V přírodních zahradách voda udržuje zdravé mikroklima a láká k sobě všechno živé. Přirozený smysl má i zadržování vody v krajině a hospodaření s dešťovou vodou. 

Mít na pozemku studnu, potůček nebo rybník je jistě velké výhra. Zvláště pak v období, kdy ceny vody a energie šplhají do závratných výšek, hrozí nám sucha, záplavy a počasí je naprosto nepředvídatelné.

Malé domácí krajiny

V přírodních zahradách voda udržuje zdravé mikroklima a láká k sobě všechno živé. Přirozený smysl má i zadržování vody v krajině a hospodaření s dešťovou vodou.Déletrvající srážky představují pro zahradníky jeden z největších problémů. Dešťová voda se nemá kam vsakovat a napřímenými toky rychle opouští krajinu mezi obytnými budovami, podél asfaltových a betonových cest.

Tento nevratný civilizační fakt lze alespoň trochu zmírnit budováním soukromých přírodních zahrad, malých domácích ekologických krajin.

Zkušení zahradníci dokážou navrhnout vhodné uspořádání prvků a vysvětlí, jak rozumným hospodařením aspoň trochu přispět k tomu, aby následky povodní a přívalových dešťů nebyly u nás natolik vážné – barevný kvetoucí trávník jistě přečká dlouhá období mokra i sucha lépe než pseudoanglický elegán s vydlážděnou příchozí cestou; záhony s trvalkovými výsadbami budou jistě méně poškozené než ty s jednoletými květinami nebo klasickou zeleninou v řádcích…

Jak odolat velkým srážkám 

Specialistka na ekozahrady Jana Nováková říká, že čím více rostlinných pater (stromy, keře, byliny, liány, plazivé rostliny pokrývající povrch), tím více lze zachytit srážkové vody, postupně ji vydat a ochránit povrch půdy a celkový život v zahradě.

Zachycení vody napomáhají i různé prohlubně a terénní nerovnosti. V trávníku by asi překážely kosení, ale dají se dobře začlenit třeba do trvalkových výsadeb.

Pokud máte zahradu ve svahu, kde je při prudkých deštích riziko povrchového odtoku vysoké, je dobré svah přerušit terasami, výsadbami keřů, případně je doplnit o příkopy (tzv. svejly), které vodu zachytí a umožní její vsáknutí. Vhodné jsou i různé vodní nádrže, případně další plochy (na principu polderů), které mohou vodu pojmout.

Dobrým uspořádáním prvků v zahradě a promyšleným vysázením flóry lze alespoň částečně zabránit následkům povodní a přívalových dešťů a pomoci tak i naší přírodě.Při přívalových deštích počítejte s tím, že voda, která zaplavuje pozemek, bude pravděpodobně znečištěná, může obsahovat i nebezpečné látky. Stejně tak naplavené bahno. Je třeba pracovat v rukavicích a holinách, oděv vyprat nebo nechat vyčistit. Zahradu je pak nutné čistit na všech úrovních: vodu, půdu, rostliny i vybavení. Nejdříve očistit stromy a keře (oklepat, spláchnout), potom květiny a trávník. Bahno rozhodně nedávejte na kompost, který pak budete vracet do zahrady. Jedlé plodiny už v tomto roce nebude možné konzumovat. Doporučuje se co nejdříve půdu kypřit, aby se netvořil škraloup a půda vysychala. Se setím a sázením počkejte až na vhodnou vlhkost.

Je třeba pomoci obnovit půdní život zeleným hnojením (rostliny brukvovité, bobovité, svazenka, pohanka, některé obiloviny), při výsadbách lze použít mykorrhizní preparáty (např. Symbiom). Půda potřebuje kvalitní živiny (kompost), případně také prach z lomu (předem si zjistěte složení) na doplnění minerálů. Odolnost rostlin posilujte bylinnými výluhy a jíchami.

Samostatnou kapitolu představuje znečištění studny, zejména pokud je zdrojem pitné vody. Zde je nutné postupovat přesně podle metodiky Ministerstva zdravotnictví ČR.

Voda přitékající do jezírka z roury by měla být vedena oklikou. Ideálním řešením je kaskádovitý potůček, kde voda protéká přes jednotlivé stupně nebo malé vodopády. K zachycení dešťové vody na větších a svažitých pozemcích se využívají speciální příkopy (svejly), pomohou v období přívalových dešťů omezit povrchový odtok.

Dobré využití dešťové vody

K zachycení, kromě běžných sudů, existuje mnoho typů rezervoárů, nejčastěji se doporučují ekologické podzemní zásobníky. Jejich výhodou je relativně stálá teplota vody a absence světla. Tyto faktory by měly zajistit zdravé prostředí, zamezují šíření mikroorganismů a snižují nebezpečí nákazy uskladněné vody.

Lze využít zásobníky betonové, které jsou poměrně pracné na montáž, nebo zásobníky sklolaminátové, které jsou lehké, snadno se montují, ale nemusí být tak odolné proti zemním tlakům. V nabídce jsou i zásobníky svařené z plastových, nejčastěji polypropylenových desek. K montáži ale bohužel často patří i budování základové desky a betonování stěn.

Zřejmě nejjednodušší na montáž budou nádrže plastové monolitické, nejčastěji polyetylenové, které není nutné při montáži betonovat. Zvýšenou pozornost věnujte správnému výběru nádrže, zvláště pokud máte na pozemku vysokou hladinu spodní vody. Pro takové případy jsou vhodné nízké nádrže. Při dostatečném krytí zeminou jsou odolnější vůči vztlakové síle. Jejich konstrukce stěny bývá většinou robustnější.

Velikost nádrže se odvíjí od plochy odvodňované střechy a vydatnosti srážek v dané lokalitě. Typ nádrže dále závisí na geologických podmínkách a také na účelu využívání dešťové vody (pro zalévání zahrady, na praní a mytí, zda jí chcete nahradit pitnou vodu, pro splachování toalet atd.). V nabídkách firem nejsou pouze nádrže a rezervoáry, ale také celé systémy pro efektivní využívání srážkových vod.

Pro dosažení maximálního efektu doporučují výrobci využít vodu v domácnosti (splachování WC, úklid a popřípadě i praní) i pro zavlažování zahrady. Součástí systémů bývají čerpadla, různé armatury, filtry a také centrální kompaktní jednotky, které zajišťují automatický provoz celého systému.

Slovy odborníka

Petr Havel, šéfredaktor portálu Naše voda:

Petr Havel, šéfredaktor portálu Naše voda„Několik posledních let, a ten letošní podle všeho nebude výjimkou, se celá naše země potýká s dříve nepříliš častým rizikem nedostatku vody. Ani ne tak pitné, jako spíše užitkové vody, například na zavlažování zemědělských plodin nebo plodin pěstovaných na zahrádkách. K tomu, jak omezit tato rizika, ale také rizika vyšší intenzity lokálních povodní z přívalových dešťů, přitom může svým dílem přispět i každý zahrádkář či majitel domku s okolním pozemkem.

Již při zakládání zahrad a zahrádek je vhodné zabudovat do struktury zahrad a zahrádek stromy, které již po několika letech růstu začínají bránit vyššímu odparu vody z pozemku a zlepšují tak lokální mikroklima včetně vyššího zadržování vody. Zásadním prostředkem je pak maximálně možné využívání prostupných materiálů na cestách a cestičkách na dotčeném pozemku, což umožní lepší vsakování vody (což je i částečnou prevencí povodní). To se projeví posílením zdrojů podpovrchových vod na pozemku. Lepším materiálem než často používaná zámková dlažba jsou různé druhy štěrku.

Schopnost zeminy zadržet na pozemcích vodu výrazně zvyšuje využití organické hmoty při jejím hnojení. Pro případ ekologického hospodaření, ale i docela běžného využívání zeleniny či ovoce z vlastní zahrádky je pak klíčový zdroj vody na zalévání. Nejvhodnější je dešťová voda zachycená do nádob instalovaných v místech, kde se dešťová voda kumuluje (například pod okapy a podobně).

Šetření s vodou a využití srážkových vod podporuje svými programy Ministerstvo životního prostředí ČR (MŽP) v rámci Národního programu Životní prostředí (NPŽP) (podrobnější informace můžete najít na webu Naše voda, případně přímo na webu Státního fondu životního prostředí). Je přitom vhodné vědět, že pokud se na zalévání využívá voda z nepředčištěných povrchových (tedy nedešťových) zdrojů, existuje velké nebezpečí, že se (zejména v zelenině) budou koncentrovat chemické látky, splachované z polí. Takto zalévaná zahrádkářská produkce obsahuje mimo jiné i dnes široce diskutovaný glyfosát, a to v koncentracích stonásobně vyšších, než je tomu v klasické pitné vodě.

Zatím nepříliš uplatňovanou technologií, která je ale vhodná pro vytváření větších zásob vody, je takzvaná řízená umělá infiltrace, o níž nejvíc vědí ve Výzkumném ústavu vodohospodářském T. G. Masaryka. Je zřejmé, že nakládání s vodou na zahrádkách a potenciál retence vody na malých pozemcích má v ČR velké rezervy. Zlepšit nežádoucí stav lze přitom mnoha metodami a cestami, přičemž univerzální recept neexistuje – záleží především na lokálních podmínkách. Uvedené příklady jsou tak jen vrcholem pomyslného ledovce, o němž je známo, že jeho hlavní a podstatně větší část je skrytá pod hladinou.“


Text: Vlastimil Růžička, Foto: Jana Nováková, Petr Havel