Vytvořit originální zahradu v chatové oblasti a zároveň si uchovat trochu soukromí nebývá vůbec jednoduché. Zahradní architekt Ferdinand Leffler nabídl majitelům starší zahrady s tújemi a břečťanem návrh rekonstrukce, který proměnil nevelký pozemek na moderní přírodní prostor pro bydlení i rekreaci. 

Předpokladem pro kvalitní řešení je podle slov autora konceptu především pečlivá úprava terénu a volba správného rostlinného materiálu. Při výběru druhů je důležité respektovat světelné a stanovištní podmínky rostlin, počítat s růstem dřevin a jejich konečnou velikostí. Neméně důležitý je také architektonický styl rodinného domu a to, co se nachází v přímém okolí. Můžete na to v zahradě navázat, nebo naopak návrhem nevzhledné okolí potlačit.

„Nezapomeňte ani na zahradní detaily, romantická zákoutí a nejrůznější předěly. Zahrada se navrhuje a poté realizuje na dlouhá léta dopředu. Projekt by měl být svým způsobem nadčasový – to neznamená v čase neměnný, ale s principy funkčními i po delší době,“ dodává Ferdinand Leffler.

Nenásilnou přírodní úpravou prošel i vstupní prostor se záhony osazenými stínomilnými trvalkami. Jako chodník slouží zapuštěné nahrubo opracované kamenné desky.

Tajemství zdařilé rekonstrukce 

Co vše je třeba zvážit při rekonstrukci zahrady, na co nezapomenout, abyste byli opravdu s výsledkem dlouhodobě spokojeni, je vidět na tomto konkrétním příkladu. Starší zahrada v chatové oblasti v pražské čtvrti Radotín nebyla v dobré kondici. Na ploše 750 metrů čtverečních se nacházely zanedbané keře, ovocné stromy a uprostřed se tyčil statný smrk pichlavý (Picea pungens). Břečťanový plot a túje rozdělovaly prostor na obytnou část s terasou a dřevostavbou a na část užitkovou s keři a záhony se zeleninou.

Zahrada má vlhký a stinný přírodní ráz, což je dáno blízkostí potoka a smíšeného lesa. Autor rekonstrukce na tento fakt s respektem navázal. S tím souvisela i pečlivá příprava půdy s přidáním kompostu a písku a velmi citlivý výběr rostlin: „Majitelé měli niterný vztah k původní zahradě, proto jsme hodně rostlin, které nevyhovovaly svým umístěním, přesazovali. Byla to taková jemná chirurgická práce. Inspirací pro nový koncept nám byl les, potok a lužní podrost, který proutěným plotem jakoby vstupuje do prostoru, “ vysvětluje zahradní architekt.

Jemné vytyčení hranic

Jelikož se zahrada nachází v poměrně rušné chatové oblasti, bylo třeba myslet na jemnější vytyčení hranic. K tomu posloužil proutěný plot, který dává uživatelům pocit soukromí, plně koresponduje s okolní přírodou i stavbou na pozemku a navíc nevyžaduje téměř žádnou údržbu. Plot je vyroben z mladých, vrbových a lískových prutů bez spojových prvků, není konzervován proti vnějším vlivům a je usazen na původní drátěný plot. Majitelé jej mohou využívat i uvnitř zahrady jako zástěny k zakrytí nežádoucích pohledů nebo k vytyčení zákoutí a předělů.

„V tomto případě byla jistou výhodou již stojící dřevostavba, která svým tvaroslovím odkazovala na celou řadu možných zahradních prvků. U menších prostorů je pro nás výhodnější začít až po dokončení stavby. Malý prostor nedává příliš mnoho šancí na úspěšnou koordinaci stavařů a zahradníků,“ podotýká Ferdinand Leffler.

Na úpravu terasy, schodů a přístupových cest a chodníčků použil žulu a kameny z místního radotínského vápence. Za nejsložitější označuje úpravu terasy, která stála vysoko nad terénem. Bylo nutné ji více přiblížit zahradě. Řešení se našlo v podobě širších schodů, na nichž se dá kromě jiného i posedět a hledět do nitra zahrady: „Sedíte-li na terase nebo na schodech, máte pocit, že jste v kontaktu se zahradou jako takovou, že vás s ní nespojuje pouze úzký pás schodů. Podsadili jsme terasu trávami a vyššími rostlinami tak, aby takříkajíc srostla s terénem. Pokud by tam byly jenom půdopokryvné břečťany, výškový rozdíl by byl nepřiměřeně velký. Tato vyšší podsadba pod terasou a okolo ní ji opticky snižuje a sjednocuje se zahradou,“ vysvětluje autor konceptu.

Bujné rostliny pod vyvýšenou terasou mají za úkol ji opticky snížit a propojit se zahradou. Na oddělení záhonů od trávníku se používá klasický systém: rýč a ruce.

Na dobrém stylu záleží 

Zahrada je taková, jací jsou její majitelé. Zahradní architekt by měl vytvořit prostor pro jejich vlastní imaginaci. V Radotíně zvolili majitelé standardní dřevostavbu s poněkud nestandardními modrými okenními rámy i obložením; preferují přírodní materiály, mají rádi pestré barvy a zahradu vnímají i jako vynikající prostor pro umění. Barevnost trvalkových záhonů vnáší podle jejich slov do zahrady dynamiku a nabízí příjemný kontrast k volně vsazeným sochám a nejrůznějším uměleckým artefaktům.

Důležitým prvkem jsou pro ně ovocné stromy, které ve většině případů zůstaly, nově se vysázelo několik bříz a jabloní. V podrostech se nachází široká paleta keřů, nejčastěji muchovníky a hortenzie, z trvalek například čemeřice, sasanky či alchemilly.

Poměrně velký prostor zaujímá tradiční užitková zahrada s vyvýšenými záhony z modřínového dřeva, pro niž bylo nutné hledat nové, světlejší místo. Nicméně také okrasná část zahrady je protkaná jahodami, malinami, ostružinami, bylinkami a vlčími máky.

Členění zděděné po původní zahradě je v novém konceptu pouze formální. Po rekonstrukci se vše vzájemně prolíná. Přírodní prostor vybízí k relaxaci na trávníku, na lavičce okolo kmene mohutného smrku či na houpacích křeslech. To vše v nádherném pestrobarevném společenství rostlin za zvuku zurčícího potoka a s lesem v zádech v krajině trampských osad a potlachů. Takřka ideální prostor pro odpočinek, hry, setkávání, stolování, radosti ze zeleně či z pouhého bytí.

V zadní části, kde zahrada navazuje na lužní les, přibyla houpací lavička. Nové výsadby jsou koncipovány tak, aby přirozeně navázaly na stromový porost a zakryly hranici mezi zahradou a okolím. Na jaře zpestřují prostor také vlčí boby a pivoňky.

Slovo architekta

„Zahrada je v jistém smyslu výzva. Výzva poznat lépe sám sebe, svoji rodinu a její potřeby a dávná přání…“

Ing. Ferdinand Leffler, zahradní architekt, Ateliér Flera, www.flera.cz

Text: Vlastimil Růžička, Foto: Atelier Flera