako do výstavní síně plné podmanivých obrázků se do své zahrady chodí každý den kochat zahradník a specialista na bylinky Oldřich Bednář z brněnských Přízřenic. V nejjižnější čtvrti městské části Brno-jih, kde se úzce střetává zástavba vesnického charakteru s moderní industriální zónou, vytvořil oázu, jakou by na konci polní cesty čekal málokdo. Od vrat ji nelze přehlédnout celou, ale už v první vteřině je návštěvníkovi jasné, že se má na co těšit.

Ráj objevů

V rybníčku se daří všemu živému, lekníny a ryby nevyjímaje. Jakmile přituhne, lze se kochat půvabem hladiny a všudypřítomných stromů skrze velká okna krbem vyhřívaného altánu.Kostrbatá příjezdová cesta protínající kolonii zahrádek dodnes svědčí o tom, že se tu dřív proháněly spíš traktory než auta. Kde by se tady vzala okrasná zahrada? A přece existuje, útulně zacloněná cihlovou zídkou a smaragdovou oponou z tújí si hoví mezi zoranými poli jako oáza v poušti.

„Na počátku devadesátek tu všude rostlo obilí,“ vzpomíná Oldřich, „výhodou bylo, že jsme sem nemuseli navážet ornici,“ pochvaluje si zdejší pěstební médium, ve kterém prý všechno roste jako z vody. První a zároveň nejmladší partie, které jsou pouhé čtyři roky a do níž kolemjdoucí vidí skrze kovaná vrata, zaujme však zcela jiným materiálem. Pochozí plochu zde tvoří světlý hrubozrnný písek smíchaný s jílem.

„U bazénu evokuje pláž, skvěle se na něm hraje koulená, a hlavně nechává dokonale vyniknout barvám a tvarům rostlin jakéhokoli druhu,“ vyjmenovává majitel přednosti tohoto pevného, k chůzi přívětivého, na údržbu nenáročného a relativně levného povrchu. Efektně jej oživují pásy z pálených cihel, jež nacházejí odezvu ve zděných plotových sloupech.

Kouzlo této skupiny tkví v rozmanitosti použitých rostlin. Růže přináší něžné květy, trávy s javorem se loučí hrstmi zlata a rumělky, zatímco zeravy a jedle působí svěže jako na jaře.Dříve než kroky zamíří ke koupacímu bazénu s vodotryskem, zastaví se u velkorysého záhonu s víceetážovou výsadbou. V nejspodnějším patře se mezi travertinem krčí skalničky s čarověníky. Těsně za nimi Oldřich vsadil na nevšední sestavu – napadlo by vás zkombinovat růžově kvetoucí růži s červenolistým javorem a borovicí? Nad nimi povlávají odkvetlé dekorativní trávy a na celou kompozici shlíží z výšky dvou metrů mladé jedle. Sluníčko rozzářilo vysokou živou stěnu ze stříhaných habrů, která se vine prostředkem zahrady jako zlatá nit. K objevení toho, co se skrývá za ní, vybízí obloukový průstřih.

K cestě za dobrodružstvím láká dlážděný chodník, vedený v dlouhé přímce k rodinnému domu. Po jeho levé straně se v několika „pokojících“ oddělených živými ploty nacházejí skvostné výjevy s abstraktními plastikami, lámanou skálou nebo třeba kamenným umyvadlem, ve kterém se za slunných dnů čvachtají vrabčáci a kosi. Výhledu na vzdálenost větší než tři čtyři metry brání dřevěné plotové dílce popnuté plaménkem.

Právě ustavičné napětí, vzrušení z dosud neobjeveného dělá tento 5 000 m2 velký pozemek, rozčleněný do mnoha menších zahrádek a zákoutí, jedinečným. Nezapře v sobě inspiraci z návštěvy ukázkových zahrad v holandském Appelternu. „Vždycky po návratu musím něco změnit, přidat, to mě na tom baví, jinak by to byla nuda,“ svěřuje se Oldřich. Díky tomu si dnes naproti lavičce pod zežloutlou střechou z platanů tiše prozpěvuje fontánka a za habrovou stěnou zase hlasitě pobrukuje vodopád.

Stromy v hlavní roli

Komu by se chtělo sedět doma, když se může uvelebit na lavičce pod zlatou střechou z platanů? Doprovodný šepot trav a padajícího listí působí na mysl unavenou z práce téměř terapeuticky.Zeptala jsem se Oldřicha, co by podle něj v dobře založené zahradě nemělo chybět. Odpověděl bez váhání stejně jako většina jeho kolegů zahradníků a zahradních designérů: „Stromy.“ Dodal ještě, že by měly být vůbec tím prvním, co do země vysadíme. Důkazem jeho slov jsou urostlé listnáče v nejstarší, bezmála patnáctileté části zahrady nejblíže domu. Do mnohametrové šíře rozkládá korunu Oldřichova favoritka lípa srdčitá. Trávník pod ní je posetý zlatými srdíčky a zdá se krásnější než luxusní perský koberec. Překvapivě žádný list se nepovaluje u kmene slivoně myrobalánu Nigra. Divoké husy jsou už dávno na tahu a ona se stále pyšní hustou kšticí vínových listů.

Domov tu našel také ořešák. Toho si pěstitel necení ani tak kvůli plodům či půvabu, jako spíš kvůli stínu, kterým po hodinách strávených řízkováním bylinek ve vyhřátém fóliovníku dokonale ovlažuje tělo i mysl. Když po jeho zbrázděné kůře stékají poslední teplé paprsky slunce, vidíte v něm největšího krasavce mezi stromy, třebaže mu na opačném konci zahrady konkurují urozený liliovník tulipánokvětý a jinan dvoulaločný latinsky nazývaný Ginkgo biloba. Oči zmožené jejich hýřivými odstíny najdou zklidnění v zeleni břečťanu, borovicového a smrkového jehličí, v jalovcích, cypřišcích či nebetyčných tújích, které zvědavě pozorují život okolo zarybněného rybníka. 

U lesklé dominanty, vyšperkované rákosím a lekníny, je stejně krásně v říjnu jako v létě, jen už u ní nepanuje čilý ruch, ale klidná meditativní atmosféra. Tu si ostatně lze vychutnat i ze zahradního altánu s vestavěným ohništěm, kam se pohodlně vejde až deset lidí. Zahradu v podzimním hávu promyšleně doplňují pestrobarevné keře svíd, skalníků, popínavky, jako jsou přísavník s podražcem, či nádherné duo složené ze stříbřitých perovskií a neúnavně kvetoucích svíčkovců (Gaura).

Velké detaily

K dokonalé zahradě patří dekorace. Spoustu si jich šikovný Oldřich vyrobil sám a rozptýlil je na zemi i ve vzduchu. (4)Zajímavá skladba rostlin a jejich barev rozhodně není jediný způsob, jak docílit přitažlivého vzhledu. Kromě zásobování trhu víc než šedesáti druhy bylinek a koření se Oldřich v rámci svého koníčku věnuje tvorbě zahradních dekorací nejen z kovu. Roztroušené jsou všude po zahradě a nejvíc bodují právě v době, kdy rostlinám dochází dech. V záplavě žluti lipových větví se krásně vyjímá koule svařená ze starých klíčů nebo Vánocemi inspirované ozdoby s rezatou patinou zavěšené na řetězech.

Drobnější sošky nebo tvarově výjimečné kameny zahradník vyzdvihl na vztyčené pražce, aby náležitě vynikly. Každého pobaví plechová cedule s nápisem přírodní památka a do úžasu přivedou sloupková boží muka umístěná pár kroků od lípy, přesně tak, jak je vídáme ve volné krajině.

„Je skoro neuvěřitelné, co nastane, když do zahrady postavíte pěkný objekt. Prachobyčejný kout zaplaví zvláštní energie a v okamžiku získá neopakovatelnou atmosféru. I na sousední rostliny se najednou začnete dívat jako na umění,“ popisuje vlastní zkušenost Oldřich. Podle něj je nejdůležitější vybrat správnou věc na správné místo, aby výsledek byl opravdu dokonalý. Pak i vysloužilý hrnec z kredence dokáže hotové divy.

Text a foto: Adéla Taitlová


logo MessengerPoslat Messengerem