Čím je místo sušší, tím méně na něm poroste plevel i jakékoliv běžné zahradní rostliny. Naopak existuje mnoho suchomilných rostlin, které dlouhodobě přežijí pouze na takovýchto místech. Spolu s kameny vytvoří nádherné kompozice, které fungují téměř bez údržby po celá desetiletí. A to stojí za trochu té tvořivé námahy při zakládání.

Suché zídky a terasy vytvářejí velmi zajímavé mikroklima pro rostliny i pro pobyt na zahradě. V tomto případě se jedná o takzvanou kráterovou zahradu.Na nejkrásnější formu suchých míst bychom mohli prohlásit zídky z kamenů, pečlivě vystavěné bez pojiv, tzv. na sucho. Obvykle se mezi kameny přisypává jílovitá hlína, která vyplní mezery, podpoří stabilitu zídky při sesedání a poskytne trochu vláhy a živin kořínkům těch odolných rostlin, kterým toto stačí.

Nejlepšího efektu vždy dosáhnete využitím místních kamenů, kamenů recyklovaných ze starých staveb, případně i jakékoliv hromady štěrku a kamenů menších. Nemusíte se bránit ani využití kusů starého betonu. Časem obroste skalničkami, dostane patinu a může směle esteticky předčit i nějaké drahé a do zahrady ne příliš padnoucí kameny dovezené ze zahraničí. Cihly jsou také velmi zajímavý prvek.

Budete-li vybírat rostliny, kterým nevadí trocha vápníku navíc (což je většina běžných dužnatých skalniček a suchomilných bylinek), můžete dovnitř široké zídky nebo do středu nějaké hromady zakomponovat i nezávadnou suť. Místo odvážení kusů starých staveb z nich lze vytvářet takovou krásu, kterou by z komerčně-zahradních materiálů nikdy vytvořit nešlo.

Přírodní, tradiční i moderní styl 

Pravděpodobně se dle nejsnadněji dostupných materiálů budete rozhodovat, zda docílit efekt co nejpřírodnější „skály“, nebo napodobit „zaniklý kus civilizace“. Například krása středomořských městeček a usedlostí spočívá právě v kamenných ruinách a rozpadajících se zídkách, které příroda i lidský záměr rafinovaně kombinuje s pestrou paletou kvítků a listů.

Mně se na suchých zídkách a kopečcích nejvíce líbí ta hravost, kterou do nich lze vložit. Hrát si s kameny, různě je otáčet, pasovat dohromady, dbát na stabilitu i estetiku, prosypávat hlínou, a zároveň tomu nechávat jaksi volný intuitivní průběh. Zděnou zeď z cihel nemůžete stavět tak hravě jako „suchomilný prvek“ ze zbytků rozlámaného betonu, kamenů a cihel. Myslím si, že by si lidé měli na svých zahradách víc hrát a nekoukat už tolik po umělé a chladné dokonalosti moderní (nyní už spíše postmoderní) architektury. Zahrady mají být na hraní, ne na obtíž!

Vyšší zídky nebo ty, které plní nosnou funkci, případně drží svah před sesutím, by samozřejmě měli stavět zkušení odborníci. Když jsem potřeboval vybudovat 2,5 m vysokou zeď kolem vjezdové brány, v níž jsou skryté nosné železné sloupy, sám jsem si na to netroufl. Pozval jsme si partu velmi šikovných kameníků, kteří to vytvořili lépe a stabilněji, než bych si vůbec uměl v tomto případě představit.

Parta profesionálů vytváří z kamenů zeď k bráně, která je nejen funkční – je to umělecké dílo i záhon pro skalničky zároveň. Při šikovném skládání se stabilitou i trvanlivostí vyrovná betonem spojované verzi, krásou ji ovšem daleko předčí.

Mám radost, že zeď je stavěná na sucho, nikoliv betonem nebo zdicí maltou, protože by nešla osázet. Pokud by ji někdo za sto či pět set let chtěl rozebrat, půjde to velmi snadno a získá znovu všechny krásné kameny k použití, neznečištěné a neslepené.

Modernější, ale stále ještě relativně hravou verzí mohou být gabiony. Drátěné klece, vyplněné kameny. Hravost se projeví, pokud do nich kameny vyskládáte různě velké a rovnou přitom mezi ně, nebo potom na vrch sázíte suchomilnou vegetaci. Možností je i gabiony popínat popínavkami, jež mají kořeny v zemi u jejich úpatí.

Bohatý výběr rostlin

Pestrý svět netřesků a jim podobných nenáročných dužnatých druhů je dostatečně dobrým důvodem k vytváření kamenných suchých zídek a záhonů.Výběr suchomilných rostlin je až překvapivě velký. Musíte dobře odhadnout, s jakou mírou suchosti a neúrodnosti máte tu čest. Takové netřesky jsou schopné růst úplně bez půdy, jen na usazeninách a zachyceném prachu a lišejnících na vrcholových kamenech zdí nebo dokonce starých střešních taškách. Může chvíli trvat, než se pevně uchytí, ale pak vytvářejí snadno velké polštáře, které si svou výživu doslova chytají ze vzduchu.

Netřesků je na výběr přebohatá škála všech tvarů a barev. O něco více materiálu pro kořínky potřebují nízké pokryvné dužnaté rostlinky zvané rozchodníky nebo též „sedum“. Podobně jsou na tom lomikameny a třeba nízké mateřídoušky.

Do nižších pater, kde už se mezi kameny vyskytuje půda k prokořenění, lze využít vyšší sukulentní (dužnaté) rostliny, opět třeba vyšší rozchodníky, dokonce i zimovzdorné kaktusy a vyšší středomořské bylinky. Paty zídek lze obsázet jakýmikoliv příjemnými trvalkami, které se k celé kompozici dobře hodí, od kakostů přes kuklíky po nesčetné luční květiny a trávy. Severní stinné a vlhčí úpatí zídek a kopečků je velmi vhodné pro kapradiny, což vytváří nádherný kontrast odlišných mikroklimat.

Více informací k tématu najdete na www.ekozahrady.com

Text a foto: Jaroslav Svoboda, www.ekozahrady.com

logo MessengerPoslat Messengerem