Pěstujete si vlastní zeleninu? Pokud ano, baví vás to? Pokud nepěstujete, tak proč ne? Možná odpovědi na všechny otázky závisí na tom, jaké máte informace o pěstování zeleniny a jaké názory vám rodiče, prarodiče nebo sousedé přes plot předali. Většinou to bývá spojeno s frustrací, dřinou, plevelem a spoustou času. A to je velká škoda, pojďme to změnit!

Člověk vařící polévky pouze z pytlíku ani nemusí poznat, že toto je zeleninový záhon.Babička s dědou mě kdysi naučili pěstovat zeleninu sice klasickou metodou, ale celkem snadno, nedělali z toho velkou vědu. V šesti letech jsem měl vlastní mrkve, cukety i plevel. Ale viděl jsem zároveň jiné lidi, kteří to strašně dramaticky prožívali, trávili na záhonech celé dny, zároveň je to bavilo, ale i pořád na něco nadávali. Jejich potomci to sledovali a nechtěli takový scénář opakovat ani náhodou. Proč někde lézt s motyčkou mezi řádky po kolenou? Vždyť se to dá všechno koupit v krámě a není to ani drahé. Bohužel je to i bez pořádné chuti, plné chemie a dovezené často přes půl světa. Můžeme si tedy někde objednat pravidelné biobedýnky od místních ekofarmářů, nebo si pěstovat zeleninu vlastní. A ta je stejně nejlepší! Ale jak?

Dobrý start základ úspěchu

Není náhoda, že jsem v minulém díle ekozahradního seriálu vysvětloval, jak si rychle vytvořit superúrodnou půdu. Celé tajemství pěstování zeleniny, a nejen jí, totiž závisí na dvou faktorech – na půdě a na kombinaci rostlin. Živá půda zajistí rostlinám zdraví a imunitu proti chorobám, kombinace rostlin na záhoně vytvoří užitečné vztahy mezi nimi. Vláha a plevely mohou být problémem jen v prvních letech – to jsou ty roky, kdy půda ještě stále není tak kvalitní, jak si představujeme, málo humusu v ní zadrží málo vody a obsahuje skladiště semen plevelů.

Některá semínka plevelů vydrží dlouhé roky ležet a vyklíčí, až když jim vytvoříme vhodné podmínky. Když vytrváme a naše záhony důkladně zúrodníme a vytrhneme to, co tam nemá být, přehoupneme se do fáze, kdy zbytek našeho života bude pěstování zeleniny už jen zábavné dobrodružství. Díky praxi, pochopení principů a stále se zlepšující půdě je to každým rokem snazší. Důležité je znát do začátku pár neobvyklých fint, které jsem před lety zjistil od zkušených severoamerických permakulturistů.

DŮLEŽITÉ BODY PRO NAVRHOVÁNÍ VLASTNÍ POLYKULTURY

Polykultura a její design pro mírné klima je stále ještě v plenkách. Stále je co zkoumat a vylepšovat. Každý by měl experimentovat s vlastní verzí složení druhů, protože podmínky na jednotlivých místech jsou odlišné a rodině chutnají jiné věci.

1. Vysévejte několik variet (odrůd) od každého druhu. To prodlouží dobu sklizně, poskytne informace, který typ rostliny je nejlepší, a zaplní se tak každé místo v záhonu. Například mrkve rané, středně rané a pozdní, různých tvarů i barev. Ředkvičky jsou červené, bílé, žluté, krátké, dlouhé... Některá semena mohou zrovna letos hůře klíčit, pojistí vám to úspěch.

2. Nevysévejte příliš hustě. Instrukce na balíčcích semen počítají s velkým jednocením (protrháváním husté výsadby). Vy budete jíst téměř každou rostlinu, takže „jednocení“ se odehrává, až když jsou vaše rostlinky střední velikosti, to znamená později než obvykle. Vyséváte-li deset druhů, sejte tedy od každého jen 10 % semen z doporučené dávky pro danou plochu. Jedno jediné semeno na každých 5 cm2 je až dost. Při větší hustotě se sklízení a jednocení stává velmi zdlouhavým a rychleji rostoucí druhy mohou zahubit ty pomalejší. Častá začátečnická chyba.

3. Začněte sklízet brzy. Sklízejte rostliny, především listovou zeleninu, když se začínají mačkat, ne když dosáhnou maximální velikosti. Přehuštění totiž zabraňuje rychlému a kvalitnímu růstu. Navíc mladá zelenina je velmi chutná, jak dokazuje její stále větší obliba. Hlavně pozor na ředkvičky! Ty musíte hodně jíst, klidně i s listy, je to zdravé pro vás i pro zdárný vývoj polykultury.

4. Kombinujte rostlinné rody, nejen druhy. Blízce příbuzné rostliny soutěží o stejné živiny, takže polykultura s převahou podobných druhů zeleniny, např. kombinace mnoha brukvovitých (kapusta, zelí, brokolice, květák...) neporoste dobře. Kromě důvodu výživy rostlin, větší rozmanitost rodů a druhů zmate případné škůdce, hledající velké skupiny svých oblíbených pochoutek.

5. Začleňte semena rychle rostoucích, mělce kořenících druhů. Ředkvičky, hořčice, pohanka atd. rychle zaplní povrch půdy a zabrání růstu plevelů. Budete je jíst již velmi brzy a ve velkém množství, když jsou ještě malé. Jsou výborné v salátech.

6. Prodlužte doby sklizní. Více různých variet od jednoho druhu prodlouží dobu sklizně na celou sezonu, proto je vybírejte hlavně podle rozdílných časů zralosti. Například listový salát je zralý dříve než hlávkový. Navíc kombinujte rychle rostoucí odrůdy s pomalu rostoucími. Nahrazujte plodiny po sklizni dalšími, vznikne-li volné místo. Hrách může být po sklizni nahrazen keříčkovými fazolemi, ředkvičky zelím, jarní zeleniny jako kopr vystřídá letní bazalka atd.

7. Vyhněte se kořenové a světelné konkurenci. Roztahující se rostliny jako brambory a rajčata se do malé polykultury nehodí, zastíní mnoho jiných. Převaha kořenových plodin bude zase soutěžit o místo pod povrchem. Uvědomte si tvar a velikost každé rostliny v dospělosti ještě před vysazením a vyhnete se nadměrné konkurenci.

8. Sklízejte celé rostliny. S výjimkou některých dlouho žijících rostlin a bylin, které se dají udržet v rozumné velikosti pravidelným sklízením po částech. Ostatní rostliny v polykultuře by měly být vytrženy celé, čímž se zvětší životní prostor pro další. Buďte opatrní, neporušte kořeny sousedních rostlin. Sklízejte z nejhustších míst a vybírejte ty exempláře, jejichž odebráním uvolníte z konkurence pomalejší druhy.

9. Zachovejte několik rostlin na semeno. Nechte několik nejzdravějších exemplářů od každého druhu dozrát, buď pro přirozené vysemenění, nebo uschování semen pro příští sezonu. Tyto semenné rostliny by pokud možno měly být na severní straně záhonu, aby nestínily ostatní vegetaci.

10. Prohlížejte svou polykulturu každý den. Věci se zde dějí rychle a vaše přítomnost bude znát. Po třech týdnech dosáhne polykultura maximální hustoty a rychlý růst bude pokračovat jen při pravidelném sklízení. Vaší odměnou bude chutná a zdravá mísa salátu nebo příloha každý den. Jak říká čínské přísloví „Nejlepší hnojivo je zahradníkův stín“. Není to vhodné na chatu nebo víkendovou zahrádku v kolonii, kde denně nejste. Proto záhon umístěte poblíž domu, ať ho máte stále na očích a na dosah. Nemusíte se za něj stydět, dopřejte sousedům jejich šok!

Co je zeleninová polykultura

Existuje monokultura, porost jediné plodiny na větší ploše. Rostliny jsou v ní náchylné na invaze škůdců, jednostranné vyčerpání půdy, zaplevelení a neexistují mezi nimi užitečné vztahy. Nebrat. Dále existuje tzv. smíšená kultura. O ní už vyšlo dost knížek, jde o pěstování v řádcích, kdy se řádky vedle sebe skládají z různých rostlin, o nichž je známo, že se nějak podporují nebo odpuzují. Tyto metody též doporučuji, knížky je dobré mít a o zelenině se vzdělávat, ale je to docela věda, vše nastudovat a správně kombinovat. Stále je to o řádcích, kde plevel nachází místa na růst po sklizených kusech a v uličkách.

V druhé polovině sezony začnou dorůstat větší a pozdnější druhy, ředkvičky jsou dávno pryč.To, co nadchlo mne, je polykultura, která, i když má svá pevná pravidla, vypadá jako překrásný zeleninový prales. V polykultuře vysejeme do čisté uhrabané půdy semena několika druhů zelenin na jeden záhon, plošně, bez řádků, necháme pouze místa na cestičky, abychom nešlapali na půdu. Z cestiček musíme všude dosáhnout. Semena pak hrabičkami lehce zapravíme do půdy. Zeleniny vybereme tak, aby se celý rok na záhoně střídaly, nikde nebylo volné místo. Například ředkvičky vylezou a dozrají jako první. Jak je sklízíme, už se pod nimi klube rukola, mrkve a jiné druhy. V řádku by po ředkvičce zbylo volné místo, náchylné k zaplevelení a vysychání.

Tady je místo okamžitě zaplněno novými listy dorůstajících sousedů. Kdyby ne, můžeme během roku stále dosazovat semena i sazeničky. Druhy do polykultur vybíráme nejen podle načasování, ale i s ohledem na velikost, aby nám celou tu delikátní parádu nezarostla nějaká dýně. Pro velké druhy vytvoříme klidně jinou polykulturu na jiném záhoně. O vztahy (mezi zeleninami myslím) se moc nestaráme, příroda to vyřeší za nás a bude jich tam dostatek. Já vytvářím polykultury obvykle z deseti až třiceti druhů rostlin.

Je lépe začínat třeba s šesti druhy, učit se je znát a rozšiřovat skladbu postupně. Zkuste třeba tuto směs: ředkvičky (3 odrůdy), mrkve (3 odrůdy), petržel, saláty (2 odrůdy), kopr, rukola a špenát. Sejte semena na záhon postupně, stejnoměrně. Pokud je smícháte a rozhodíte, ta těžší dolétnou dál a lehčí vám spadnou k nohám. Na okraje záhonu můžete napíchat cibule nebo hrášek.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz.

Estetika přírodního chaosu

Stejně jako se do módy dostávají květnaté louky a trvalkové záhony připomínající prérie, kde se rostliny střídají v nahodilých nepravidelných vzorech, tak i naše zelenina může být hlubokým estetickým zážitkem. Pěstuji zeleninové polykultury už deset let, ale přesto vždy dlouze zírám do našich záhonů a nevěřím vlastním očím. Zelenina, o které jsem míval mínění jako o spořádané a upravené flóře, v záhoně najednou vytváří šokující kreace a kombinace. Amazonský prales v miniaturním podání. I když vyseju to samé co loni, bude to letos určitě vypadat úplně jinak.

A hlavně to funguje. Stále je co sklízet, je to moc dobré a baví mne to. Kromě zeleniny vysévám na stejný záhon i několik semen květin. Je to hezké, ale je to i užitečné. Měsíček i afrikán například dezinfikují půdu a odpuzují háďátka. Květy měsíčků jsou mimochodem výborné v salátech i jako jedlá plovoucí ozdoba na polévce. Několik vybraných ředkviček nechám v záhoně vykvést. Jednak si schovávám vlastní semena (jsou pak odolnější a vznikají mi nové odrůdy), jednak mladé lusky, které z ředkvičkových květů vznikají, jsou stejně chutné jako ředkvičky samotné. Na severní stranu záhonu můžete napíchat tyčky a pnout po nich fazole, hrách nebo kvetoucí hrachor. Pohnojí vám za to ještě půdu dusíkem.

Jak se nám to chrání před škůdci

Většinu vznikajících vztahů mezi rostlinami a živočichy asi ještě ani neznáme, ale víme o vylučování různých látek (každá kytka něco dělá), kterými si rostliny od sebe odpuzují nebo přitahují hmyz. Někdy je to výrazná vůně, jindy to vůbec nepoznáme, ale děje se to. Mají i různé tvary a barvy. To vše má za následek takzvané „zmatení škůdců“. Zmatený dezorientovaný hmyzí škůdce, budiž mu země lehká, je snadnou kořistí predátorů (ptáků nebo dravého hmyzu).

Ředkvičky a malé salátky bývají rychlejší než plevel a rychle zakryjí půdu proti vysychání.Díky tomu jedno zelí má na sobě housenku běláska a druhé o kousek dál, rostoucí mezi jinými druhy, nemá. V monokultuře na poli je mají na sobě všechny najednou a musí se stříkat. Říká se, že zdravý ekosystém (i zahrádka) má obsahovat úplně všechny škůdce, ale nenajdete od nich žádné větší škody. To je přírodní harmonie. Každý tvor má v systému své místo, právo na život a vymkne se nám to jenom, když sami vytvoříme disharmonický systém. Škůdce vlastně neexistuje, je to metaforicky jen varovný prst přírody namířený na naše chyby a omyly.

Vláhu pryč nepustíme

Pravidelné zavlažování zeleniny je obvyklá povinnost, které se také můžeme zbavit. Kromě dokonalé humózní půdy, která v sobě vláhu drží nasáklou jako houba a celoročně s ní dobře hospodaří, máme ještě několik trumfů. V polykultuře listy zelenin zakrývají povrch půdy kompletně celou sezonu a sluníčko ani vítr ho nemůže vysušovat. V našich pralesozeleninových kombinacích se též vedle sebe přirozeně vyskytnou druhy s hlubokými kořeny a vyššími listy nebo stonky a s mělkými kořeny a rozložitými přízemními listy (třeba mrkev a salát). Hlubokokořenící druhy vytahují vláhu z hloubek, nízkoolistěné druhy ji drží pod sebou a libují si v polostínu těch vyšších.

Pomáhají si tak navzájem v období sucha. Ve velkých polykulturách, které nevyséváme, ale sázíme hlavně ze sazenic (rajčata, dýně, kukuřice, zelí) nám vláhu může držet i mulč (obvykle sláma), kterým záhon před výsadbou pokryjeme. Mohou nastat případy, kdy zálivka je nutná. Je to při klíčení semen, když jaro selhalo a jsou brzy vedra bez deště, nebo v parném suchém létě, když chceme, aby zeleninka byla křehčí a nemusela jen předčasně dozrávat. Každý rok je jiný, stačí na to trocha citu a pozorování.

text a foto: Jaroslav Svoboda