Této verzi jedlého lesa říkám pracovně „tvrdý sad“. Jeho hlavní plodinou jsou totiž tvrdé skořápkové plody, dřevo těchto stromů patří též k těm tvrdším. Může být v části větší zahrady, v řadě podél dlouhé příjezdové cesty, nebo nahradit obilné pole.

Jste-li majiteli kusu pozemku třeba v kategorii orná půda, trvalý travní porost nebo sad, z legislativního hlediska je důležité, že tvrdý sad je stále sad, nikoliv les.Máte u domu nebo někde opodál větší kus země, nebaví vás jen kosit trávu a nic víc z toho nemít? Nebo zvažujete investovat peníze do koupi pozemku? Proč nenechat přírodu, aby tam pro vás jako bonus vytvářela výživné dobroty a krásná místa? Také zemědělci mohou proměnit některá vyčerpaná polomrtvá pole na krásné sady a mezi řadami, než stromy vyrostou, stále pěstovat polní plodiny. Výnosy jedlých kaštanů, ořechů a žaludů z hektaru mohou předčít výživově i ekonomicky výnosy konvenčního obilného pole na stejné ploše. Jedlé kaštany jsou obsahem polysacharidů a bílkovin srovnatelné s obilím.

Vlašské a lískové ořechy jsou bohaté na olej, což znamená, že při stejné váze mají větší kalorickou hodnotu než obilí a vlašáky mají poměrně vysoký podíl bílkovin. Jen postrádají lepek, což může být dobře. Velká část lidské populace zřejmě vinou nadměrné celoživotní konzumace bílé pšeničné mouky v kombinaci s mléčnými výrobky trpí větší či menší alergií na lepek. Po vylisování oleje z ořechů máte ořechovou mouku. Kaštanová mouka je velmi chutná a ceněná. Kaštany kromě rozpékání v troubě nebo na pánvičce můžete využít i k výrobě piva, sladkých krémů, omáček, pečiva, kaší, dezertů a podobně.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Legislativa výsadby stromů

Jste-li majiteli kusu pozemku třeba v kategorii orná půda, trvalý travní porost nebo sad, z legislativního hlediska je důležité, že tvrdý sad je stále sad, nikoliv les. Ořechy i jedlé kaštany jsou pomologicky řazeny mezi ovoce, hlavním produktem jsou plody, vedlejším dřevo. Na tyto kategorie půd je možno sázet ovocné stromy a veškeré další doplňkové dřeviny bez jakýchkoliv změn. Můžete ho tedy vysadit nejen na zahradě, ale prakticky kdekoliv, kde je na to místo.

Plody ořešáku černého intenzivně voní, lze je použít k výrobě šperků i tmavého barviva.Sázet nový oficiální „lesní“ les na těžbu dříví na větší ploše vyžaduje katastrální změnu na lesní pozemek, což by bylo nevýhodné. Lesní stromy a keře, které slouží jako větrolamy, živé ploty, rozptýlená zeleň, remízky nebo podpůrné dřeviny, můžete sázet též na všechny půdní kategorie, výjimkou mohou být lokální předpisy oblastí CHKO. Pozor jen na ochranná pásma různých inženýrských sítí, stínění sousedům, zasahování na cizí pozemek nebo do cesty.

Kolik místa potřebujeme?

Dospělý ořešák nebo kaštanovník má průměr koruny 10 až 15 metrů. Počítejte tedy minimálně 100 m2 na jeden strom, raději však o něco více. Koruna musí mít prostor k plnému rozvoji, aby strom dobře plodil a byl zdravý. Na zahradu 1 000 m2 tedy můžete umístit malý tvrdý sádek o počtu 4 hlavní stromy (třeba 2× ořešák a 2× kaštanovník) a několik menších doplňkových a ještě zbude místo na ovocný jedlý les (ten „měkký“), záhonky, trávník i jezírko. Na hektar se vám vejde přibližně 80 hlavních stromů.

Podzimní hra barev pekanů a hikory ořechovců. Zelené listy v popředí patří olším šedým, které dávají do půdy dusík a tím sad hnojí.Design tvrdého sadu

Tvrdý sad by měl být druhově rozmanitý, trvale udržitelný, snadno založitelný a plodit něco by měl již od samého začátku. Dokonce ho můžete v některých částech roku využívat i jako výběh pro drůbež nebo jiná domácí zvířata, která neohrozí stromy a keře (většinou i proti divoké zvěři jsou nutné lokální drátěné ochrany všech sazenic stromů). Monokultura výsadeb, tedy omezené smýšlení o přírodě, vždy vede k rozvoji chorob, jednostrannému vyčerpání půdy, nutnosti nasadit chemii na ochranu i hnojení plodin, a tím i k degeneraci a trvalé neudržitelnosti celé výsadby. Proto je nezbytné od začátku plánovat výsadby polykulturní neboli smíšené, které do jisté míry napodobí dokonalost fungování pralesa. Což nespočívá nutně v typickém pralesním chaosu nebo „neuklizenosti“.

Větší živočišná i rostlinná biodiverzita, i kdyby byla v rovných řadách (což není nejhezčí), vytváří množství užitečných vztahů, které vaše výsadby chrání proti přemnožení jakýchkoliv škůdců. Bonusem pestrých výsadeb je krása, rozmanitá a postupná sklizeň, tvorba kvalitnějšího humusu v půdě, rozvinutější půdní život od mikroorganismů až po půdní houby a bohatší bylinný podrost. Jednoduše řečeno, na takovém místě je radost být, procházet se i sklízet.

Návrat ke "kořenům"

„Z dlouhodobého hlediska není důvod, proč by na polích nemohly být jednoleté plodiny nahrazeny plodícími stromy jako naším hlavním zdrojem potravy. To by bylo revolucí nejen v zemědělství, ale také v naší krajině. Zmizela by otevřená pole obilí a travin, jež by byla nahrazena sady a jedlými lesy, možná jen s tolika mýtinami, kolik dnes máme remízků (skupinek stromů v polích). Naše krajina by přestala být imitací prérie nebo stepi a připomínala by to, co tu bylo, než jsme vše obrátili vzhůru nohama – les.“ (The Earth care manual, Patrick Whitefield)

Pro dobré opylení stromů

Ořešáky i kaštanovníky jsou stromy cizosprašné, opylované větrem, takže potřebujete mít poblíž sebe dva kusy stejného druhu, ale jiné odrůdy. Například 2× ořešák, jeden odrůdy Mars a druhý třeba Seifersdorfský, nebo dva ořešákové semenáče. Každá odrůda se šíří množením z částí těla jediného původního stromu, takže libovolný počet stromů jedné odrůdy se z hlediska opylení vnímá stále jako jediný strom, neopylí se navzájem.

Dokonalý odkaz potomkům

Jednoho dne, možná staletí vzdáleného, tento sad poskytne vašim potomkům cenné kvalitní dřevo (přirůstá každým rokem jako vedlejší produkt) a superúrodnou půdu, kterou si budou moci osázet, čímkoliv oni uznají za vhodné. O dobře založený tvrdý sad, starší deseti let, se už skoro nemusíte nijak starat, třeba jen kosit zbytky louky pod stromy, dokonce i kosení časem přestává být nutné, když stromy udělají stín a kvanta listí. Když chcete, můžete sbírat plody, když ne, nic se neděje, tvrdý sad si vystačí sám.

Hlavní druhy stromů pro tvrdý sad

Mladý ořešák japonský s čimišníkem v pozadí, který mu také dodává dusík.Níže zmíněné stromy mají podobné nároky na půdu i vláhu, mohou tedy na většině pozemků s dobrou půdou růst společně. Nosné budou zřejmě ořešáky, ořechovce a kaštanovníky. Z ořešáků můžete použít jako hlavní ořešák královský, se všemi jeho kvalitními odrůdami (nebo zasadit ty nejlepší plody), jako doplňkové lze vyzkoušet ořešák černý, japonský, popelavý, mandžuský a ořechovce vejčitý, dřípatý a pekan.

Ty také mají velkoplodé odrůdy. Stromy původem ze severních lokalit Ameriky a Asie jsou dobře mrazuvzdorné, jen se u nás zatím nedají běžně sehnat. Jedlý kaštan (kaštanovník setý) má také v zahraničí své populární velkoplodé odrůdy, ale semenáče těch, co tu již rostou, plodí dostatečně dobře. Můžete je najít, plody si nasbírat a vysít (ihned po sklizni zasadit plody do květináče, a nechat do jara na chladné bezmrazé chodbě, udržovat mírně vlhké).

Další skupinou by mohly být duby s jedlými plody. V dávné i nedávné historii Evropy se žaludy jedly ve velkém, ty hořké se vyloupané různě luhovaly ve vodě, aby ztratily hořkost, vyráběla se z nich mouka a pekl chléb. Metod na zbavení žaludů hořkosti je mnoho, ale nejlepším řešením je vybírat a šlechtit žaludy (duby), které jsou stejně sladké a bez hořkého taninu, jako jedlý kaštan. V Anglii již mají několik odrůd, špatně se zatím shání. Dub je nesmírně odolný a dlouhověký strom s hlubokými kořeny. Využijeme-li jeho sladké formy žaludů na produkci smysluplné potravy, máme vyhráno.

Dále se o pozornost hlásí lísky. Za velké stromy líska turecká, za keřostromy pak líska obecná a líska největší, obě se svými velkoplodými odrůdami.

Doplňkové stromy pro tvrdý sad

Sad takového lesního charakteru je možno doplnit pro větší druhovou pestrost divočejším ovocem, které se může, ale nemusí pravidelně sklízet. Zbytky sklidí ptáci a drobná zvířátka na zemi, která se odvděčí péčí o zdraví sadu. Divokým ovocem myslím například jeřabiny, zejména jedlou formu s názvem Moravský sladkoplodý jeřáb neboli Edulis. Další druhy a odrůdy jedlých jeřábů k nám přicházejí z Ruska, na podzim jsou jedlé a chutné i syrové, natožpak v marmeládách třeba v kombinaci s jablky. Většinou jsou to mezidruhoví kříženci nejvíce připomínající jeřáb prostřední (Sorbus intermedia). Oskeruše je další příbuzná s velkými zpracovatelnými plody a kvalitním dřevem. Zájem o ni v poslední době velmi stoupá. Jeřáb břek má též využitelné jedlé plody.

Králem tvrdých sadů je jedlý kaštanovník. Jak ho získat? Nejlepší je vysít si je v říjnu z plodů stromů rostoucích ve vašem kraji. Květináč s výsevem uchovejte do jara na chladné chodbě.Začlenit lze i jinan dvoulaločný, pro sklizeň léčivých listů, případně jeho smrdutých, ale jedlých plodů. Na jihu sadu mohou růst moruše, velkoplodé hlohy, mišpule a myrobalán.

Keře, menší stromy a zelenina

Plně osluněné jižní okraje či větší vnitřní mýtiny a paseky mohou být osázeny aroniemi či velkoplodými růžemi, hlošinou okoličnatou a mnohokvětou, rakytníkem a maliníkem. Alespoň částečně osluněné okraje sadu nebo případné širší vnitřní cesty lze lemovat mnoha jedlými nebo medonosnými keři a stromky, jako jsou rybízy, angrešty, dříny, muchovníky, višně, ušlechtilé ostružiny, zimolezy kamčatské, mahonie, černý i červený bez nebo léčivý eleuterokok ostnitý, jehož kořeny plně nahradí ženšen, a spoustou broskví a meruněk vypěstovaných z pecek.

Všechny tyto dřeviny samozřejmě mohou růst i na plném slunci. Toho ale později v tvrdém sadu kromě jižní strany moc nenajdete, jedině že byste nechali cíleně větší rozestupy mezi stromy, nebo tvořili paloučky. Nicméně většina zmíněných keřů a stromků se spokojí i s menším osluněním, když my se spokojíme s menší plodností. V prvních dvaceti letech ale může z těchto doplňkových dřevin pocházet hlavní část veškeré produkce, protože stromy rostou pomalu a slunce bude spousta. V době, kdy hlavní stromy dosáhnou plné plodnosti, některé malé keře (rybíz, angrešt) a broskve i meruňky budou u konce své životnosti. Nové si vysadíte mezitím zase jindy, na slunci, keříkům lze pohřížit do země boční větve, které zakoření a vytvoří i v polostínu nový keř.

Vdechnete jim tak nový život o kus vedle. Dobrý nápad je v počátcích po založení sadu sázet do zatím slunných prostor mezi stromy i různé nedřevnaté vytrvalé i jednoleté plodiny. Například na kopečcích zkompostovaného hnoje sklidíte spousty dýně hokkaido, můžete začlenit topinambury nahrazující brambory, rebarboru, křen a vůbec cokoliv, co vám tam poroste. Zlepšení půdy pěstováním zeleniny ocení i stromy.

Podsadba dusíkáči

Králem tvrdých sadů je jedlý kaštanovník. Jak ho získat? Nejlepší je vysít si je v říjnu z plodů stromů rostoucích ve vašem kraji. Květináč s výsevem uchovejte do jara na chladné chodbě.Ořešáky a kaštanovníky mají v mládí, ve fázi růstu, velké nároky na dusík. V permakulturní literatuře najdete zajímavé záznamy o úspěšných pokusech s podsadbami těchto velkých stromů dřevinami produkujícími dusík. Tím se prý až o 50 % zvýšila rychlost jejich růstu do výšky a v průměru kmene. Přírůstky v koruně byly dvoj- až trojnásobné oproti sousednímu srovnávacímu sadu. Větší stromy navíc mají delší životnost a vyšší plodnost. Tuto podsadbu může u nás tvořit čimišník stromovitý, olše šedá, lepkavá a italská, žanovec měchýřník, rakytník řešetlákovitý, hlošiny úzkolistá, mnohokvětá a okoličnatá, a netvařec křovitý. Tyto dřeviny dodají přírodní cestou důležité hnojivo, kterým je dusík získaný ze vzduchu ve spolupráci s bakteriemi na kořenech.

Až hlavní stromy jednoho dne vyrostou, vzniklý stín nebo polostín tyto sluncomilné pomocné dřeviny vyřadí ze hry (pokud nerostou na jižní straně sadu). To je styl výsadby uplatňující zákon přírodní sukcese, takže tak je to v pořádku. Pomocné dřeviny lze do té doby i kopicovat (seřezávat u země), dřevo případně využít a zbytky větví házet na hromádky ke stromům jako mulč pro tvorbu humusu. Některé z nich plodí využitelné plody a sad se tak dá (i komerčně) využít, než hlavní stromy vyrostou.

text: Jaroslav Svoboda, foto: autor