Přestože se skalky a vřesoviště častěji oddělují, mohou se za určitých podmínek vhodně doplňovat. Vřesy a vřesovištní rostliny ovšem nejsou skalničky, mají úplně jiné požadavky. Nabízíme možná řešení.

Cesta přes výsadbu znásobuje potěšení z kousku živé přírody.Ostravská zahradní architektka Danuše Vaňková představuje ve svých návrzích různé alternativy a vysvětluje, že vřesoviště a skalka na jednom místě může být velmi krásný a úspěšný projekt. Ale pouze za předpokladu, že se pečlivě připraví propustná půda s kyselou reakcí a pro osázení se vyberou pouze druhy milující takováto stanoviště. Také skalky a jejich kameny musejí splňovat určitá kritéria. Kurátorka pražské botanické zahrady Romana Rybková navíc dodává, že na zahradním vřesovišti nemusí růst pouze klasický vřes. Máme na výběr z desítek odrůd vřesovce.

Druhy kvetoucí na jaře

Berberis candidula dřišťál bělolistý
Berberis buxifolia ´Nana´ dřišťál zimostrázový
Cassiope kasiope
Erica carnea vřesovec pleťový
Kalmia mamota
Kalmiopsis mamotěnka

Druhy kvetoucí v létě

Calluna vulgaris vřes obecný
Daboecia dabécie
Erica cinerea vřesovec popelavý
Erica vagans vřesovec těkavý

Druhy s podzimními plody

Arctostaphylos uva-ursi medvědice lékařská − tmavočervené peckovice jedlé
Gaultheria procumbens libavka poléhavá − červené plody jedlé
Pernettya mucronata pernétye špičatá − bílé až červené bobule (dvoudomá rostlina)
Vaccinium vitis-idaea ´Koralle´ brusnice brusinka − červené lesklé bobule jedlé

Trávy pro vřesoviště

Deschampsia cespitosa metlice trsnatá
Festuca gautieri kostřava
Festuca glauca kostřava
Helictotrichon sempervirens ovsíř vždyzelený
Miscanthus sinensis ozdobnice čínská
Molinia bezkolenec
Pennisetum alopecuroides dochan psárkovitý

Vybírejte kyselomilné rostliny

Rovinaté vřesoviště tvoří centrum zahrady a je na něj vyhlídka z různých stran.Mezi kyselomilné rostliny patří všechny druhy vřesů a vřesovců a také kalmie, libavky, brusnice, pierisy a pěnišníky, které můžeme doplnit vhodnými jehličnany, trávami a trvalkami. Důležité je, aby vřesy a vřesovce nebyly zastíněné, pokud možno bez přímého opadu listí. V kompozici je umisťujeme na volná, slunná místa a teprve pak v pozadí umístíme vyšší dřeviny. Důležitý je celkový koncept i samotná stavba skalky a vřesoviště. „Slunná skalka se hodí pro vřesovištní rostliny, pokud na její stavbu vybereme kameny, štěrk a písek z kyselých hornin, nikoli vápenec, který se na stavbu klasické skalky používá,“ upozorňuje Danuše Vaňková. Jak je vidět z jejích návrhů, krásné kompozice vznikají velkorysou výsadbou vřesů nebo vřesovců v jednolitých plochách nebo ve skupinkách mezi kameny. Tak nejlépe vyniknou barvy jejich květů či listů.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Vřesovištní skalka může zkrášlit svah i pod moderním domem.Aby se vřesoviště více podobalo přirozenému společenstvu, oživuje architektka kompozici sloupovitými jalovci a přidává trsy trav, aby bylo vřesoviště tvarově a výškově atraktivnější. V pozadí chrání výsadbu vyšší jehličnany a celou kompozici uzavírají bělokmenné břízy, stromovité hlohy nebo jeřáby ptačí. Vřesovištní skalku lze dále ozdobit zakrslými borovicemi a smrčky, kručinkami, janovci, čilimníky, stálezelenými dřišťály a také trávničkou, kociánkem, mateřídouškou, rozchodníkem, ožankou nebo pavincem vytrvalým.

Pokud velmi toužíte po specifickém vzhledu vřesovištního společenstva v oblastech se zásaditými půdami, radí Danuše Vaňková vysadit vřesy a vřesovce spolu s malými vřesovištními rostlinami, například dabéciemi, pernétyemi, kasiopemi do nádob s upraveným substrátem. Na zahradách s přirozeně kyselými půdami vylepšíte budoucí záhon či skalku pískem, rašelinou, listovkou a jejich povrch kůrou. O malé vřesovištní keříky je nutné pečovat každoročním sestřihem. Hluboký střih u druhů kvetoucích v létě se provádí od poloviny března do poloviny dubna, u druhů kvetoucích na jaře se střihem počkáme na polovinu května.

Slovo odborníka

„Málokdo ví, že náš domácí vřes obecný je jen jediný druh rodu, zatímco vřesovců je známo kolem 740 druhů. Z nich naprostá většina roste na africkém kontinentu, na Madagaskaru, Maskarénách, jeden obývá Arábii a okraj Sahary a asi 20 druhů roste v Evropě. Většinu vřesovců najdeme na stanovištích s písčitou, propustnou, chudou a většinou kyselou půdou, ale není to pravidlem, vyskytují se téměř ve všech typech vegetace, několik druhů i na vápencích. Vřes obecný má léčivé účinky, používá se při zánětech močových cest, revmatismu a léčí i dnu. Vřesovce se ve farmacii nepoužívají,“ prozradila nám Romana Rybková, kurátorka botanické zahrady v Praze.

Vřesy a vřesovce na zahradě i doma

Vřesoviště s pečlivě zvolenými druhy nabízí kompozici zajímavou po celou sezonu.Na zahradním vřesovišti nemusí růst pouze vřes, ale celá řada odrůd vřesovce. Vřes obecný (Calluna vulgaris) totiž potkáváme hlavně v přírodě na slunných stráních a okrajích lesů na chudých písčitých půdách – třeba kolem Máchova jezera. V zahradách se pěstuje málo, drobné barevné keříky jsou nejčastěji některé z desítek odrůd vřesovce pleťového (Erica carnea) nebo vřesovce čtyřřadého (E. tetralix). Do zahrad se doporučuje vysadit odrůdy vřesovce pleťového, vřesovce čtyřřadého a někdy i méně mrazuvzdorného vřesovce těkavého (E. vagans) nebo vřesovce popelavého (E. cinerea) a jejich křížence.

Teplomilné subtropické vřesovce z jižní Afriky lze koupit každý podzim v květinářství jako podzimní okrasu truhlíků a sezonních nádob na balkon, terasu nebo do chladného interiéru (verandy, zimní zahrady). Z obrovského množství druhů se pěstují především ty nízké a kompaktní a jejich kříženci, nejčastěji kultivary druhu Erica gracilis. Jsou nízké, pokryté stovkami drobných květů v růžových a fialových odstínech. K dostání jsou i různé hybridy nejasného původu. V posledních letech se začaly dovážet velmi půvabné odrůdy E. longifolia s trubkovitými korunami o délce přes 2 cm, barevně neobyčejně variabilní – od čistě bílé, světle růžové, lososové a žluté po purpurovou a zelenou.

text: Vlastimil Růžička, foto: Romana Rybková, vizualizace: Danuše Vaňková