V zapadlé vesnici, vysoko nad údolím řeky leží dům. Z příjezdové cesty není vidět, ale když se k němu přiblížíme, obklopí nás jeho neobyčejně krásná zahrada. Před 25 lety tu byla jen pastvina ve svahu, porostlá starými ovocnými stromy a trnkami. Dva bratři - Petr a Pavel - se svými rodinami tu ale do dnešního dne změnili mnohé. S jedním z nich jsme si na slunečné terase povídali.

„Po válce tu měl děda ovocný sad a dřevěnou chatu," vypráví Petr. „My jsme sem začali jezdit v sedmdesátých letech a chatku přestavěli v malý domek. Měl jen jednu pořádnou obytnou místnost, dnes nechápu, jak jsme v ní mohli vegetovat. Ale jsme z chatařské rodiny, tak jsme zřejmě byli zvyklí. Teď je po třetí přestavbě už velikost domu pro naše rodiny dostatečná." K prostornému domu ovšem přiléhá kouzelná zahrada.

Na příjezdovou cestu a na zídku použili majitelé obyčejné kameny z pole.„Co se týče zahrady," pokračuje Petr, „původně to byl jen jednolitý kopec, uprostřed kterého stál dům. Do terénu jsme udělali příjezdovou cestu, ta musela být rovná a pak nás napadali další záseky - terasy, zídky... Všechny kaskády jsme tu udělali především proto, aby nám šetřily práci. Jednak při sekání trávníku a také proto, abychom zabránili splavování zeminy z pozemku při deštích."   Ze stejného důvodu navršili majitelé okolo celé parcely val ze zeminy, která při zvlášť velkých deštích vodu pobere a svede ji na louku pod zahradou, kde již nemůže další škodu napáchat.

Hra s nůžkami

Chodníky a terasy oddělují jednotlivé zahradní partie.Charakter zahrady jednoznačně určují jehličnany. Jsou stříhané do rozličných tvarů a velikostí, sesazované do skupinek kombinovaných z různých druhů. Kamkoli se podíváme, najdeme mistrovskou práci, spojenou s humorem a hravostí - hloučku podsaditých borovic vévodí štíhlá túje, v plazivých koniferách trůní střapatá juka, z borovicového bochníku vykukuje zahradní sprcha. Pracováno je nejen s tvary, ale i barvami. Majitelé kombinují různé odstíny jehličnanů a oživují je kontrastními listnáči (červený javor, škumpa). Každý kout je jiný, a přesto celá zahrada působí uceleným a příjemným dojmem a nenásilně přechází v okolní přírodu.   „Když jsme vykáceli přestárlý sad, začali jsme sem dávat stromky z lesa, z náletů," říká Petr. „Nejdříve k chatě, to bylo ovšem špatně, potom už dál. Stromy se rychle rozrůstaly, začaly zarůstat cestičky, a tak jsme je museli začít zastřihovat, abychom se nemuseli ohýbat. Myšlenka tvarovat je vznikla až později."

Více článků z rubriky ZAHRADA najdete na www.dumabyt.cz.

Ruční práce

Červený javor a juka vnášejí do zahrady tvarový i barevný kontrast.Majitel tvrdí, že samotná péče o zahradu je snadná: „Mechanizovaní nejsme, vše stříháme ručně, nůžkami. A náš žebřík vám raději ani neukážu... Nejvíce práce je tu pochopitelně na jaře, když všechno naraší. Například po odkvětu rododendronů se musí vyštípat uschlé květy a hned vyrazí 15cm přírůstky, které stříháme. Kdybychom to nedělali, byly by z nich nejméně čtyři metrové kopce. Jehličnany stříháme také na zimu a s tím, co ostříháme, je přikryjeme. Ani ne tak kvůli mrazu, hlavně kvůli jarnímu slunci, které je příliš ostré a stromky popálí. Na zimu také zabezpečíme větší stromky - svazujeme je, aby jim sníh nepotrhal větve."

Na zahradě rostou především stromky z lesa - borovice, smrky a modříny, šlechtěných je tu jen málo - túje, vejmutovky a zmíněné rododendrony, které byly v posledních letech přece jen doplněny barevnými listnáči pro oživení.

Kámen a voda

Fóliové jezírko obložené křemencovými valouny z pole se napouští samospádem ze studny.Zahradní úpravy prý ještě zdaleka nekončí, zbývá dodělat některé další zídky a chodníčky: „Kámen je hezká věc, navíc chodníčky nám také šetří práci, na obytné terase i v domě je čisto, nenanášíme žádnou špínu, takže se vůbec nezouváme. Všechny kameny jsou z okolí. Našli jsme tu mezi trnkami v remízkách několik hromad kamenů dříve vybraných z polí a také spoustu malých žulových valounků. Z nich je většina dláždění."

Osamocená divizna rostoucí v blízkém kamenolomu inspirovala majitele k vytvoření kamenného pole s travinami.V zahradě najdeme také vodní prvky, které ji obohacují o další dimenzi - středomořsky působící jehličnany a kamenné zídky se zrcadlí na hladině bazénu i jezírka. „Přáli jsme si tady vodní hladinu, protože pozemek bývá dost rozpálený," vysvětluje Petr. „Veškerou vodu z pozemku svádíme do studny (zásobárna na vodu, není tu pramen), odtud je samospádem vedena jak do zahradní sprchy, tak do jezírka a bazénu. Je to takové perpetum mobile, díky tomu bazén nijak nečistíme. Nečistoty vybíráme sítem a plave tu chlórová tableta s aktivním dusíkem."

Ačkoli majitelé tvrdí, že náročné jsou jen stavební úpravy, které tu dělají, kamkoli se podíváme, vše je upravené, trávník posekaný, záhony bez plevele: „Zahrada pořád potřebuje pohyb, práci... Ale kdo to má rád, neříká tomu práce. Po revoluci se říkalo, že chataření skončí, protože lidé budou jezdit ven. Ale nestalo se, a myslím, že nakonec každý skončí rád u chalupy. A v zahradě, kde se dobře odpočívá." A to zde lze opravdu skvěle.

text a foto: Lucie Martínková